Jest základem se ke štěstí odrážeti ode dna?


21.11.2016 - 11:27
(Býk) player
Jest základem se ke štěstí odrážeti ode dna?
"Jejda , to jsme se zase poměli...jů ,to byl zase krásný den ...jejda , to jsem se krásně spálil o kopřivy "...atd.

Znáte to? Je tohle váš denní režim?

Nebo:
"Kurva , to zase byl hnusnej den....do prdele , já ho snad zabiju ...sakra , zas mě bere ten zasranej žlučník"...atd Kdy už to štěstí doprdele přijde , proč ho má kámoška či soused a já ne , jak k tomu přijdu?"

Je tohle váš denní režim?

Zkuste se zamyslet , jak to , že jeden ano , druhý ne a co k tomu vedlo.

Řazení:
21.11.2016 - 11:31 | Filtr
(Býk) player
Já jsem v mládí měl dlouhé vleklé problémy s kyčelními klouby. Dost jsem proležel po špitálech , dost prochodil o berlích. Ale nemůžu to nazvat dnem. I když v prvopočátku se mi to tak zdálo. Dnes na to vzpomínám , jako na velice úžasnou životní epochu. Potkal jsem se s děvou , taky šťastnou , která proletěla sklem auta a oholila si svalstvo na holeni až na kost. Vypadalo to na amputaci. Ale nakonec jí zachránila osmihodinová operace s 4 dlouhé roky rehabilitací. Je dlouhodobě šťastná...veselá a má nadhled.
¨
Dno - odraz ke světlu a zůstat tam?
21.11.2016 - 11:40 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Myslím, že jsem typ číslo jedna, já pozitivní zážitek vytěžím ze všeho. Občas je den blbec, ale v tom mám hranici už značně posunutou. Abych byla opravdu schopná říct, že to byl den na nic, nesměla bych v něm mít jedinou minutu v klidu a v pohodě. Protože když mám zakaboněný celý den a večer přijde chvilička šťastná, třeba fakt těch pár minut, tak už vím, že byl můj den krásný.

Ale je pravdou, že už nevyhodnocuji dny jednotlivě, protože se mi většinou slévají. Spíš se orientuju podle úseků ve svých vnitřních pochodech, které se střídají nezávisle na denní době.

Kromě špatného zdravotního stavu v podobě velkých bolestí mě nebo někoho blízkého si nedokážu představit nic, co by mi mohlo zkazit celý den. Prostě nic. Trochu se občas cítím divně, že se nehroutím z blbostí, dokonce pociťuji občas i vinu... což je samozřejmě hloupost, vím o tom. Ale ne, prostě nevidím nic tak špatného, co by mě mohlo odrovnat. Nic mě už ani nenapadá.
21.11.2016 - 11:42 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » player
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Vlastně je to svým způsobem krásný, projít si peklem v podobě špatného zdraví. Člověk pak zjistí, že nic horšího už prostě neexistuje. A jakmile má zdraví, má všechno na světě. Největší bohatství co může být.
21.11.2016 - 12:00 | Filtr
(Býk) player » .
Souhlas. Vyjedeš s tunelu...
21.11.2016 - 12:47 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele adolfek, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Zažila jsem bolesti psychické i fyzické. Psychická bolest je teda pro mě daleko, daleko horší.
A je fakt, že mě to hodně posunulo, ovlivnilo, prožitky mám o hodně bohatší, vnímám nějak jinak a víc. A vážím si těch nejjednodušších věcí. :27: :74:
21.11.2016 - 12:50 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý
Vždycky jsem tvrdil, že první slova po probuzení (případně i myšlenka) předznamenávají celý náš den. A jsem rád, že to vždy neplatí. protože u mne to někdy začíná pohledem na mobil, pak nevěřícné vytřeštění zraku, že už je tolik, že jsem zaspal a...: "Kurva!" - první slovo dne. :4:
Jenže pak jedu do práce a už si zpívám Plíhala, protože vím, že nic nedoženu a neuspěchám:

Mám príma den,
budík mne nevzbudil,
tak jsem se probudil
až o půl desátý.

Mám príma den,
kam bych teď pospíchal,
svět se točí dál,
celý je vysmátý.
:27:

A jinak jsem kombinace obojího, ovšem s převahou k tomu prvnímu. prostě když mi něco nejde, tak vyletí i ta nadávka, ale pak se začnu smát sám sobě, co proboha zase blbnu, že by mohlo být mnohem hůře. Jenže to je tím, že já tu nadávku mám jako ventil, ne jako konstatování, že všechno stojí za :93:. A kdyby snad, tak si za to můžu sám.
21.11.2016 - 13:18 | Filtr
(Býk) player
No , to , že je neznáte ale neznamená , že nejsou. Jen nejsou ve vašem okolí. Já jich pár znám. Ale pravda ...jako šafránu.
21.11.2016 - 13:27 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý
Odrazit se ode dna...
Zamyslel jsem se a myslím si, že jsou dva typy lidí. Jedni potřebují dno, aby se měli od čeho odrážet. Druzí jej nepotřebují. Pro ty je důležitější hladina. A možná velká část z nás je kombinací obojího, občas přišlo dno, odraz, ale většinou se držíme na hladině.
Dno je těžké definovat, protože každý ho má trošku jinde. A hlavně jiné dno. Někdo má dno pevné, čisté, při dopadu se lépe odráží. Jiný má na dně vrstvu bahna a může uvíznout. Vlastně to svědčí o tom, jak se o sebe staráme v době, kdy jsme na hladině, nebo i nad ní.
Někdo si udržuje „kapalinu“, v níž plave, čistou, přece si nebude špinit svůj „prostor“. Někdo se o to nestará, tak leccos vyhnije, klesne to ke dnu a tam se to rozkládá dále a dále. A to je to bahno. Nevidíme ho, je v hlubině. Ale když klesneme, tak se s ním setkáme. A můžeme v něm i uvíznout. Až tam zjistíme, jak je duševní hygiena důležitá.
Když vidím, s čím se někteří lidé uměli poprat a jsou šťastní, životu čelí s takovou energií a životní radostí, že by jim mnozí zdraví lidé mohli závidět, tak to svědčí (podle mne) o tom, jak měli čisté dno. Takový člověk se totiž vynoří vždy. Stav pod hladinou je přechodný stav. Oproti tomu je i druhá skupina, která neudrží štěstí. Prostě ani kdyby vyhráli svých vysněných 100 milionů a mysleli si, jak teď všechno změní, tak jim to štěstí vydrží jen chvíli. Pak zase padnou na dno do svého bahýnka. Protože nezměnili přístup a nevyčistili své dno.

Teorii hladiny možná ještě rozepíšu zvlášť.
21.11.2016 - 14:01 | Filtr
(Vodnář) edeka
Premyslim nad tim , co je dno , pro kazdeho znas neco jineho ze. Dvakrat v zivote jsem si rikala ze jsem na dne , prisla jsem o vse , majetek praci , rodinu , psychika v prdeli , a rikala jem si tak jsem na dne, chvili sem se bahnila a znova se snazila jit dal. ale , ted jak si to tady ctu , mne napada otazka co je dno? I kdyz nemame nic , v tom vsem mozna najdem neco i dobre jen to chce tu silu , chvili si myslime ze nemame ani silu ale pokud mame v sobe aspon trochu pudu sebezachovy stejne se zvednem,nekdo driv nekdo pozdeji.. Diky za tuhle diskuzi , protoze ja si prave ted uvedomila , ze mi to "dno" dalo hrozne moc , a to neresit, neresit veci ktere jsou neresitelne , neresit veci ktere jsou malicherne , neresit veci ktere resi me okoli , ja uz neresim nic,nepomlouvam , nestaram se o druhe , netrapi mne co kdo ma ,nezavidim nikomu pro mne to je strata energie .A nerikam si kdy pride stesti a proc jiny maji ja ne.Mam v dusi bolest a deprese ,a neni mi dobre a x krat si reknu uz nemuzu ,i tady jsem to psala v nejake diskuzi, ale zase rano vstanu a jdu .Takze dno je od dneska pro mne to kdyz uz nebudu moct ani vstat, jist, mluvit videt. I kdyz si rikame ze jsme na dne , dycky to dno muze byt jeste hlubsi . :1:

takze zas jsem to asi napsala zamotane , jako vzdy . :)) :1:
21.11.2016 - 15:09 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele radosta , který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj. Dle mé zkušenosti, je spíš základem pochopit a uvědomit si, že štěstí jest pomíjivé. Štěstí je to co chce ego. Ego jsou záporné emoce, které fungují na principu protikladů.
Nelze přehlédnout, že se zkrze utrpení vyvíjíme. :-))) To dno má nastavený každý jinde, protože každý se nachází v jiné části vývojového cyklu (tedy třeba zrovna stoupá) a řekněme něco jako vývojového stupně.
Naučit se optimismu je úplný základ. Mám za sebou utpení jak fyzické, tak psychické. Zkrátka stavy, ve kterých člověk bere smrt jako vysvobození, takže dojde i k nějakému tomu smíření se smrtí. Od té doby už život vnímá jinak. Různé karamboly pokračují dál, ale jednoho dne dojde k tomu, že se mu chce smát a dojde to k tomu, že se fakt začne smát v situacích, kdy se dříve hroutil apod. Je to takový bezdůvodný smích. Později člověk zjistí, že se smějete tomu, že je furt naživu. :-))) Pak ten smích jde ještě hlouběji. To samozřejmě není vše, ale řekl bych, že to stačí.

Potřeba hodnotit jestli je větší utrpení fyzické či psychké, je bouda od ega. Zkrátka obojí je výživné. Bez zla bychom nevěděli co je dobro, bez tmy co je světlo, bez zimy co je teplo apod.
To co vlastně všichni hledáme, není žádné štěstí, jsme to my sami a proto, to nelze najít někde venku, tedy ve štěstí. To kdo jsme je skryto už v radosti. Tedy z radovaní z prostého faktu, že existujeme. :-))). To dál roste, pokud člověk přijímá svůj život (osud) se vším, co mu přijde do cesty a nestaví se na zadní. :-))) Pak se dějí věci, aneb spokojený člověk smí dostat víc. :-) Pavel
21.11.2016 - 15:10 | Filtr
(Kozoroh) Bosch
Ano je.
21.11.2016 - 17:53 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Podle mě to není základem.
Když si vzpomenu na opakované lázně v hovínkách,tak jsem stejně vždycky cítila chvílemi štěstí,ale mělo podobu střípků mozaiky. :1:
21.11.2016 - 21:03 | Filtr
(Blíženci) Matdamou
je
22.11.2016 - 07:40 | Filtr
(Štír) Freja
Určitě to není podmínka.
22.11.2016 - 14:20 | Filtr
(Býk) player » Sosna zvlčelý
Souhlas. Pro někoho je štěstí příliš zatěžkávací luxus. Možná to je tím , že k němu potřebuje až moc komponentů , možná taky tím , že když jsi nešťastní , druzí tě litujou a sdílí. Když jsi šťastný , jsi podezřelý a závist je všudypřítomná.
22.11.2016 - 15:16 | Filtr
(Býk) player » tulačka
No to je mazec...nojo , většina lidí ho asi neumí vnímat.


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Lev Lvu
ukázat kalendář »