Najdise.cz ... najdi a poznej lidi, kteří se narodili ve stejný den jako ty ...
Strach z opuštění - Diskuze a zkušenosti
- Astrologie
online Osobní horoskop (radix) Partnerský horoskop Tranzitní horoskop Psychologická astrologie Online výpočty
solár, direkce, revoluce, kompozit a další ...
Lunární kalendář
- Horoskopy 2025
kalendáře a jiné Znamení zvěrokruhu Partnerský horoskop Ascendent a Descendent Horoskopy na rok 2025
Čínský, Keltský, Výklad karet, Léčivé kameny, a další ... Kalendáře na rok 2025
Čínský horoskop 2025
- Slavné osobnosti
astro databáze - Narozeniny
jména, svátky - Numerologie
online - Poznej
znamení - Galerie
uživatelů - Diskuzní
fórum
Strach z opuštění
10.11.2016 - 15:33
Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Pietra di Luna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Strach z opuštění
Od malička mám strach z toho, že lidé, na kterých mi záleží, které mám ráda, u kterých vznikla silná citová vazba, mě z ničeho nic opustí. Vím, že tohle je asi typický "Račí" problém, a má to i spousta jiných lidí ne-Raků, ale mě tenhle strach opravdu nebaví.
Za ta léta jsem se naučila ho docela zpracovávat, vím a vnímám (někdy opravdu až do "jádra"), že nic není jisté, že život je změna a tak dále a tak dále. Obecně, většinu času, mám tenhle strach v sobě potlačený někde vzadu a nevnímám ho, nechovám se podle něj. Ale občas to vyplave na povrch a mě pak chytne úplný záchvat paniky, který mě svírá a ochromuje. Popadne mě strach, že ten, koho miluju, mi najednou řekne, že se spletl. Že z ničeho nic zmizí. Nebo že přijdu u své blízké. Nejsem paranoik, že bych měla nějaké představy nehod a katastrof, to vůbec ne, ale ten strach ve mně, to, že zůstanu sama, že jsem investovala city a sebe celou do něčeho či někomu a najednou to nebude...
Možná, že tohle mívá občas každý, možná je to normální, ale já vím, že mě to omezuje. Nechci to tak mít. Vím, co to u mě nejspíš způsobilo, šlo o určitou událost, když mi byly necelé tři roky. Ale co s tím, jak to zpracovat, co dělat ve chvíli, kdy mě ta panika popadne?
Když si to ještě tak promítnu, paradoxně je kolem mě pár lidí, které jsem já opustila nebo kterým jsem já musela říct několikrát ne, a vím, že i oni do mě investovali city a čas. Někdy se proto cítím vinna, ale pak si říkám, že nejsem zodpovědná za city druhých. Ale to jen taková odbočka.
A další paradox, kterého jsem si všimla - ačkoliv mám někde v hloubi strach, že zůstanu sama, zjistila jsem, že někdy dělám všechno proto, abych sama opravdu zůstala. Pominu to, že si někdy samotu užívám, to je normální. Ale občas od sebe ostatní jakoby odháním. Jako když mám v sobě zakořeněnou představu, že mě stejně ostatní opustí. Přitom jsem obecně sdílný, pečující a vztahový člověk, alespoň podle toho, co vím od bývalých partnerů nebo co říkají ostatní.
Všem děkuji předem za příspěvky
EDIT: Ještě mě napadla jedna věc, když jsem si tohle všechno promýšlela. Úspěšně k sobě do vztahů přitahuju lidi, kteří to mají hodně podobně, respektive v sobě dost řeší téma připoutanost -> únik -> zdánlivá svoboda, chorobná potřba unikat, abych nebyl já ten, kdo bude opuštěn. Prostě lahoda.
