Anketa pro pestovatele a uzivatele Ars astrologica - Diskuze a zkušenosti

ohenvoblacich » Sosna zvlčelý No,v mem pripade se zřejmě rozhodl,ze rozletu a svobody uz bylo dosti me uz neomezuje,ale doslova skrti.A to si nemyslím,ze bych nechapala,jak funguje Pricina a nasledek.Přitom jsem hodne zodpovedna a povinnostem se nevyhybam,od zasadnich ukolu nezdrham,dokud je nedokončím..ale rada bych za to vsechno sebezapirani a potlacovani svoji prave podstaty taky uz nějakou odmenu

Je to take planeta karmy a dle zkusenostnich indicii nabyvam presvedceni,ze v min.zivote(ch) jsem musela byt pekna

Najdise.cz » ohenvoblacich Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Za sebezapírání a potlačování své podstaty odměnu rozhodně nečekej.

Sosna zvlčelý » ohenvoblacich Nejsem si jist, zda v Tvém radixu je Saturn největším a hlavním škůdcem. Ona už ta recepce Slunce - Saturn mluví za sebe, tyto planety se nemusí a navzájem jsou u tebe provázané tak moc... A Uran to dokáže umocnit.
Navíc ten Mars - Pluto - Luna, au au! Pozor na lidi!

ohenvoblacich » . Tvoje tvrzení nemá tak jednoznačné opodstatnění.

V životě mohou nastat situace,kdy je třeba se zapřít a jít i proti svojí pravé podstatě.Protože je tu třeba někdo,kdo je důležitější než Ty..i o tom je saturnský princip,o zodpovědnosti,i když by to člověk nejradši zabalil.Nemusí to ale nutně znamenat štěstí.

Najdise.cz » ohenvoblacich Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Asi si takovou situaci nedokáži úplně představit. A moc nechápu tvrzení, že je někdo důležitější než já. Takhle asi uvažovat neumím.

Buďto jsem zodpovědná, protože to tak cítím ze své podstaty, anebo se přemáhám a jdu proti sobě ve smyslu rozumovém, když moc přemýšlím nad tím, jak by věci měly být. U toho se ale většinou zarazím... protože vím, jak pak vypadá můj život, když jdu sama proti sobě.

ohenvoblacich » Sosna zvlčelý To je tak...povzbuzující
Jo..vím o tom,je hodně náročný tyhle dárečky sladit

Není.Jenom ten smysl pro zodpovědnost je tak výraznej,že potlačuje všechno ostatní.

ohenvoblacich » . Protože zkušenost není přenosná

V tomhle případě si ale ani nepřeji,abys to pochopila..

Najdise.cz » ohenvoblacich Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Za mě zkušenost přenosná je Ale to by bylo asi zase na delší povídání Je fakt, že není přenosná vždy a mezi všemi.

Hlavně, ať jsi šťastná. Nemusím chápat, ale chci aspoň přát jen to nejlepší

dan162 » ohenvoblacich Smysl pro zodpovědnost...jak se projevuje smysl pro odpovědnost k sobě ? Upřednostnění sebe před jakýmkoliv okolím ?

Sosna zvlčelý » ohenvoblacich Ale on to není jen smysl pro odpovědnost, ale i výdrž. Kdyby Ti Saturn vymizel z radixu a s ním i jeho vlastnosti, neměla by jsi sílu a odhodlání (zodpovědnost) poprat se s tím zbývajícím, co přes Saturn nejde. Chyběla by právě ta výdrž, kterou Saturn dává.
Že neutečeš z boje v konečném důsledku zlepšuje tvé vyhlídky na zlepšení a vyřešení všeho. Ale že to bolí, o tom netřeba diskutovat.

ohenvoblacich » dan162 Já nerozumět otázce to upřednostnění spočívá spíš v tom,aby se na sebe moh člověk podívat do zrcadla..

ohenvoblacich » Sosna zvlčelý Jo,houževnatá jsem odmalička..nejsem si jistá,že vždy ku prospěchu věci,setrvávala jsem i u projektů pro většinu už ztracených,člověk někdy do něčeho vkládá nadbytečnou energii,která přijde jakoby vniveč..prostě výsledek ne vždycky dopadne podle našich představ.Ale pokud to vzdáme na půli cesty,nedozvíme se to.

Je pravda,že vodnářské principy mám dost potlačený,to Slunce by strašně chtělo ale nemůže..a to teda bolí..

V každém člověku vidím nejdřív to dobré,taková presumpce dobra no,že si často namelu pusu,je jasný..přesto to udělám pokaždý stejně,protože každý jsme individuální jednotka a každý si zasloužíme šanci,pokud selžeme.O tenhle ideál jsem ještě nepřišla..

