Šťastie je vraj dobro konané pre iných - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Ano, v podstatě si to taky myslím. Pokud člověk něco dělá pro svůj pocit užitečnosti, dělá dobře v první řadě sobě - ti ostatní jsou jen předmět, který k tomu použil. Takový člověk se potom uráží, když jeho pomoc odmítneme, někdy se dokonce uchyluje k větám "já to s tebou myslím dobře, a ty takhle" ... je vzteklý, zmatený, když nemá možnost páchat dobro, protože nemá kde vzít "sebeúctu".

Ale nepovažuji to přímo za sobectví, spíš jen za škodu - jeho škodu. On dělá to nejlepší, co umí - myslí si, že potřebuje získat důkaz své hodnoty, uznání, úcty apod., protože mu chybí - vnitřně sám sebe za hodnotného člověka nepovažuje, proto se snaží získat úctu a uznání od okolí, sám si ji dát neumí. A to je velká škoda, protože všichni, jak tu jsme, jsme úctyhodní jen tak a jsme tu správně - bez nás by svět nebyl kompletní. Není potřeba si nic dokazovat. Pomáhat si přece můžeme i bez důvodu - jen tak, pro oboustranné potěšení. Pokud je ovšem to potěšení skuteně oboustranné - někdy je největší dobro, co můžeme druhému udělat, nechat ho BÝT.

Háňa* » Crumb Ano, ale ti, co konají tento druh dobra (že sundají dítě ze studny, I KDYŽ JE CIZÍ, nemají pocit, že dělají dobro - pro ně je to samozřejmost.
Udělají samozřejmou věc, o které za deset vteřin ani neví - je to pro ně přirozenost jako dýchání.

Crumb » Háňa* Přesně tak. Konat tento druh dobra je prý samozřejmé pro drtivou většinu lidí. Tak to snad s lidstvem přece jen ještě není tak špatné.