Za ta léta jsem se naučila ho docela zpracovávat, vím a vnímám (někdy opravdu až do "jádra"), že nic není jisté, že život je změna a tak dále a tak dále. Obecně, většinu času, mám tenhle strach v sobě potlačený někde vzadu a nevnímám ho, nechovám se podle něj. Ale občas to vyplave na povrch a mě pak chytne úplný záchvat paniky, který mě svírá a ochromuje. Popadne mě strach, že ten, koho miluju, mi najednou řekne, že se spletl. Že z ničeho nic zmizí. Nebo že přijdu u své blízké. Nejsem paranoik, že bych měla nějaké představy nehod a katastrof, to vůbec ne, ale ten strach ve mně, to, že zůstanu sama, že jsem investovala city a sebe celou do něčeho či někomu a najednou to nebude...
Možná, že tohle mívá občas každý, možná je to normální, ale já vím, že mě to omezuje. Nechci to tak mít. Vím, co to u mě nejspíš způsobilo, šlo o určitou událost, když mi byly necelé tři roky. Ale co s tím, jak to zpracovat, co dělat ve chvíli, kdy mě ta panika popadne?
Když si to ještě tak promítnu, paradoxně je kolem mě pár lidí, které jsem já opustila nebo kterým jsem já musela říct několikrát ne, a vím, že i oni do mě investovali city a čas. Někdy se proto cítím vinna, ale pak si říkám, že nejsem zodpovědná za city druhých. Ale to jen taková odbočka.
A další paradox, kterého jsem si všimla - ačkoliv mám někde v hloubi strach, že zůstanu sama, zjistila jsem, že někdy dělám všechno proto, abych sama opravdu zůstala. Pominu to, že si někdy samotu užívám, to je normální. Ale občas od sebe ostatní jakoby odháním. Jako když mám v sobě zakořeněnou představu, že mě stejně ostatní opustí. Přitom jsem obecně sdílný, pečující a vztahový člověk, alespoň podle toho, co vím od bývalých partnerů nebo co říkají ostatní.
Všem děkuji předem za příspěvky
EDIT: Ještě mě napadla jedna věc, když jsem si tohle všechno promýšlela. Úspěšně k sobě do vztahů přitahuju lidi, kteří to mají hodně podobně, respektive v sobě dost řeší téma připoutanost -> únik -> zdánlivá svoboda, chorobná potřba unikat, abych nebyl já ten, kdo bude opuštěn. Prostě lahoda.
10.11.2016 - 17:10
| Filtr
Buddha/2
» Pietra di Luna
Když si budu hrát se slovíčkama, tak asi není zakopaný pes v tom něco očekávat. Ale v tom jak moc lpíš na očekávaném.
PS: to není jen první pomoc, ale taky nejlepší prevence
Khali
PS: to není jen první pomoc, ale taky nejlepší prevence
Khali
12.11.2016 - 01:12
| Filtr
Buddha/2
» ovii
Hmm, já bych zradu vygumoval ze slovníku. Tedy spíš ty důvody proč necháváš něčemu tak pofidérnímu tolik moci nad svým životem. Jakmile ji totiž přijmeš jako "součást života", začneš přitahovat odpovídající situace.
Opuštění je něco jiného, tedy pro mě. Není tam ten "hnusný podtext" a beru ho jako něco, co naopak je užitečné přijmout. Přijímáš vlastně prvek změny - tím vyřadíš zradu z emočního repertoáru a vztahy se musí změnit. Už tam nebude strach (pramenící ze závislosti na vztahu), místo něj bude svobodná volba. Samozřejmě to není něco, co ti zaručí "lásku až za hrob " - ale takový recept stejně neexistuje (idealisti prominou ).
Jako je hezké že si to umíš naplno prožít, ale jestli to k životu vysloveně nepotřebuješ , nemyslím si, že by bylo nutné to nějak často opakovat .
Hezky to popisuje Háňa
Opuštění je něco jiného, tedy pro mě. Není tam ten "hnusný podtext" a beru ho jako něco, co naopak je užitečné přijmout. Přijímáš vlastně prvek změny - tím vyřadíš zradu z emočního repertoáru a vztahy se musí změnit. Už tam nebude strach (pramenící ze závislosti na vztahu), místo něj bude svobodná volba. Samozřejmě to není něco, co ti zaručí "lásku až za hrob " - ale takový recept stejně neexistuje (idealisti prominou ).
