Dobrá a špatná literatura - Diskuze a zkušenosti

Hermida Dneska je opravdu z čeho vybírat a když se procházím knihkupectím, tak je mi častokrát líto tam nechat knihy, které se mi líbí. A proto, že je jich tam tolik, tak řeším dilema pro kterou se v tom okamžiku rozhodnout. Možná to bude znít hloupě, ale rozhoduju se i podle obálky a podle stránek, jestli jsou příjemné na omak, jestli má dobrou vazbu a ani toho spisovatele nemusím znát. Dříve jsem chodil hodně do knihoven, ale teď si knihy kupuji, jelikož do nich můžu dělat poznámky a zvýrazňovat pasáže nebo myšlenky, které se mi líbí a které snadno najdu. Hodně se mi stává, že o knize, kterou jsem přečetl před 5-ti lety už vůbec nic nevím,resp. si dost mlhavě vybavuju její obsah a to není proto, že mě neoslovil její děj, ale proto, že jsem ho zapoměl a míchá ze mi s desítkami jiných přečtených knih. Teď se chystám už potřetí číst můj oblíbený román Tajnosti Pařížské od fr. spisovatele Eugene Sue - ta kniha mě vždycky fascinovala a zachvátila svým prostým příběhem plným citlivosti a naturalismem.
Na střední škole jsme také měli seznam povinné literatury, ale přiznám, že jsem tyto knihy moc nečetl a bylo mi proti srsti je jakoby na povel číst, i když by mě jejich děj zaujal, nepřinutil jsem se. A když jsem třeba toho spisovatele měl rád, tak jsem si od něj půjčil jiný titul, který nebyl na tom seznamu.
Osobně vnímám rozdíl mezi tzv. "dobrou" a "špatnou" literaturou v její líbivosti, vlezlostí a masovostí hraničící až s kýčem. Nerad čtu takové ty bestsellery vydávající se ve statisícových nákladech a první jméno, které mě napadne je Michal Vieweg. Myslím, že kdybi tito spisovatelé nebyli tak známí se svých předešlých děl, tak si třeba jejich poslední román nikdo nekoupí, jelikož se často stává, že autor těží ze své předchozí slávy a poslední titul nemusí být z jeho strany tak kvalitní, což se stalo Viewegovi.