Kniha o budhismu - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
https://www.kosmas.cz/knihy/192245/…

Nebál bych se toho jména jednoho z autorů, ačkoli jeden z místních jogínů mu svého času dělal solidní promo Dobrá kniha, u Minaříka mívám pocit, že i přes tu akademickou mluvu dobře ví o čem píše.

charri » Argyll Díky, kouknu a uvidím

Ase » Argyll Prečo ťa zaujal práve Minařík? To asi poznáš aj ďalšie diela od neho. Máš praktické skúsenosti s jeho systémom? Čo očakávaš od jeho náuky?

Najdise.cz » Ase Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Argyll, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pamatuji si, že to bylo před deseti lety, kdy se u mě probudil zájem o duchovní nauky, přečetl jsem kdeco, ne všechno mi utkvělo v paměti, ale knihy KM jsou jednou z výjimek. Po knize, na kterou jsem tu dal odkaz, se mi dostalo do rukou Světlo géniů a pak jsem si sám objednal několik titulů přímo od nakladatelství Canopus. Neočekávám od jeho nauky absolutně nic. Jen Minaříkova stylistika, způsob uvažování a schopnost předat vhled jsou mi sympatické.

Ase » Argyll A zostal si u niečoho? Desať rokov je dosť dlhá doba.

Najdise.cz » Argyll Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
On to len priblízil nasmu sposobu zivota.Preto to akademické podanie.

Najdise.cz » THX1138 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Oleizmus nie je buddhizmus

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ZAKLADNY NAHLAD NA BUDDHOVO UCENIE :

Buddhovo učení, buddhismus, vznikl za života Siddhárty
Gautamy. Tento historický Buddha se narodil 563 př. Kr. na území
dnešního Nepálu v podhůří Himálaje v malém indickém knížectví
jako syn knížete z rodu Šákjů. Ve 29 letech se vzdal trůnu, aby jako
žebravý mnich nalezl smysl života odříkáním se světa. Byl ovlivněn
tehdy vládnoucím názorem, že k dosažení poznání a spásy
vede pouze askeze. Té se Siddhárta Gautama podrobil v plném
rozsahu, když opustil své první dva dřívější učitele, askety, protože
už nedoufal, že by kdy pod jejich vedením získal uspokojující
poznání. Uchýlil se tedy ještě s pěti jinými hledajícími mnichy do
samoty a vymýšlel si askezi, při níž jeho tělo zhubenělo tak, že
když se dotkl páteře, nahmatal si kůži břicha. Chlupy jeho těla prý
vypadávaly – vyhnilé – z kořínků, když si chtěl tělo posílit třením.
A protože – jak se domníval – askeze, které se oddal, nebyla už
nikým překonatelná, usoudil, že askeze k poznání nevede.
Aniž opustil původní úmysl dosáhnout poznání, vrátil se zase
k požívání potravy v přiměřených dávkách a uvažoval, zda ho
k poznání nedovedou ony blahé pocity, které se ho zmocnily, když
ještě byl u svého otce. Tehdy, jak si vzpomínal, seděl v chladném
stínu jabloně oproštěn duševně od všech přání a neblahých věcí;
to poznal jako pramen takto blahých pocitů. Vrátil se tedy k tomuto
stavu a postupně ho rozvinul do čtyř vnorů, stupňovaných od prosté jakoby dětské blaženosti až k naprosté apatii vůči zevnímu
světu. To byly předpoklady, které ho pak dovedly k poznání
strasti a bludu, jakož i jejich vzniku, zániku a metody vedoucí
k jejich ustání.

To vše učinilo Siddhártu Gautamu Buddhou, osvíceným, ve
věku pětatřiceti let. Tolik tedy o historických datech Buddhy
a jeho nauky.
Psychologicky toto poznání pramenilo především z hlubokého
ponoření myslí ve vlastní bytost, odkud se mu pomalu vynořovala
i vzpomínka na minulé životy, které podle jeho úsudku přímo
předcházely jeho současnou existenci; za druhé pramenilo také
z odhalení příčin sociálního i duchovního rozvoje a úpadku všech
tvorů. Současně s tím se mu formulovaly čtyři základní buddhistické
pravdy: o strasti, o vzniku strasti, o zániku strasti a o cestě
vedoucí k zániku strasti.