Jako je hezké že si to umíš naplno prožít, ale jestli to k životu vysloveně nepotřebuješ , nemyslím si, že by bylo nutné to nějak často opakovat .
Hezky to popisuje Háňa
12.11.2016 - 09:25
| Filtr
dan162
» Buddha/2
když si vezmu, co jsi psal nedávno, a bylo to velmi podnětné, tak to bylo zbavit emoci jejího hodnocení. A nyní píšeš zbavit děj (opuštění) té emoce, jako by to byl důsledek předešlého. A v jednom vzkazu jsem zase četl, že emoce zrušit, protože nejsou potřeba (ne že jsme bezcitní). Když není hodnocení, že emoce v té situaci ani nevznikne. Neříkám to jako názor, spíš jako podnět.
12.11.2016 - 12:14
| Filtr
Najdise.cz
» Buddha/2
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
odpusteni podle me neni mozne intelektualne...
uvedu priklad, ja mel cely rok problem s jednou udalosti, co se stala presne pred rokem...
remeslnik mi vyprasil praci, na ktere jsme se predtim domluvili a jeste me u toho okradl... tedy lidove receno, mi k tomu vsemu jeste nadelal na hlavu... coz byla ale v kontextu jeho prace spis jen takova merunka na dortu https://www.youtube.com/watch/…
a jako mohl jsem si to probirat intelektualne ze vsech stran...
jako, ze za to mohla anima, ktera nemela jinou moznost/ cestu nez tuto, jak se ke mne dostat... proste vsechno prd platne...
kdykoliv jsem prisel na to misto a videl tu vyjebanou praci, vzdycky me zachvatil amok...
no az ted, vydelalo se mi tam topeni... a ja mel moznost si krome vsech tech kopancu vyzkouset jeste (uz po stopadesate) silu animy, co cloveka jen pekne postupne a nenapadne rozpousti...
a v tomto stavu(rozpolozeni) jsem mel pokracovat v pracech, ktere tam mam rozdelane... jsem si rikal, jakou asi produktivitu prace museli mit vezni na nucenych pracech, kdyz se z letnich 17 stupnu ochladilo na 5-9... plus!!!
no a asi 3 dny zpatky, kdyz jsem se tam v tom placal, jsem mel tak rozcentrovanou pozornost, ze jsem veci delal spravne az na treti pokus... jako, ze jsem do jednoho obchodu prisel trikrat po sobe pro tu samou vec, protoze jsem ji predtim dvakrat postupne znicil...
no a pak mi to seplo... ten remeslnik byl docela v zoufale situaci, v pokrocilem veku si updatoval starou zenu za mladsi, vymenou za to, ze ji nadela deti... a pak uz se v tom jenom placal... a ja mel vlastne jen tu cest, prispet i neco do kasicky na jeho treti a ctvrte dite... takze vlastne udelal jsem dobry skutek
ne ted vazne, proste muj nazor je ten, ze pokud si clovek neprojde naprosto identickou situaci, nema absolutne sanci toho druheho pochopit, natoz mu odpustit...(!)
docela pekne o tom hovorila Teal v jednom tom videu, co jsi tu daval... ze je to vlastne cele o perspektivach... kdy kazdy ma svou perspektivu jinou, naprosto jedinecnou... proto si taky jako lide muzeme jen obtizne porozumet...
=====
odpusteni podle me neni mozne intelektualne...
uvedu priklad, ja mel cely rok problem s jednou udalosti, co se stala presne pred rokem...
remeslnik mi vyprasil praci, na ktere jsme se predtim domluvili a jeste me u toho okradl... tedy lidove receno, mi k tomu vsemu jeste nadelal na hlavu... coz byla ale v kontextu jeho prace spis jen takova merunka na dortu https://www.youtube.com/watch/…
a jako mohl jsem si to probirat intelektualne ze vsech stran...
jako, ze za to mohla anima, ktera nemela jinou moznost/ cestu nez tuto, jak se ke mne dostat... proste vsechno prd platne...
