Anketa pro pestovatele a uzivatele Ars astrologica - Diskuze a zkušenosti

dan162 Vyvažovat princip expanze rozmyslem (Jupitera mám mnohem líp po ruce než Saturna). Stále se učím myslet na základní pojmy, základní věci, často jsem je přehlížel ve svém nadšení. Uvědomit si, že okouzlení novou možností může rychle přejít nebo že to je vzdušný zámek a nevěřit tomu tak úplně, prověřit, i když nevidím problém. Výhody pevného režimu dle toho co říká tělo, často jsem chodil spát až únavou. Asi tohle mne napadlo.

dan162 » . Myslím si dnes, že v určitém stupni vývoje člověk se naučí získávat energii z vesmíru či odkud i jinak než jen ze svých rodných planet a není omezen horoskopem. Zpočátku to je jen slabé, ale časem planetu žije, používá, tranzity pak nevyčnívají nijak zvlášť, zatímco kdo je na tom v sobě špatně, tak s ním zamává každý tranzit.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To zní zajímavě

U sebe si myslím, že čerpám prostě z toho, že mám všechny planety ráda. Možná jsem prostě jen naivní, když věřím, že to se mnou myslí všechny dobře, ale zkrátka se mi tak žije lépe, radostněji, klidněji. Rozhodně se horoskopem necítím nijak omezována. Spíš se cítím jako obdařená něčím jedinečným, jedinečným radixem, jako jsou třeba otisky prstů.

dan162 » ohenvoblacich Smysl pro zodpovědnost...jak se projevuje smysl pro odpovědnost k sobě ? Upřednostnění sebe před jakýmkoliv okolím ?

dan162 » tajga Samotnou vůlí nikdy. Je to proces, trvá dlouho a je jediný, který problém vyřeší. Ztotožňuji se s Khalií.

tajga » dan162 Asi úplně nerozumím. Taky souhlasím s tím, co napsala, jen jsem podotkla, že jsou situace, kdy ti je na houby to vědět, protože to stejně nezměníš.
Vůlí se změnit něco dá, ale u ničeho zásadního se mi to nepodařilo.

dan162 » tajga Dobrá, jsou některé situace, které nemůžeš ovlivnit, třeba pád meteoru. Pak situace, které jsou málo a poloovlivnitelné, jako jsou situace týkající se blízkých lidí, tam lze se zaobírat jen svou reakcí/pocitem. A když je člověku zle z nějaké ovlivnitelné příčiny a zlehka si už trochu odfrkne, tak ta bolest už neochromuje. A lze se ptát, co bylo ve mne špatně, jak jsem se dostal do té situace/pocitu, klást si různá proč, začerstva to ještě mám v paměti i v pocitu. Odhalím po čase, den až rok, příčinu. A pak změním sebe. Změním své chápání té situace. Změním svá přání, směr.

Možná s enelišíme.

Najdise.cz » dan162 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

ohenvoblacich » dan162 Já nerozumět otázce to upřednostnění spočívá spíš v tom,aby se na sebe moh člověk podívat do zrcadla..

dan162 » ohenvoblacich Ano, souhlasím, moci se podívat do zrcadla je důležité.

Asi jsem smíchal víc věcí najednou, i když zde byla tématem příspěvku odpovědnost. V několika diskuzích / vzkazech narážím na na vztah k okolí, na to aby na zemi bylo líp a proti tomu jakoby stálo ono upřednostnění sebe. Že když respektuji sebe, když vnímám okolí jaké je, tak ztratím ambice svět měnit / vylepšovat a je mi jedno, jaké je okolí, případně nemám žádnou odpovědnost. Něco totiž na tom je. Když budu žít v současnosti, nebude ta krásná doba ležet až kdesi v budoucnosti. Odpovědnost ve smyslu plnění (společenských) očekávání od svého okolí taky zmizí. Ale nahradí ji potřeba žít v prostředí, které mi odpovídá. A vznikne schopnost takové prostředí tvořit.

dan162 » ohenvoblacich poznámka: píšeš strach z bezmoci. Řešení není se ovládat, nebo ovládat vztek, ale naučit se přijímat bezmoc, aniž by to vytvořilo emoční reakci. Dokázal jsem to asi jen ze 3/4, ale rozdíl u sebe vidím.

ohenvoblacich » dan162 Jo..a co když ty situace,kdy si člověk trochu odfrkne a bolest už tolik neochromuje se pořád opakují? Furt dokola a soustavně? Já tady nemluvím o podmínkách,kdy může člověk čerpat zázemí bud "zvenčí" nebo "zevnitř".Mluvim o těch extrémních,kdy člověk jede už na záložní zdroj,dlouhodobě.Jsou to situace,ve kt.se ocitneš náhle,většinou ze dne na den a ten šok ochromí i normální,zdravé uvažování a překlene i ten klíčovej moment,kdy je možná ještě prevence nedostat se do úplných sra.ek..