Z našeho stanoviska a v našem pojetí chceme tvrdit, že uvedené
čtyři pravdy nejsou zvláštním poznáním pouze samého Buddhy.
Ony se totiž vynořují vždycky, když se zcela utišenou myslí se
ponoříme do vlastní bytosti. Tam totiž musíme narazit na psychologické
vrstvy, které překlenují i údobí našeho zrodu, na ony
atavistické, tj. po vzdálených předcích zděděné kvality a hodnoty,
které jsou příčinnými energiemi, v nichž tkví nejen podmínky
sociálního a duševního vzestupu bytostí, nýbrž i hnací síly, které
ovlivňují hodnoty reinkarnační, tj. vedoucí ke znovuzrozování.
Ale systém ponořování do vlastní bytosti s dobře utišenou myslí
v nejlepší možné formě si může přivlastňovat snad právě jen
buddhismus, a proto se tvrdí, že poznání čtyř Buddhových pravd
a poznání pravých příčin sociálního a intelektuálního vzestupu
a sestupu bytostí je poznáním buddhistickým. A za buddhistické
se může považovat i to, jestliže příčiny sociálního a intelektuálního
(duchovního) vzestupu a vybavení bytostí neklademe do jejich
současnosti, nýbrž do dlouhodobého životního procesu, jehož je
naše současné bytí pouze jednotlivým článkem. A když se současné
bytí hodnotí jako strastné, nemá to být považováno za učení
pesimistické, jak se to o buddhismu často tvrdí, nýbrž za pouhé
konstatování holých faktů. Neboť podle buddhismu je strastí zrození,
stáří, nemoc, smrt, starost, nářek, bolest, hoře, zoufalství,
spojení s nemilým, odloučení od milého i nedosažení toho, po
čem toužíme.

Zrození se v buddhismu chápe jako základní příčina všech dalších
strastných stavů, a proto buddhismus myslí na jeho znemožnění.
Toho je možno dosáhnout jedině vyhasnutím vůle k životu
a zřeknutím se všech smyslových požitků. Tyto požitky totiž hlad
po prožívání neukájejí, nýbrž naopak činí setrvačným; jestliže se
jich člověk vzdá, nebude mít potomky a životní síla se už nebude
v nich moci vybíjet ani se dynamizovat a pak působit jako činitel
vyvolávající zapřádání životních energií – jimiž vlastně je bytost –
do nových okolností individuálního života.
V buddhismu se nevěří, že to, co se zrodí jakožto následek dynamizovaných
a přilnavých energií, je právě ta bytost, která zde
zemřela a jinde se narodila. Ony energie jsou pouze podmínkou
nebo předpokladem vzniku nového tvora, který je karmicky
a psychicky v příbuzenském poměru k zemřelé bytosti, která
jej povolala k životu svou vlastní vůlí být a žít. Buddhismus zde
totiž vychází z analýzy psychických funkcí a vitálních energií
člověka. Když buddhista při dobré analýze energetických jevů
ve vlastní bytosti najde všechno, co tam je jakožto energie ve
funkci, pozná, že je vetkán jak do minulosti přesahující okamžik
vlastního zrodu, tak i do budoucnosti, v níž jeho vlastní
smrt je pouze dosti málo významnou epizodou, článkem, který
nenarušuje řadu jevů, které nejen už byly, ale i budou živými
tvory. Tak v buddhistovi vyvstává poznání reinkarnačního procesu,
do něhož je každý jedinec vetkán a v němž osobní vědomí
vystupuje pouze jako registrující činitel, který – podle prohloubeného
poznání buddhistů tzv. severní školy – má ovšem na
vybranou, zda chce sledovat zřetězení různých psychologických
vrstev v bytosti, z nichž každá má svou ucelenou osudovou a reinkarnační
řadu.

Protože buddhismus je duchovní nauka pozitivní, chce do tohoto
psychicko-fyziologického vzdouvání vnitřní příčinnosti
zasáhnout. Aby to mohl učinit, musí se opřít o druhou Buddhovu
pravdu, o spásnou pravdu o vzniku strasti. Strast vzniká z oné
žízně vyvolávající znovuvtělování, které je doprovázeno rozkoší
a oblibou různých věcí, kochající se brzy zde, brzy tam, tedy z žízně
pocházející ze smyslových chtíčů, životní žízně, touhy po blahobytu.
Tato žízeň pramení z konečných výsledků reflexivní činnosti
smyslů. Oko, ucho, nos, jazyk, schopnost hmatu a myšlení
umožňují nalézat ve světě obšťastňující momenty, které probouzejí
touhu opakovat dotyky smyslů, vjemy, a tím si vlastně klestit
cestu k útrapám. Touhy totiž postupně převyšují možnosti smyslového
ukájení a tu již člověk začíná trpět nejen tím, že své touhy
neukojí, ale i tím, že se jeho psychická soustava rozechvívá, což
je příčinou strastných stavů v podobě nemocí, rychlého stárnutí
a předčasné smrti. Čím méně je tužeb, tím více se oddaluje stárnutí
i smrt – ale vcelku se tím stejně nic neřeší. Proto buddhismus
myslí na definitivní zničení strasti. A zde je vodítkem třetí spásná
pravda Buddhova, spásná pravda o zániku strasti.

Strast zaniká ovládnutím nebo potlačením reflexní funkce
smyslů, pokud nám zprostředkují obšťastňující momenty; tedy
reflexní funkce očí zprostředkují vidění lákavých věcí, funkce uší
zprostředkují lahodné zvuky, funkce nosu zprostředkují dotyky
příjemných pachů, funkce jazyka umožňují něco vychutnávat,
funkce hmatu zprostředkují fyzická vzrušování a funkce myšlení
vyvolávají naděje v cokoli dobrého i strach před čímsi zlým.
Lze snad buddhismus pro toto strohé konstatování objektivních
faktů považovat za učení pesimistické? – Zdá se, že se namáháme
propracovat k racionálnímu postoji k životu, ale pro naši polovičatost
v této snaze nás buddhismus v cestě k skutečnému štěstí předstihl
už před staletími. Ve smyslových požitcích nespatřuje totiž
nic jiného než prosté smyslové funkce, jejichž účelem je vzrušovat
tělo, což je z reálného hlediska prázdné, a proto i zbytečné; ale je
dokonce i problematické, má-li se to považovat za řešení životních
problémů.

Leží-li před námi problém poznat a tím se i duševně osvobodit,
pak zřeknutí se nebo překonání tělesných vzruchů způsobovaných
smyslovými funkcemi má vyvolat nezaujaté a citově nepodbarvené
vnímání, což je zase předpoklad pro vývoj od bytí citového k rozumovému.
Protože však poučení o zániku strasti není ještě návodem
jak se ze strasti vymanit, stanovil Buddha čtvrtou spásnou
pravdu, spásnou pravdu o cestě vedoucí k zániku strasti.
Cestou vedoucí k zániku strasti je tzv. osmidílná cesta. Je to:
správné nazírání, správné rozhodování, správná mluva, správné
jednání, správná životospráva, správné snažení, správné zvnitřnění,
správné vhroužení. Za správné nazírání se považuje pohled
na svět z hlediska čtyř spásných Buddhových pravd. Správným
rozhodováním je rozhodnutí k odříkání, rozhodování bez nenávisti
a rozhodování, které žádnému tvoru nezpůsobí bolest. Za
správnou mluvu se považuje pravdomluvnost, zanechání pomluv,
utrhačných řečí a ješitného žvástu. Za správné konání se pokládá
nezabíjení, nekradení, cudnost. Za správnou životosprávu pak
vyhýbat se jakékoli nestřídmosti a všem věcem, které člověk nepotřebuje
k prostému životu. Správné snažení je vylučovat a vykořeňovat
všechny zlé duševní stavy, jako je zlost, pochmurná
a pokleslá nálada, skepse zaměřená proti dobru a pesimismus
vůbec. Proti tomu působí rozvíjení přejícnosti, optimistické nálady,
činorodé energie a tendence spíše k veselosti než k chmurné
vážnosti. Za správné zvnitřnění se považuje pozorování těla, aby
člověk mohl ovládnout slast i strast, dále pozorování pocitů, procesu
myšlení a duševních stavů. Za správné vhroužení se pokládá
spočívání mysli v nitru za vyloučení vnitřního nepokoje, žádostí,
nadějí, stesku a tuposti.

Tato osmidílná cesta vede k duševnímu ozdravění a k blahodárnému
vnitřnímu klidu, který se rozšiřuje i na tělo. Tento klid zdokonaluje
smyslové postřehy, takže pak už člověku neuniká poznání,
že celý život s veškerými jeho osudy je podmíněn nesčetnými
příčinami, které kotví v jednání, chování i pociťování; člověk již
nepropadá omylu, že právě ti druzí a nikoli on sám jsou příčinou
osudů, na něž si stěžuje.
Buddhismus je tedy učení, které nekonstruuje teoretické a filozofické
názory na život, nýbrž otevírá člověku oči, aby sám viděl
a tak se sám poučil o tom, jak musí jednat, aby se vyhnul strasti.
A s prohlubujícím se vnitřním klidem se postřehovací schopnost
rozvíjí dále, do sféry myšlení, která už je oblastí zázraků; z nich
nejvyšším zázrakem je umění úplně se vykoupit z každé strasti na
všechny časy. Buddhismus také neobsahuje učení o duši, metafyziku
vysvětlující život a jeho problematiku. Uznává pouze vědomí
oka, ucha, nosu, jazyka, hmatu a myšlení; těmito druhy vědomí se
vyčerpává celá problematika strastí. Zázraky, o nichž buddhismus
mluví, pocházejí z odvíjení energetických uzlin bytí, které se ubírá
po týchž drahách jako zavíjení, které souvisí se zázraky postupných
skladeb v tvůrčím procesu. Tyto zázraky však pozornost buddhisty
neupoutávají, buddhista se nezdržuje reakcí na tyto vjemy a tím se
dostává až za kritickou mez samočinného strhávání pozornosti nějakými
ději. Takto se buddhista stává pouhým pozorovatelem dění,
které je vždycky zázračné, což ovšem nevidí nikdo z těch, kdož jsou
schopni reagovat pouze na povrch jevů a nikoli na jejich pozadí.
Správná zdrženlivost se začíná cvičit a také se prohlubuje dokonalým
pozorováním všeho, co člověk činí. Člověk má vědět, že si právě
sedá, vstává, jde, jí a koná jednotlivé denní úkony. Když se toto sebepozorování
a tím i zdržování se reflexivních akcí stane základem
našeho života, stane se mysl schopnou analyzovat všechny jemné
změny, k nimž dochází na duševní úrovni. Toto je cesta k poznání
příčin dění a dále pak k odlišení dění od klidu, k poznání kvalit za
všemi protiklady, k nalezení stálosti, která už nemůže být narušena
žádným ze zázraků tvůrčího procesu přírody. V osobním smyslu je
tato stálost klidem, který není narušitelný podněty ani zevními, ani
vnitřními, ani atavistickými. A to se považuje za spásu.
Této spásy, tohoto duševního stavu, se nemusí nikdo obávat.
Neznamená totiž rozvinutou neschopnost chápat se toho, o čem
je člověk přesvědčen, že ukojí jeho smyslové touhy. Nedotčenost
touhami je vyloučena úměrně tomu, jak dalece je člověk
schopen zdržet se reakcí na zevní svět. Když už na něj člověk
nereaguje, tvář toho, co láká, se změní. Žádoucí věci se stávají
nežádoucími proto, že se už nezdají krásné, nýbrž jsou pouze
děním, které mění v krátké době tvářnost asi tak jako sesku73
pování mračen. To je pak nepřímým důkazem, že zdrženlivost
pozměňuje i čas, který je vždycky jen subjektivním faktorem,
který nezdrženlivým lidem představuje okamžitou situaci jako
trvalou, kdežto zdrženlivým ukazuje jevy jako procesy co chvíli
měnící stavy okamžiku.

Teprve vlivem zdrženlivosti stupňované pozorováním všech
úkonů našeho bytí, pozorováním našeho vlastního jednání, cítění,
myšlení a duševních stavů se člověku začne objevovat transcendentní
svět, ale stanovisko vyjádřené zříkáním se světa, které je
zase opřeno o sebepozorování, buddhistu k žádnému mimořádnému
poměru k transcendentnímu světu vést nesmí. Všechno
tedy buddhistovi zůstává děním na fyzické úrovni nezázračným,
na úrovni nadfyzické zázračným, ale v obou případech jsou to
pouze osidla, jejichž svody mizí proto, že se sebepozorováním
buddhista stává světem pro sebe, světem, v němž je stále skryto
jak otroctví, tak i osvobození, spása.

Prax prime stezky 3, KVETOSLAV MINARIK

Najdise.cz » THX1138 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
V nauke buddhovej je najdolezitejsie porozumiet tzv.vnorom,ktore tvoria jadro celej buddhovej nauky.Tieto vnory sa delia na prve styri,ktore riesia vlastne celý náš emocionalny život.Potom nadstavbu tvoria tzv.vyssie vnory,ktore riesia vhlad a predstavuju tak cisto mentálne usilie.Ale podstata celeho procesu sebapremeny je dovrsena stvrtym vnorom,ktorý práve učiní životny proces ireversibilným.To znamena ze tento stvrty vnor je klucovy pri realizacii buddhovskeho stavu.

Ase » Janíčko Skútrista Čo vlastná skúsenosť? Ako chceš aby človek pochopil čo to je vnor, keď nemá skúsenosť, nevie ako sa k nemu dopracovať. To si potom tie svoje stavy len namyslí, ale nie pochopí. Ako chceš smerovať správne, keď si niečo namyslíš a snažíš sa potom riadiť podla predstáv a nie podla skutočnosti. Mentálne namyslenie, predstava skutočnosti človeku asi moc nepomôže. Ak máš svoju skúsenosť, musíš toto pozorovať.