kdykoliv jsem prisel na to misto a videl tu vyjebanou praci, vzdycky me zachvatil amok...
no az ted, vydelalo se mi tam topeni... a ja mel moznost si krome vsech tech kopancu vyzkouset jeste (uz po stopadesate) silu animy, co cloveka jen pekne postupne a nenapadne rozpousti...
a v tomto stavu(rozpolozeni) jsem mel pokracovat v pracech, ktere tam mam rozdelane... jsem si rikal, jakou asi produktivitu prace museli mit vezni na nucenych pracech, kdyz se z letnich 17 stupnu ochladilo na 5-9... plus!!!
no a asi 3 dny zpatky, kdyz jsem se tam v tom placal, jsem mel tak rozcentrovanou pozornost, ze jsem veci delal spravne az na treti pokus... jako, ze jsem do jednoho obchodu prisel trikrat po sobe pro tu samou vec, protoze jsem ji predtim dvakrat postupne znicil...
no a pak mi to seplo... ten remeslnik byl docela v zoufale situaci, v pokrocilem veku si updatoval starou zenu za mladsi, vymenou za to, ze ji nadela deti... a pak uz se v tom jenom placal... a ja mel vlastne jen tu cest, prispet i neco do kasicky na jeho treti a ctvrte dite... takze vlastne udelal jsem dobry skutek
ne ted vazne, proste muj nazor je ten, ze pokud si clovek neprojde naprosto identickou situaci, nema absolutne sanci toho druheho pochopit, natoz mu odpustit...(!)
docela pekne o tom hovorila Teal v jednom tom videu, co jsi tu daval... ze je to vlastne cele o perspektivach... kdy kazdy ma svou perspektivu jinou, naprosto jedinecnou... proto si taky jako lide muzeme jen obtizne porozumet...
12.11.2016 - 14:07
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Opravdu jsem to napsal takhle ?
Podívej se na to takhle: jsou jakoby tři fáze kdy můžeš s emocí něco dělat. První je vytváření podmínek pro její vznik - už tady jsme většinou slepí a nevidíme (často ani nechceme) že to, čemu pak říkáme "okolnosti" jsme si vybrali. Pjér by asi řekl Anima vybrala .
Druhá je když už emoce probíhá - to může být i velice dlouho (pro příklad nenávist na celý život - zas v úrovni Animy). Třetí je ta, když se na sebe dokážeš podívat s odstupem a uvědomit si co se děje (jenže k tomu tě většinou musí něco donutit).
Jako analogii můžeš použít oheň. První fáze sbírání dřeva. Druhá hoření - ta je zajímavá tím, že můžeš přikládat jak dlouho libo. Třetí uhasínání nebo hašení.
Tohle všechno je ve skutečnosti jeden celek. Když to víš a o emoce nějakého typu nestojíš, nic tě nenutí sbírat dříví nebo škrtat zápalku - v tomhle smyslu chápej to "zbavení se emocí". Hodnocení (jak velký jsi trouba, když škrtáš) není nezbytné, ale je užitečné
Vím, že to nemůžu napsat tak, aby to bylo srozumitelné všem, ale Flow je chytrá holka. Když vím že pochopí, dovolím si jen naznačit - fakt mě nebaví dlouhé datlování . Jsem i v reálu neukecaný introvert
No vidíš, mám i problém s počítáním do tří. Jsem to opravil
Podívej se na to takhle: jsou jakoby tři fáze kdy můžeš s emocí něco dělat. První je vytváření podmínek pro její vznik - už tady jsme většinou slepí a nevidíme (často ani nechceme) že to, čemu pak říkáme "okolnosti" jsme si vybrali. Pjér by asi řekl Anima vybrala .
Druhá je když už emoce probíhá - to může být i velice dlouho (pro příklad nenávist na celý život - zas v úrovni Animy). Třetí je ta, když se na sebe dokážeš podívat s odstupem a uvědomit si co se děje (jenže k tomu tě většinou musí něco donutit).
