V svém srdci rozrytém,chtěla´s být korytema v nadějiplném strachučekáš na svou řeku.Ne, má drahá,řeka je draváa tvé tělo proudem svléká.Snad jsi kaktus vprostřed poušti,jejž naděj neopouští,Dál navzdory zmatku,čekáš na svou kapku,schována za ostnů houští.A uprostřed parného létakapka zvolna mezi ostny stéká.Pohladí tělo a duši jemně svléká.