AC - astrální cestování - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » lotty22 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele marik@, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hezke cteni.Nemas strach ze uz se nikdy nevratis?Taky mne to laka,ale neriskovala bych.Aspon ne ted.

Twiggina » marik@ Neexistuje se nevrátit! Nelze zůstat v astrálu.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Je to nádherná představa a taky jsem to už zkoušela - bez úspěchu. Jediné, co se mi pravdpodobně podařilo, bylo něco úplně jiného. Někde jsem četla, že k telepatii se můžem vrátit, když se naučíme jednoduchou věc: tak dlouho myslet na něco nebo někoho, představovat si ho, vžít se do něj, stát se jím, až skutečně poznáš, že najednou vnímáš jako on. Ne jako on, že prostě jsi do něj jakoby vcucnutá a slyšíš, cítíš i vnímáš vše jako on. Ačkoli je úplně někde jinde a nebo i spí, tak Ty vnímáš okolí z jeho těla. A promluvíš-li v tu chvíli - v duchu, on to slyší. Pokud je to ve spánku, má pocit, žes ho navštívila ve snu. Ale pokud je to v bdělém stavu, slyší v sobě tvůj hlas a kolikrát se stane, že se až ohlédne, jak je to realistické, protože má pocit, že ten hlas slyšel ušima.
Dlouho ( měsíce )jsem se snažila se takhle "vcucnout" do jednoho člověka, abych mu řekla, že mi na něm záleží a nemám jinou možnost, než tuto. A já se dostala do stavu, že jsem najednou byla někdo jiný, já cítila takový stres, takovou depresi, takové zoufalství a bezvýchodnost v situaci, která tohle všechno způsobila.... Bylo mi fakt hrozně, začala mě třeštit hlava a snažila se pochopit, o co jde. Byl to stav, ve kterém se ten "můj" člověk nacházel. Nikdo to nevěděl, navenek působil normálně, všechno v sobě dusil. Ani já to nevěděla. A najednou tohle. V tu chvíli jsem jen stačila říct: "Jestli mě potřebuješ, jsem tu pro Tebe.." Nic víc, protože jsem se fakt honem snažila se z tohoto stavu dostat pryč.. Jakmile jsem byla sama sebou, všechny ty pocity marnosti a zoufalství byly pryč. Zůstala jen lítost, že nevím, jak pomoct a tolik bych chtěla !!
A druhý den mě pozval na pokec.
Neumí si to vysvětlit. Slyšel mě.
Všechno mi řekl a našli jsme spolu cestu, jak z toho ven.

Ale já dneska mám pocit, že cítit to, co prožívá druhý, není žádný med. A nějak o to fakt nestojím. Jestli se to dá takhle naučit, pak by se to mělo vyučovat už na základce, protože pak by fungovalo kolektivní vědomí ( nikdo by nenapovídal, všichni by věděli ) a zmizela by šikana, protože by ji všichni odhalili už v zárodku. Nedocházelo by k nedorozumění, protože slova nedokáží mnohdy říct to, co člověk prožívá. A nebylo by křivých "přátel", protože by jejich pravé úmysly nebylo možno skrýt a přetvařovat se.
Jestli tohle umění ovládají děti do těch tří let, než začnou mluvit a myslet a pak to zapomenou, tak je to fakt velká škoda.

Twiggina » Sem.miš Ahoj semíšku,
to jsi popsala nádherně.
Máš pravdu, není tu někdy žádný med vědět myšlenky a pocity druhých.
Jsou ale vzácné situace, kdy se takto vcítíš to člověka, který tě miluje a pak máš nádherný pocit naplnění. A ne jen to. Dodá to důvěru a sílu k tomu, být také takovým. Drobné neshody se stávají bezvýznamnými a soužití je o úplně něčem jiném.
Všichni jak jsme zde máme tyto dispozice v sobě, jen je probudit a vůbec by nebylo od věci je vyučovat.
Rů

Japa » Sem.miš Ahoj

Já jsem zažila v květnu něco podobneho,a stale jsem si to nedokázala vysvětlit. Ten člověk, do ktereho jsem se takhle vcitila,mně asi potřeboval,protože naše nasledné setkání spustilo neuvěřitelný řetěz událostí,které mne mimo jiné dovedly až na tyto stránky a jsem za ně moc rada Jsou opravdu plné zkušeností a zážitků,které mi pomáhají k uvědomění si vlastních pocitů i prožitků.

Moc děkuji

Najdise.cz » Twiggina Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj Rů,
jó, to máš svatou pravdu, Twiggi, tak jak už nestojím o ty hrozné pocity, tak naopak bych brala častěji ty krásné. Je to super, když si na něj najednou vzpomenu, zavřu oči a prostě si moooc přeju být s ním, být s ním jedno tělo, jedna duše. A najednou mám jakoby prázdno v hlavě, ale světlo a slyším: Michalko... Kolikrát se mi stalo, že jsem tak seděla, v hlavě tenhle pocit... a vymyslela nějakou pěknou sms. A pak mi řekl, že ta sms přišla přesně ve chvíli, kdy se mu po mě nejvíc stýskalo, ale nevěděl, jak to napsat - chlap, no ! Ale je to fajn pocit. Myslím, že se to stává opravdu hlavn lidem zamilovaným nebo v rodině, když lidem na sobě opravdu záleží a mají k sobě blízko. Lidem, co jsou si šumafuk se takovýhle věci nedějou.