Jako analogii můžeš použít oheň. První fáze sbírání dřeva. Druhá hoření - ta je zajímavá tím, že můžeš přikládat jak dlouho libo. Třetí uhasínání nebo hašení.
Tohle všechno je ve skutečnosti jeden celek. Když to víš a o emoce nějakého typu nestojíš, nic tě nenutí sbírat dříví nebo škrtat zápalku - v tomhle smyslu chápej to "zbavení se emocí". Hodnocení (jak velký jsi trouba, když škrtáš) není nezbytné, ale je užitečné
Vím, že to nemůžu napsat tak, aby to bylo srozumitelné všem, ale Flow je chytrá holka. Když vím že pochopí, dovolím si jen naznačit - fakt mě nebaví dlouhé datlování . Jsem i v reálu neukecaný introvert
No vidíš, mám i problém s počítáním do tří. Jsem to opravil
12.11.2016 - 14:35
| Filtr
Buddha/2
» vibe
Teal má pravdu. Nedorozumění je tam, kde jsou jiné perspektivy. Průšvih když o něco jde a není ochota změnit perspektivu. Tam kde ochota je to zas může být obohacení a ve výsledku celistvější pohled .
Hele, líbí se mi názor kamaráda. Ten tvrdí, že kdykoli se nám něco takového stane, můžeme si být jistí, že jsme takovou věc/prasečinu taky někdy udělali. Nevím jak moc mě to ovlivnilo , ale nedlouho na to se mi stala názorná ukázka. Přehlídl jsem auto a nedal přednost. Jedu dál a sotva po 5 km mi tam zprava vjel jakýsi mládežník s blondýnou po boku. Sotva mi z pusy vylítlo nehezké slovo, musel jsem se začít smát
Hele, líbí se mi názor kamaráda. Ten tvrdí, že kdykoli se nám něco takového stane, můžeme si být jistí, že jsme takovou věc/prasečinu taky někdy udělali. Nevím jak moc mě to ovlivnilo , ale nedlouho na to se mi stala názorná ukázka. Přehlídl jsem auto a nedal přednost. Jedu dál a sotva po 5 km mi tam zprava vjel jakýsi mládežník s blondýnou po boku. Sotva mi z pusy vylítlo nehezké slovo, musel jsem se začít smát
12.11.2016 - 15:02
| Filtr
dan162
» Buddha/2
Asi ne, když se ti to nelíbí. Cokoliv napíšu není co jsi napsal, ale jak jsem to (při největší snaze) pochopil. A že mylně, to je možné.
Analogie s ohněm je svůdná myšlenka chápu trvalé hoření, přikládání. Hašení míň, protože mi tam chybí důsledek udušení viditelných plamenů v podobě vnitřní požár. Nepřikládáním trauma nemizí. Emoce že je něco, co vzniká jen tehdy, když ji něco živí ? Například cítím radost ze stromů kolem cesty. Co tuhle emoci ve mne živí ? Podle mne to je sladění se, harmonie sebe s přírodou, žádné klacky. Nelíbí se mi model ohně, a vypadal tak krásně :-(
Tak bez analogie. Emoce má vždy svůj důvod, je to zpráva, kde komunikačním prostředkem je prožitek. Hlad, radost, smutek, stud...Na emoci se naváže hodnocení emoce, nálepka umožňující třídění a díky tomu vznikne reakce na emoci. Může být blbá i parádní, naučená i vrozená. Blbé naučené hodnocení můžeme odstranit (zrušením negativity hodnocení) nebo odklonit (směrováním nebo pozdržením reakce). Můžeme zrušit viditelnou reakci zakázáním (přesune se do neviditelné části osobnosti). Ale aby emoce nevznikla to zatím neznám. Třeba necítit hlad, nemít radost...
