VZPOMÍNKA

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

06.09.2008 - 23:03

ave

VZPOMÍNKA

Překročit stín a v dálce nechat zemi.Stulit se v teple jako v náruči.Únavu cítil a žít mu byla tíže...Chtěl se jen vznášet-jak křídel mávnutí...Cesta co vybral si,příliš šerá byla. A na ní bolest jako kamení.Chapadly svými ducha obklíčila.Nesměl se vznést,však ani vrátit na zemi.Zatracen bloudil...Když u rakve jsem stála.Když květy pro něho se mi zlomily...Úlevu cítil,když jsem mu je dala.V tu chvíli spolu naše duše mluvily...-------------------Pak odešla jsem.A hledala ho všude!Bez něho pusté zdálo se mi žít.Trvalo dlouho, než navrátil se-pro mne!-Proč odmítla jsem tenkrát odejít?Co zdrželo mne?Snad pohlazení letmé.Snad dětství mé,jak odlesk Nirvány.Na malou chvíli zalesklo se ve mně.Vlahý obklad mi dalo na rány.Zmizelo s ním...A já dále žila..Je smutné z povinnosti zůstat jen.Věřit jsem chtěla Oshovi,když říkal:-Ty můžeš odejít!Co sám chceš je zákonem!Však pouta přetrhnout už zdálo se mi těžké.Způsobit žal?Či s rudým ledem žít?A Cheron čekal!Já rozhodla se náhle!Na druhý břeh se nechat přeplavit...Byla jsem na cestě,když potkala jsem - TEBE!Paprsek slunce led chce rozpustit.Chvěje se vzduch.....Však ponuré je nebe.Kde čekala jsem rosu,jen mráz už může být???

Řazení:

07.09.2008 - 21:06 | Filtr

Zitto

Čekáš rosu a je tam jinovatka
srdce zebe a přimrzá pevně ke skále
chceš se vrátit a je tam křižovatka
osud serval z tvého krku korále
podáváš ruku a toužíš po polibku
a led se propadá a topíš se
chceš vyrýt něco do náhrobku
a sama v davu dusíš se
však jdeš dál pomalu
a malinko pozvedneš oči
srdce jak v důlním závalu
a svět se klidně točí
Zkusíš úsměv
divně bolí
malý úspěch
voní soli
a přijde
nové ráno
:17:

07.09.2008 - 21:31 | Filtr

Najdise.cz » ave

Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Je to krásné a je vidět,že je to z dušičky :3:

a že zmiňuješ paní Valmorovou,je to jedna z mých oblíbených básnířek,a jestli můžu,tahle je nejoblíbenější...
Zda láska štěstím je,vy vědět chcete.
I krátká,věřte,blaho slibuje.
Ach,pro den jediný,pro mžik,v němž kvete,
je sladko mřít.Vždyť život láska je.
Když v něžnostech jsem prožívala časy,
milostný oheň ničil lásky zla.
Nad jeho portrétem jsem plakala,
až obrázek ten zbavila jsem krásy.
Když úsměv jeho nanadálý třpyt
v mých slzách náhle zaleskl se maní-
to byla láska,zbavená však zbraní,
kus nebe,jež jsem chtěla zachytit.
bez ní je srdce krbem bez plamene.
A plamenem svým všechno stravuje.
nejednou duši do záhuby žene.
Ptejte se potom,zdali štěstím je!
pamatujte:ať cokoliv se stane,
dobré či zlé,láska je vždycky pánem.
kdo obětí té horečky se stal,
buď trpěl sám,či jiným nesl žal.
Těžko ji oželí,kdo zřel ji kvésti.
A její návrat bývá krutou hrou.
Smrt i zmar v sobě tají najednou,
a přesto tvrdím-láska dává štěstí.

07.09.2008 - 22:00 | Filtr

ave » Tatuat Fairy

Ano, její verše jímají duši.
Snad právě proto,že její život byl tak těžký.
Děkuji Ti za ty verše :27:

I já si dovolím odpovědět jejími slovy......

Okamžik někdy odmění nás za rok v pláči.
Nemohu osud dále živit nářkem slov.
Ach,lásko hodina k lidskému štěstí stačí,
i když mě přiblíží před vlastní chladný rov.
Hodinu pouhou,lásko,z času utrhni si,
po žalu dej nám mír,v kterém by nezněl vzlyk,
jenž ústa, pohledy a slzy naše smísí,
nedáš-li hodinu,dej aspoň okamžik! :17: