Pošťácká pohádka na Růženčino přání:) - Diskuze a zkušenosti

Dnes jsem dostal dopis. Zažloutlou pomačkanou obálku, na které se podepsal zub času a nad kterou se mi zastavilo srdce. Putovala celým světem, všemi místy, kde jsem kdy bydlel a snad i těmi,kde mě nikdy nikdo neznal a já žasnu nad tím, jakou cestu musel tento dopis urazit aby našel svého adresáta. Klepaly se mi ruce,když jsem ho roztrhl a začal číst: Milý VašíkuPosíláme Ti pozdrav z chaloupky, od té doby co jsi odjel, je to tady nějaké prázdné a smutné. Babička nemá komu péct tvarohové buchty a já v našem rybníce nechytil ani jednoho kapra. Sedím často u břehu a vzpomínám na chvilky, kdy jsme tady s prutem zápolili spolu, pozoruju, jak vítr čechrá vodní hladinu a usmívám se při vzpomínce na to, jak jsi dokázal hodit kamen tak, že se třikrát odrazil od hladiny než se nadobro a neodvratně potopil. Taky náš „bunkr“ co jsme spolu stavěli už pomalu zarůstá , není nikdo,kdy by ostřihával přerostlý keř, který byl přes prázdniny Tvým indiánským týpím, eskymáckým iglů i bitevní lodí zároveň. Já už svá bolavá záda neohnu a navíc babička by se mi jistě posmívala, kdyby mě viděla s nožíkem a sekyrkou coby tomahavkem křepčit okolo stromů. Myslím, že to zůstane navždy naše tajemství. Kočka Micka už má zase koťata, tři jsou zrzavá jako ona a jedno černé, na zahrádce dozrávají švestky které máš tak rád a sousedovic Kuba se chystá stejně jako Ty poprvé do školy. Když ho vidím, vzpomenu si na to, jak jsem vás dlouhé hodiny houpal na houpačce, dokud se vám hlava nemotala, na to, jak jste výskali a smáli se, když houpačka létala až „k nebi“. Babička se tenkrát zlobila pamatuješ? Bála se o vás a mě, starému dědkovi nevěří, že bych vás byl schopen uhlídat. Ale je hodná, nemyslí to tak. Poslední dny ji trochu zlobí srdíčko,ale tím se netrap, pan doktor jí předepsal léky a bude to zase dobré.Vašíku, až zase přijedeš, čekají Tě tady nejen švestky a tvarohové buchty,ale opravil jsem Ti kolo,abys mohl jezdit a také naši lo´dku,aby do ní neteklo a mohli jsme rybařit i dál ,nejen na břehu. Vím, že chytíš ty největší kapry,kteří tady na rybníce plavou. Budu se na Tebe moc těšitTvůj děda ..je to už přes padesát let,co byl tenhle dopis napsán. Jakoby to bylo včera. Hlavou mi probleskly vzpomínky na dětství, na milovaného dědečka. Cítím vůni tvarohových buchet a jejich chu´t se mísí se slzami,které mi tečou po tváři. I já mám dnes vnuka, je mu osm let. První vstup do školy už má sice za sebou,ale i já mu nedávno opravoval kolo a když ze mě mámil drobné na pouť, šel jsem se podívat, jak mu „lítání do nebe“ na houpačce rozzářilo oči. Možná mám někde schovaný i rybářský prut. Mohl bych ho učit házet „žabky“ jako to učil dědeček mě. A mohl bych…...poděkovat panu poš´tákovi. Za to, že mi po těch dlouhých letech připomenul, co bylo, je, a v mých vzpomínkách navždycky zůstane, krásné.