Dobrá a špatná literatura - Diskuze a zkušenosti

Charis ja idem do knihkupectva a vyberam si intuitivne. Niekedy sa mi zda ,ze aku hlupost som si kupila a ked si to precitam, zistim, ze mi to uplne sadne. Ked kupujem knizku druhym je to tazsie, neviem sa dobre vcitit,co je pre toho cloveka dobre. Kupim napr.knizku pre otca a potom si ju pre istotu precitam a zistim,ze pre neho sa nehodi, tak mu ju nedam

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zdravicko

Stejne jako Ty patrim mezi ctenare vybirave. Obdobi, kdy jsem jako spravny "knihomol" precetla cokoliv, co mi prislo pod ruku, mam uz davno za sebou. Dnes si vybiram, dokazu v knihkupectvi stravit dve hodiny, nez konecne naleznu neco, co me zaujme.

Pri vyberu knihy samozrejme preferuju osvedcene autory. Jeste se nestalo, ze by me zklamal jakykoliv titul od Smithe nebo Irvinga.

Navic me - stejne jako Tebe - hodne ovlivnila povinna cetba. Narozdil od ostatnich jsem ji nikdy nebrala jen jako otravny domaci ukol a nikdy jsem se nesnazila referaty a zapisy do ctenarskeho deniku shanet na internetu popr. odnekud opisovat. Bavilo me to. A dnes jsem ji vdecna, ze jsem se diky ni naucila cist autory jako jsou Steinbeck nebo Remarque. Tohle jsi mela na mysli?

Mimochodem, psala jsi ze pises - doufam ze jednou budu mit moznost si neco od Tebe precist. Mas dobry styl - jde to poznat nejen v tomto prispevku, ale i v ostatnich

WOAM » Beed S tou doporučenou četbou jsme na tom opravdu dost podobně, co tak čtu. Je pravda, že Remarquovi jsem úplně na chuť nepřišla, ale zatím jsem jeho nejlepší díla nečetla. Co mi naopak učarovalo je Rusko. Dostojevskij, Gogol, Lermontov... pokud něčemu dokážu s poklonou říkat próza, tak tomuhle.
Čtenářské deníky, hehe! Samozřejmě, že jsme je jakoby měli taky, ale byly to takové okrasné záležitosti. U nás se zkrátka poznalo, pokud někdo četl nebo ne. Mívali jsme každý celohodinové prezentace o autorovi a dílu, vystavěné na jedné z jeho knih, podložené historickým kontextem atd.. To byly práce už dost blízké přednáškám na vysoké škole. Nebylo nijak zvláštní, když si přednášející přinesl krom té jediné knihy i pět dalších odborných studií z nichž čerpal. =)) V posledním roce jsem to pojala skoro jako výzkum, když jsem psala pojednání o tvorbě Petry Hůlové, která je v české literatuře jedna z nejmladších spisovatelek vůbec, nejsou o ní k nalezení žádné pořádné prameny a tak dál. Nebudu zahlcovat server průběhem našich literárních hodin.

Co se týče toho, jak píšu... daleko víc se zaměřuju na poezii než prózu (jak je tu v diskuzích vidět). Pár svých věcí jsem sem poslala, takže to najdeš kdesi mezi uplynulýma diskuzema - většinou s minimem odpovědí a navazujících příspěvků. Jinak publikuju i jinde na internetu, ale nechci se s tím šířit okamžitě při prvním letmém dotazu o psaní.
A já a próza... jsem schopna ji psát, ale ještě nikdy jsem ji nedokázala dokončit. Popřípadě se dostávám k žánru na pomezí prózy a poezie, vědeckého eseje a lyriky... a zjišťuju, že je mi tenhle žánr-nežánr ohromně blízký. A vlastně jsem na tomhle pseudožánru loni odmaturovala. (nebýt ústního, tak za 1)
Pokud už píšu čistou prózu, pak nejčastěji sáhodlouhé odstavce umělecké kritiky v jedné galerii obrázků na internetu, kam taky sama přispívám. =))

Najdise.cz » WOAM Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Beed, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vim, neco jsem od Tebe cetla... Poezii mam rada, sama ze sebe sice nic moc nevypotim, ale cist treba Emily Dickinson je jako pohlazeni pro dusi.

Rusti autori jsou taky skveli, ale protoze jsem studovala skolu v Rakousku, a meli jsme jen hodinu cestiny tydne, venovali jsme se hlavne literature ceske a nemecke/rakouske, abychom stihli to, co bylo "nejdulezitejsi". Takze jsem jich moc necetla, ale hodlam to rozhodne napravit.

Samozrejme kazdemu sedne neco jineho, ja Remarqua miluju - naucil me ho cist tata, ma doma slusnou sbirku... Nejradeji mam Tri kamarady. Cetla jsem klasiku uz kdyz jsem byla hodne mala. Ostatni litali po venku s micem (ja jsem nemohla, kvuli dychacim problemum) a ja sedela doma a cetla a cetla tatovy knihy

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Luboš1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ta "poviná" literatura má něco do sebe. Jinak knihy hlava nehlava každý má právo mne zaujmout a dávám každemu stejným metrem a tím je prvních 50 stran. Buď a nebo. 50 stran si myslím stačí k tomu aby autor čtenáře zaujal. Ale našli se i tací u kterých jsem tohle pravidlo porušil všichni ti páni prf a doc jejichž skripta jsem naléval do hlavy.

Hermida Dneska je opravdu z čeho vybírat a když se procházím knihkupectím, tak je mi častokrát líto tam nechat knihy, které se mi líbí. A proto, že je jich tam tolik, tak řeším dilema pro kterou se v tom okamžiku rozhodnout. Možná to bude znít hloupě, ale rozhoduju se i podle obálky a podle stránek, jestli jsou příjemné na omak, jestli má dobrou vazbu a ani toho spisovatele nemusím znát. Dříve jsem chodil hodně do knihoven, ale teď si knihy kupuji, jelikož do nich můžu dělat poznámky a zvýrazňovat pasáže nebo myšlenky, které se mi líbí a které snadno najdu. Hodně se mi stává, že o knize, kterou jsem přečetl před 5-ti lety už vůbec nic nevím,resp. si dost mlhavě vybavuju její obsah a to není proto, že mě neoslovil její děj, ale proto, že jsem ho zapoměl a míchá ze mi s desítkami jiných přečtených knih. Teď se chystám už potřetí číst můj oblíbený román Tajnosti Pařížské od fr. spisovatele Eugene Sue - ta kniha mě vždycky fascinovala a zachvátila svým prostým příběhem plným citlivosti a naturalismem.
Na střední škole jsme také měli seznam povinné literatury, ale přiznám, že jsem tyto knihy moc nečetl a bylo mi proti srsti je jakoby na povel číst, i když by mě jejich děj zaujal, nepřinutil jsem se. A když jsem třeba toho spisovatele měl rád, tak jsem si od něj půjčil jiný titul, který nebyl na tom seznamu.
Osobně vnímám rozdíl mezi tzv. "dobrou" a "špatnou" literaturou v její líbivosti, vlezlostí a masovostí hraničící až s kýčem. Nerad čtu takové ty bestsellery vydávající se ve statisícových nákladech a první jméno, které mě napadne je Michal Vieweg. Myslím, že kdybi tito spisovatelé nebyli tak známí se svých předešlých děl, tak si třeba jejich poslední román nikdo nekoupí, jelikož se často stává, že autor těží ze své předchozí slávy a poslední titul nemusí být z jeho strany tak kvalitní, což se stalo Viewegovi.