Mars-Pluto-Luna..ty výbuchy vzteku,ublížení slovem..mívá mnohdy drtivý dopad,tohle zpracovaný ještě nemám,ačkoli pozor,ovládat se jinak dokážu velice dobře.Pokud se mnou ale někdo snaží manipulovat v citové oblasti,cítím bezmoc,která právě může vyústit do výbuchu.Zas ale nejsem fyzicky agresivní,spíš si přitahuju takové protějšky..může to být i Cheironem v desátém,který,zvlášť pro ženy v souvislosti s muži,je prý docela náročné postavení.
Je to hodně i tou vnitřní svázaností,která se mi nejlíp ventiluje v oblastech osmého domu,kde mám Venuši,takže díky za ni Ačkoli zas právě tady jsou ty nejvíc nenaplněné touhy..prostě paradox
Sorry za odbočení..

dan162 » ohenvoblacich Ano, souhlasím, moci se podívat do zrcadla je důležité.

Asi jsem smíchal víc věcí najednou, i když zde byla tématem příspěvku odpovědnost. V několika diskuzích / vzkazech narážím na na vztah k okolí, na to aby na zemi bylo líp a proti tomu jakoby stálo ono upřednostnění sebe. Že když respektuji sebe, když vnímám okolí jaké je, tak ztratím ambice svět měnit / vylepšovat a je mi jedno, jaké je okolí, případně nemám žádnou odpovědnost. Něco totiž na tom je. Když budu žít v současnosti, nebude ta krásná doba ležet až kdesi v budoucnosti. Odpovědnost ve smyslu plnění (společenských) očekávání od svého okolí taky zmizí. Ale nahradí ji potřeba žít v prostředí, které mi odpovídá. A vznikne schopnost takové prostředí tvořit.

dan162 » ohenvoblacich poznámka: píšeš strach z bezmoci. Řešení není se ovládat, nebo ovládat vztek, ale naučit se přijímat bezmoc, aniž by to vytvořilo emoční reakci. Dokázal jsem to asi jen ze 3/4, ale rozdíl u sebe vidím.

ohenvoblacich » . Tady se chci ještě zastavit..přirozená,zdravá zodpovědnost starat se o dítě..ano,v ideálních případech tento pud většinou automaticky funguje..pokud ho nepřeválcuje pud jiný,např.sebezáchovy,kterému často předchází dlouhý boj o přežití v nejrůznějších podmínkách.Jak si např.vysvětluješ,že existují ženy,co skočí i s dítětem pod vlak nebo z okna,že existují ženy,co dokonce své dítě zabijí? A není jich zrovna málo,statisticky..nemusí to být vždycky laktační psychozou či jiným psych.onemocněním.A věřím tomu,že tyto ženy to měly taky kdysi krásně nalajnovaný..Tady přece vůbec nejde o kult dítěte..prostě nastane situace,kdy se žena v tomto vysoce zranitelném období ocitne najednou sama,bez jakékoli podpory a to zdůrazním..ono se to velmi lehce představuje a nabízí se cancy typu: je to přece matka,tak musí zvládnout cokoli,i ona to má takhle naprogramované..ne,nemusí,tohle je obecná předpojatost,většinou těch,co si něčím podobným nikdy neprošli..zejména teda chlapů,ehm..nechci bejt předpojatá protože ony se ty role mohou i prohodit..no,snaží se,snaží,co jí síly stačí..někdy ale bohužel nestačí a dobře míněné,leč lehce zcestné rady okolí tomu také nepřidají,naopak..utvrzuje to v ní ještě dojem,že je fakt neschopná..neposlouchat,ok..jenomže obvykle tomu předchází situace,které ji srazí na dno a definitivně zadupou už tak pošlapané sebevědomí.Tahle žena se pak zoufale chytá každého stébla a začarovaný kruh je na světě.Myšlenkový kruh přitahující si stále stejně zoufalé situace.Stud,ignorace okolí,absence tolik potřebné podpory,zahnání do kouta..a konečná stanice je bod zlomu..buď sebere poslední zbytky sil a okolnostem se vzepře,přijme situaci nebo to prostě skončí tragédií.Takhle to prostě je a můžeš si tisíckrát říkat,tohle bych já nikdy nedopustila,dokud se v té situaci reálně neocitneš.Tohle se týká ale všech situací a zvlášť těch,ve kt.je člověk nucen svoje priority překopat od základu.

Jak správně píše Tajga,člověk se může ocitnout ve víru událostí,kde Ti je nějaká vůle celkem k ničemu,protože tu převálcují jiné,vůlí těžko ovlivnitelné faktory.Když není ok máma,nebude ani dítě..je holý fakt,nikde však není psáno,že vždy a všude dojde k naplnění jeho podstaty.