Snažím se nastínit i jinej úhel pohledu než jen ono známé: když se chce,tak jde úplně všechno.Fakt to není tak černobílý.

ohenvoblacich » dan162 Tohle je na zpracování poměrně náročné,jde o dlouhodobý a vlastně nikdy nekončící proces.Tlaky a manipulace okolí tenhle proces dost brzdí a nelze je ignorovat,odstřihnout se od nich,když prostředníkem mezi dvěma rozdílnými světy bývá společný závazek.Spíš překopat si myšlení tak,aby neubližovaly nám ani dítěti,např..jenže bez spolupráce na obou stranách je to asi mission impossible..

ohenvoblacich » dan162

Naučit se přijímat bezmoc je možná vůbec ta nejtěžší lekce a hodně záleží na jejím rozsahu.

dan162 » ohenvoblacich Asi záleží na tom, jak brzy (v jakém věku) došlo k situaci prožívané bezmoci a jestli vůbec člověk ví, kdy mu to vzniklo. Také spíš jak hluboko než jak dlouho. U mne to jsou situace z dětství tak z šesti osmi let, horší jsem pak už naštěstí nikdy nezažil, to už je ta lepší varianta, protože ta situace bezmoci netrvá, jen zvyk se jí bránit.

Se zvykem se naložit už dá. Zjistil jsem, že jsem popudlivý, kdykoliv bezmoc i jen hrozí. Trvalo dlouho, než jsem ten pocit strachu z bezmoci vůbec dokázal oddělit od ostatního a pojmenovat a pomohlo mi uvědomit si, že u mne je to blbě, když mi druzí řekli, že bezmoc sice nevítají, ale prostě ji prožijí a jdou dál. To já neuměl, bublal jsem ještě několik dní poté. Desetiletí jsem nevěděl, že podléhám takovému vzorci chování. Vadilo mi všechno, i třeba když řidič tramvaje otevřel dveře o pět vteřin později a už jsem měl vzedmutí emocí jít mu vynadat, i situace, kdy bejvalka dělala výchovu k dětem přesně opačně než já. O něco jsem se snažil v představě, že to je nejlepší přístup, a ona to zrušila. Tehdy jsem měl zato, že pevné zásady za každou cenu jsou nejlepší (ne vědomí hranic a láskyplný příklad řekněme). Kluci se mnou byli extrémně poslušní a s ní extrémně nezvladatelní, jak jsem se dozvěděl později, oboje je blbě. Cítil jsem bezmoc, když jsem třeba dal synovi kapesné, a on si spořil po kousíčku na něco co chtěl sám, a bejvalka mu dala stokorunu, aby netrpěl nedostatkem. Na bezmoc jsem reagoval slovní agresivitou a citovým uzavřením, takže ještě do hůř. Když jsme se rozvedli, tak se ten rozdíl ještě zvětšil, jen jsem to už nemohl ovlivnit. Jo, díky tomu jsem začal řešit sebe. V jedné době jeden synek odešel ode mne k mámě do bezbřehé volnosti, co jsem kdysi za každou cenu nechtěl připustit a nyní to přijal - ono mu to po nějakých peripetiích kupodivu prospělo. Dnes už to je poměrně dost vyřešené, vnitřní pocit se mnou málokdy hýbe, když nějaká bezmoc nastane, tak jen prochází.

ohenvoblacich » dan162 Za tohle DĚKUJU..

později k tomu ještě něco připíšu.

dan162 A ještě mne napadla jedna důležitá věc, kterou mě naučil Saturn: řešit bariéry v sobě dřív, než z nich vznikne karambol. Jakmile v tomto jsem získal jakýsi náskok, tak Saturn mne tak už nekoupe. Možná odtud mám až obcesi se furt opravovat.

dan162 » Sosna zvlčelý Konzervativismus, stabilita, pevný základ má svůj rub i líc - zvlášť při pohledu zvenku.

dan162 » Sosna zvlčelý Pohled na Saturna může být ovlivněný rodným trigonem Slunce - Saturn. Jak se dostaneš k prožití/přijetí disharmonického působení ?

A přidám to, že astrologie vychází z přesvědčení, že co je nahoře, je i dole. Co ve vesmíru, to v člověku uvnitř. Podle mne soukromý vesmír uvnitř každého člověka má sklon se shodovat s vesmírem celkovým. Když tomu brání nějaké naše umělé bariéry, tak zažíváme hlubší než běžné problémy, mnohem pravděpodobněji nastanou v době příslušných tranzitů.

dan162 » exit Ale lze ho používat, to by k zažití stačit mělo.