Šťastie je vraj dobro konané pre iných - Diskuze a zkušenosti

Háňa* Ano, v podstatě si to taky myslím. Pokud člověk něco dělá pro svůj pocit užitečnosti, dělá dobře v první řadě sobě - ti ostatní jsou jen předmět, který k tomu použil. Takový člověk se potom uráží, když jeho pomoc odmítneme, někdy se dokonce uchyluje k větám "já to s tebou myslím dobře, a ty takhle" ... je vzteklý, zmatený, když nemá možnost páchat dobro, protože nemá kde vzít "sebeúctu".

Ale nepovažuji to přímo za sobectví, spíš jen za škodu - jeho škodu. On dělá to nejlepší, co umí - myslí si, že potřebuje získat důkaz své hodnoty, uznání, úcty apod., protože mu chybí - vnitřně sám sebe za hodnotného člověka nepovažuje, proto se snaží získat úctu a uznání od okolí, sám si ji dát neumí. A to je velká škoda, protože všichni, jak tu jsme, jsme úctyhodní jen tak a jsme tu správně - bez nás by svět nebyl kompletní. Není potřeba si nic dokazovat. Pomáhat si přece můžeme i bez důvodu - jen tak, pro oboustranné potěšení. Pokud je ovšem to potěšení skuteně oboustranné - někdy je největší dobro, co můžeme druhému udělat, nechat ho BÝT.

nutelina Souhlasim s Hanou, muzeme jen vedet co je dobre pro nas...

Áta22 Konkrétní příklad: máme sousedku - seniorku; paní cca 80 let. Včera si na chodbě před bytem zapomněla kabelku a franc. hůl. Zazvonila jsem na ni a upozornila, že tam má kabelku. Byla ráda a přiznala, že se vrátila domů velmi vyčerpaná. Jsem sobecká a myslela jsem jen na své potěšení z dobrého skutku?

movvin První co mě po přečtení nadpisu napadlo bylo: HA HA HA HA

Raději používám výraz místo konání dobra - páchání dobra. Stejně je tato činnost dělaná jen proto abychom hezky pěkně samolibě pohladili svého egouška, který se dme pýchou... to jsme ale byli zase hodní.

Crumb » movvin Je pravda, že existují lidé, kteří konají ("páchají") dobro čistě účelově pro své ego, aby si ho, jak říkáš, pohladili, nebo aby z toho pro sebe vytloukli politický či jiný kapitál, přičemž jim o štěstí druhých ve skutečnosti nejde. Jsou ale i lidé, kteří konají dobro ze slitovnosti k bližním, bez nějakých kalkulů. A někteří lidé jsou prostě šťastni, když mohou někoho učinit šťastným. Dobro někdy konáme i zcela automaticky. Např. když někdo uvidí malé dítě stojící na okraji studny, automaticky po něm sáhne a přemístí ho do bezpečné vzdálenosti, i když je to cizí dítě, a neuvažuje v té chvíli o svém egu. Naneštěstí je ale to "páchání dobra", které zmiňuješ, častým jevem.

Háňa* » Crumb Ano, ale ti, co konají tento druh dobra (že sundají dítě ze studny, I KDYŽ JE CIZÍ, nemají pocit, že dělají dobro - pro ně je to samozřejmost.
Udělají samozřejmou věc, o které za deset vteřin ani neví - je to pro ně přirozenost jako dýchání.

Crumb » Háňa* Přesně tak. Konat tento druh dobra je prý samozřejmé pro drtivou většinu lidí. Tak to snad s lidstvem přece jen ještě není tak špatné.

Znovuzrozená » Crumb ..."A někteří lidé jsou prostě šťastni, když mohou někoho učinit šťastným.".....
souhlasím

movvin » Crumb To s tím dítětem u studny, bych ani tak nenazvala konáním dobra... to je prostě samozřejmost... je to prostě úplně tak automatická reakce, jako když se najím, protože mám hlad. Tak to mám nastavené.

Bosch myslím si že ano.
opravdové štěstí nepochází z uspokojení vlastních potřeb.
ale z dobrého pocitu pomoci naplnění potřeb jiných.
nemusí jít o velké věci, může jít třeba i o krmení srnek v zimě v lese..