Analogie s ohněm je svůdná myšlenka chápu trvalé hoření, přikládání. Hašení míň, protože mi tam chybí důsledek udušení viditelných plamenů v podobě vnitřní požár. Nepřikládáním trauma nemizí. Emoce že je něco, co vzniká jen tehdy, když ji něco živí ? Například cítím radost ze stromů kolem cesty. Co tuhle emoci ve mne živí ? Podle mne to je sladění se, harmonie sebe s přírodou, žádné klacky. Nelíbí se mi model ohně, a vypadal tak krásně :-(
Tak bez analogie. Emoce má vždy svůj důvod, je to zpráva, kde komunikačním prostředkem je prožitek. Hlad, radost, smutek, stud...Na emoci se naváže hodnocení emoce, nálepka umožňující třídění a díky tomu vznikne reakce na emoci. Může být blbá i parádní, naučená i vrozená. Blbé naučené hodnocení můžeme odstranit (zrušením negativity hodnocení) nebo odklonit (směrováním nebo pozdržením reakce). Můžeme zrušit viditelnou reakci zakázáním (přesune se do neviditelné části osobnosti). Ale aby emoce nevznikla to zatím neznám. Třeba necítit hlad, nemít radost...
12.11.2016 - 15:28
| Filtr
Buddha/2
» dan162
Éééé, mícháš hrušky s jablkama
Hlad přece není emoce
K tomuhle:
"Emoce má vždy svůj důvod, je to zpráva, kde komunikačním prostředkem je prožitek."
Ne, emoce je prožitek (bacha, tím neříkám, že každý prožitek je emoce).
Použil jsem oheň, protože je to celkem trefná analogie. A navíc známá, nevymyslel jsem jí. Určitě znáš spojení jako "v žáru vášně" "spalující nenávist", "ohnivý temperament" apod. Nelíbí se Ti, protože jí momentálně vidíš spíš v záporném smyslu, ale stejně tak ta analogie platí pro "kladné" emoce.
Ale znáš. Např. když nebudeš mít chuť jít se vyřvat na fotbal, nevzniknou emoce s tím spojené - proč myslíš, že tam lidi chodí ?
Radost je podmíněná - radost z něčeho(žádný strom-žádná radost). Radost ze stromů - v té analogii je přeci každý další strom klackem na oheň . Chce to trochu abstrakce
Hlad přece není emoce
K tomuhle:
"Emoce má vždy svůj důvod, je to zpráva, kde komunikačním prostředkem je prožitek."
Ne, emoce je prožitek (bacha, tím neříkám, že každý prožitek je emoce).
Použil jsem oheň, protože je to celkem trefná analogie. A navíc známá, nevymyslel jsem jí. Určitě znáš spojení jako "v žáru vášně" "spalující nenávist", "ohnivý temperament" apod. Nelíbí se Ti, protože jí momentálně vidíš spíš v záporném smyslu, ale stejně tak ta analogie platí pro "kladné" emoce.
Ale znáš. Např. když nebudeš mít chuť jít se vyřvat na fotbal, nevzniknou emoce s tím spojené - proč myslíš, že tam lidi chodí ?
Radost je podmíněná - radost z něčeho(žádný strom-žádná radost). Radost ze stromů - v té analogii je přeci každý další strom klackem na oheň . Chce to trochu abstrakce
12.11.2016 - 15:52
| Filtr
dan162
» Buddha/2
Hlad za emoci považuju, třeba tady http://www.lidske-emoce.com/typy-em… proto mi oheň nesedí.
Dobře, emoce je prožitek. Z mého pohledu signál do vědomí (tělo do vědomí: brzy nebudu bez jídla schopen plnit příkazy vědomí !). Radost podobně (tělo do vědomí: funguju v ideálním nastavení, nejlepší je pokračovat !), leknutí (tělo do vědomí: náhlá změna důležitých okolností !), strach (nevědomí do vědomí: ohrožení!).
Nevím přesně, proč lidé chodí na fotbal, asi být součástí většího celku, odevzdání se, klubová láska ?
Dobře, emoce je prožitek. Z mého pohledu signál do vědomí (tělo do vědomí: brzy nebudu bez jídla schopen plnit příkazy vědomí !). Radost podobně (tělo do vědomí: funguju v ideálním nastavení, nejlepší je pokračovat !), leknutí (tělo do vědomí: náhlá změna důležitých okolností !), strach (nevědomí do vědomí: ohrožení!).