----

A dík bych si taky to štěstí přála..bez usilovné práce na sobě to nepůjde.Nezabývej se teď negativy ani těžko představitelnými situacemi,pls..

ohenvoblacich » tajga Četla jsem i o případech z této doby,kdy miminko nechali zemřít hlady,protože mamince se,vlivem neúnosného stresu,zastavila laktace..tohle je koncentrovaná bezmoc..

ohenvoblacich » dan162 Jo..a co když ty situace,kdy si člověk trochu odfrkne a bolest už tolik neochromuje se pořád opakují? Furt dokola a soustavně? Já tady nemluvím o podmínkách,kdy může člověk čerpat zázemí bud "zvenčí" nebo "zevnitř".Mluvim o těch extrémních,kdy člověk jede už na záložní zdroj,dlouhodobě.Jsou to situace,ve kt.se ocitneš náhle,většinou ze dne na den a ten šok ochromí i normální,zdravé uvažování a překlene i ten klíčovej moment,kdy je možná ještě prevence nedostat se do úplných sra.ek..


Snažím se nastínit i jinej úhel pohledu než jen ono známé: když se chce,tak jde úplně všechno.Fakt to není tak černobílý.

ohenvoblacich » . "Je jasné, že když se máma s dítětem zavřou do cely, tak je to trochu něco jiného. Ale tam už dneska nejsme."

No,já si zas tak jistá nejsem..cela může představovat nepřeberné množství i těžko představitelných variant.

ohenvoblacich » dan162 Tohle je na zpracování poměrně náročné,jde o dlouhodobý a vlastně nikdy nekončící proces.Tlaky a manipulace okolí tenhle proces dost brzdí a nelze je ignorovat,odstřihnout se od nich,když prostředníkem mezi dvěma rozdílnými světy bývá společný závazek.Spíš překopat si myšlení tak,aby neubližovaly nám ani dítěti,např..jenže bez spolupráce na obou stranách je to asi mission impossible..

ohenvoblacich » dan162

Naučit se přijímat bezmoc je možná vůbec ta nejtěžší lekce a hodně záleží na jejím rozsahu.

ohenvoblacich » child in time ta je ale..luxusní přehrávám si ji už asi popátý

a já bych zakončila svoje saturnský téma interpretkou se sl v koz,která,tuším,bude o Saturnu něco vědět,dle procítěného projevu soudě..
https://www.youtube.com/watch/…

dan162 » ohenvoblacich Asi záleží na tom, jak brzy (v jakém věku) došlo k situaci prožívané bezmoci a jestli vůbec člověk ví, kdy mu to vzniklo. Také spíš jak hluboko než jak dlouho. U mne to jsou situace z dětství tak z šesti osmi let, horší jsem pak už naštěstí nikdy nezažil, to už je ta lepší varianta, protože ta situace bezmoci netrvá, jen zvyk se jí bránit.

Se zvykem se naložit už dá. Zjistil jsem, že jsem popudlivý, kdykoliv bezmoc i jen hrozí. Trvalo dlouho, než jsem ten pocit strachu z bezmoci vůbec dokázal oddělit od ostatního a pojmenovat a pomohlo mi uvědomit si, že u mne je to blbě, když mi druzí řekli, že bezmoc sice nevítají, ale prostě ji prožijí a jdou dál. To já neuměl, bublal jsem ještě několik dní poté. Desetiletí jsem nevěděl, že podléhám takovému vzorci chování. Vadilo mi všechno, i třeba když řidič tramvaje otevřel dveře o pět vteřin později a už jsem měl vzedmutí emocí jít mu vynadat, i situace, kdy bejvalka dělala výchovu k dětem přesně opačně než já. O něco jsem se snažil v představě, že to je nejlepší přístup, a ona to zrušila. Tehdy jsem měl zato, že pevné zásady za každou cenu jsou nejlepší (ne vědomí hranic a láskyplný příklad řekněme). Kluci se mnou byli extrémně poslušní a s ní extrémně nezvladatelní, jak jsem se dozvěděl později, oboje je blbě. Cítil jsem bezmoc, když jsem třeba dal synovi kapesné, a on si spořil po kousíčku na něco co chtěl sám, a bejvalka mu dala stokorunu, aby netrpěl nedostatkem. Na bezmoc jsem reagoval slovní agresivitou a citovým uzavřením, takže ještě do hůř. Když jsme se rozvedli, tak se ten rozdíl ještě zvětšil, jen jsem to už nemohl ovlivnit. Jo, díky tomu jsem začal řešit sebe. V jedné době jeden synek odešel ode mne k mámě do bezbřehé volnosti, co jsem kdysi za každou cenu nechtěl připustit a nyní to přijal - ono mu to po nějakých peripetiích kupodivu prospělo. Dnes už to je poměrně dost vyřešené, vnitřní pocit se mnou málokdy hýbe, když nějaká bezmoc nastane, tak jen prochází.

ohenvoblacich » dan162 Za tohle DĚKUJU..

později k tomu ještě něco připíšu.