Teror formy - Diskuze a zkušenosti

Trochu se zamýšlím nad některými trendy a tento mi tu bliká celkem výrazně - teror formy, poněkud nepřesně řečeno. Ona je to hodně stará věc - jakmile kdosi kdysi dosáhl moc nad ostatními lidmi, začal od nich v některých případech vyžadovat i úctu. Ne nutně ve všech. Dokážu si představit šamana, který má v rukou životy lidí svého kmene, dostává dary výměnou za svoje činy, nemusí lovit a moc to neřeší. A někdo na jeho místě ještě navíc vyžaduje, aby se mu klaněli. Možná tím to začalo.

Od toho okamžiku začaly existovat i věci, jako jsou pravidla/zákon, urážka, svatokrádež, pochlebování, morálka, atd. Stále je ale nutné mít na paměti, že ta "tradice" vzniká na egu původních a pak následujících mocných. Postupně to prorostlo i na nižší úrovně moci až na ty nejnižší jako je rodič-dítě, silnější vers. slabší partner, atd.

Vznikly i obludnosti typu etiketa, společenské normy, "dobré vychování", atd. Ale stále je nutné mít na paměti, že to někdo skrze svoje egoistické požadavky na "úctu" nějak terorizuje ty druhé (původně v hierarchii pod sebou, ale postupem času i ty ostatní a dokonce někdy i ty nad sebou).

V dnešním světě se to plně odrazilo v "disciplíně" tzv. soft skills. Místo abysme se učili odbornosti - nalézat pravdu bez podmínek - učíme se jakési pokřivené handlování s těmi, co se mýlí, ale jejich ego to nedovolí bez toho handlování připustit. Výsledkem je, že k pravdě je čím dál obtížnější se dobrat a skutečných odborníků je čím dál méně, zato je tu plno ... handlířů a "rozplizlých témat".

Docela mne rozesmálo v jedné diskuzi zde, jak kdosi (bylo jich víc) radil nějakému kovanému studovanému astrologovi (jak moc je astrologie věda bych teď neřešil, pro zjednodušení berme, že prostě je), jak má se svými znalostmi naložit, jak se má chovat ke svým "klientům" a vůbec co všechno má dělat - no vyloženě klasický případ, kdy skrze formu ti slabí terorizují silného a snaží se úplně otočit hodnoty - ve smyslu "není důležité CO mi řekneš, ale JAK mi to řekneš a vůbec co bys MĚL všechno udělat, aby..."

Souvisí s tím i takové ty příhody typu novináři se ptají sousedů masového vraha - a sousedi říkají, že tomu nevěří, že byl takový dobrák, vždycky zdravil... Prostě zdravení se zdá být pro některé důležitější než činy a povaha toho člověka - obrazně a někdy i doslovně.

A kam vlastně směřuju? Pojmenovávám stav. Třídím si myšlenky na toto téma. A ještě mi tu krystalizuje jeden závěr - degenerace. Pro samé ohledy jsou dnešní lidé jaksi přehnaně útlocitní, jen aby někdo někoho nějakým slovem nezranil... a s tím souvisí i radikalizace vůči tomu domnělému zraňování. Hladovění dětí v třetím světě vers. někdo si dovolil mi něco napsat necitlivě k mému citovému problému s mojí babičkou. V té chvíli je ten "necita" VÝRAZNĚ horší nepřítel než někdo, kdo je zodpovědný třeba za to hladovění. Nebo ten masový vrah, co ale zdravil, vers. sousedka, co nezdraví a ještě pomlouvá... Takže směřuju k těmto důsledkům a pojmenovávám jejich kořen a špínu, ze které vzešel.

Případná diskuze je možná, ale je moderovaná - tzn. to, co se mi OBSAHOVĚ (nebo osobou mluvčího) nehodí, mažu. Formu řeším jen v křiklavých případech - např. místo jasné odpovědi ano/ne někdo uvede 10 hodinové video s odkazem, že kolem 3. hodiny se dozvím to, co mi umožní pochopit, jak by asi mohla znít odpověď... ...anebo text je prostě velice chaotický a tedy nečitelný se spoustou zbytečných smajlů.