Nevím přesně, proč lidé chodí na fotbal, asi být součástí většího celku, odevzdání se, klubová láska ?
13.11.2016 - 10:01
| Filtr
Najdise.cz
» Buddha/2
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
to prirovnani k plamenum ohne me docela zaujalo... respektive ta predstava moji predstavivosti... a to natolik, ze ji i v noci rozvijela dal...
jsem si vybavil situaci, kdy do stodoly s dostatecnym mnozstvim sena uderi blesk... coz je neco jakoby vnejsiho...
a pak nabehne typek, kde uz je na nem, co bude delat... nemusi delat nic a nebo se muze o neco pokusit... a pokud se pokusi neco delat, porad jeste ma na vybranou...
no a pak jsem si predstavil sebe, jak tam po mnoha a mnoha hodinach nabiham jako typek s kanystrem petraku... proste jen ze setrvacnosti a z toho zaru, jak me oslnil a jak jsem si na nej zvyk... proste predstave horici stodoly se neda odolat...
jo, a pak jsem si taky prochazel rozdil mezi ohnem a vodou (druhym zivlem, ktery je emocim prirazovan tradicne)...
kazdy z tech zivlu ma neco do sebe... voda zachvati uplne vsechno, bez rozdilu hmoty... ale jen vsechno, co je pod ni... a taky se s temi vecmi vicemene jen pomazli, treba s moukou, nebo cukrem, popripade i neco prinese, co sebrala cestou (vetsinou nejake sr....)
a pak si zase potichu odpluje...
ten, kdo je nad ni se ji de facto vyhne...
naproti tomu ohen, ten s vyskami nema vubec zadny problem... nektere materialy mu sice moc nevoni, ale i ty pro jistotu sezehne... ma ale problem, potrebuje z neceho zit...
jo a taky, je to kouzelnik, v jednu chvili muze zmizet, ze i odbornik na slovo vzaty prohlasi: on tam neni... a pak se muze zas objevit, klidne i na jinem miste a v jine podobe...
=====
to prirovnani k plamenum ohne me docela zaujalo... respektive ta predstava moji predstavivosti... a to natolik, ze ji i v noci rozvijela dal...
jsem si vybavil situaci, kdy do stodoly s dostatecnym mnozstvim sena uderi blesk... coz je neco jakoby vnejsiho...
a pak nabehne typek, kde uz je na nem, co bude delat... nemusi delat nic a nebo se muze o neco pokusit... a pokud se pokusi neco delat, porad jeste ma na vybranou...
no a pak jsem si predstavil sebe, jak tam po mnoha a mnoha hodinach nabiham jako typek s kanystrem petraku... proste jen ze setrvacnosti a z toho zaru, jak me oslnil a jak jsem si na nej zvyk... proste predstave horici stodoly se neda odolat...
jo, a pak jsem si taky prochazel rozdil mezi ohnem a vodou (druhym zivlem, ktery je emocim prirazovan tradicne)...
kazdy z tech zivlu ma neco do sebe... voda zachvati uplne vsechno, bez rozdilu hmoty... ale jen vsechno, co je pod ni... a taky se s temi vecmi vicemene jen pomazli, treba s moukou, nebo cukrem, popripade i neco prinese, co sebrala cestou (vetsinou nejake sr....)
a pak si zase potichu odpluje...
ten, kdo je nad ni se ji de facto vyhne...
naproti tomu ohen, ten s vyskami nema vubec zadny problem... nektere materialy mu sice moc nevoni, ale i ty pro jistotu sezehne... ma ale problem, potrebuje z neceho zit...
jo a taky, je to kouzelnik, v jednu chvili muze zmizet, ze i odbornik na slovo vzaty prohlasi: on tam neni... a pak se muze zas objevit, klidne i na jinem miste a v jine podobe...
© 2007-2024 Najdise.cz