Tak jsem asi po půl roce napsala básničku. A myslím, že je fakt děsná, ale potřebuju říct světu, co si myslím :-DZ rezavého vodovodu líně kapky padají,Vše tak stejné, nic se stále nemění.A život, jak ten vodovod reziví,V dnešní době se tomu nikdo nediví.Všichni zvyklí jsou na šeď a monotónnost,Každý projevuje jen svoji sobeckost a zlost.Nad cizím smutkem nám tečou slzy smíchy,A srdce nám plesá nad vlastními hříchy.Však tohle brzo skončí, my se utopíme,Ve svých lžích, přetvářce a vlastních jedech se otrávíme.Ve světě jen smetí po nás zůstane,I ten strom, přidušený, dýchat přestane.Dosáhli jsme toho co jsme chtěli? Žili aby zavraždili… Zavraždili svoji Zem.