Podstatu budhismu tvoria štyry budhove pravdy a nie štyry vnory (ešte treba dodať - cesta k vylobodeniu)

THX1138 » Janíčko Skútrista Jsi si jistý?

Najdise.cz » Ase Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Najprv musís porozumiet podmienkam danneho vnoru a az potom ho mozes zacat uskutocnovat.Proces porozumenia vnorom je tak etapovitý.Vnory vlastne spominane 4 buddhove pravdy riesia.Konkretne stvrtym vnorom vyhasína životny pud a s nou pochopitelne tuzba po živote,ktora - ako spomina práve druhá vznesena buddhova pravda - je zakladnou prícinou utrpenia

Buddha/2 » Janíčko Skútrista Promiň. Ale jen tak cvičně - zkus v tom co píšeš nahradit slovo vnor slovem orgasmus - na tom líp pochopíš co vlastně píšeš

Najdise.cz » Buddha/2 Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...a ty čo si z marhule spadol

Ase » Janíčko Skútrista Dobre, sme o kúsok ďalej. Z podmienky pochopiť vnor nám vznikla podmienka pochopiť podmienky vnoru :-))))). Máš v tom docela chaos. Ako vzniká vnor. Vnor nevznikne tým, že si o budhových pravdách prečítam, to by bol budhista s vnormi aj ten, čo si prečíta Oleho knižky, v ktorých návod si musím dobre pohľadať, aby som ho tam našiel :-)))))))))).
Tak na čo sú nám tie štyry pravdy dobré, ako ich používaš, ako si nimi pomáhaš, Lebo základnou príčinou utrpenia nieje túžba po živote. Uspokojená túžba po živote nám môže priniesť klud, a zrazu sa tvoja teória o príčine utrpenia dostáva do problémov :-))). Takže to s tým budhismom bude troška inak. Preto som doporučil tie malé knižky, sú to jednoducho vysvetlené princípy budhismu, ktoré človek môže vo svojom živote okamžite použiť, aj v dnešnej dobe, nielen v časoch keď žil budha.

Najdise.cz » Ase Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ano na podmienkach.Trebars z kanonickych textov buddhizmu : "Ked mnich zisti,ze usilim o zachovanie ctnostneho zivota prekonal 5 prekazok (chtivost,zavist,malatnost,nepokoj,pochybovacnost),vyvstane v nom pocit spokojnosti.Ked je spokojny,vznikne v nom radostivost.Ked dosiahne radostivost,ukludni sa jeho telo.Klud tela vyvolava pocity stastia.A uz zotrvava zbaveny chtivosti a neblahych stavov v prvom vnore,ktory je vsak sprevadzany dojmami a uvahami,ktore povstaly z tohoto stavu a sprevadzaju tento vnor nadsenym zaujmom a radostnym stastim.".....cize tomu musí najprv adept porozumiet a az potom pochopí,co ma robit.Dalej sa mu dalsie veci postupom praktizovania vyjasnia.Kvetoslav hovoril,ze clovek zacne chapat zmysel duchovnych snáh vobec az v tretom vnore pohladom naspet.Dotedy ide ako "slepec".

Ziadna tuzba nemoze priniest klud,pretoze jej splnením vznikaju dalsie.Napr.ked je niekto hladny dlhodobo,ma len jednu tuzbu - ukojit hlad.Potom ked ten hlad zazenie,naskocia tuzby dalsie.Tuzby sa dalej maju tendenciu rozvíjat.Tuzba a klud su preto protiklady.Klud vzyjde preto len vdety,ak sa clovek vsetkeho vzdá.Buddha hovoril o vzdaní sa vsetkych podkladov znovuzrodzovania.Utrpenie tak preto nemozno oddelit od existencie cloveka,nakolko tento existuje na podmienenych stavoch.Utrpenie je tak prítommne dokonca i v nebeskych stavoch,ale je ineho druhu.Pokial tu je skrátka podmienenny stav,tak je vzdy pritomne utrpenie.I ked v latencii,ale je.Tuzba po zivote je tak vlastne zakladna hnacia sila,ktora udrzuje vsetky zlozky podmienenych existencií.

Ase » Janíčko Skútrista Ako si prišiel na to, že splnením jednej túžby zákonite vznikajú ďalšie. Podla akého princípu....
Ak to máš vypozorované, budeš vedieť opísať celý mechanizmus, čo sa u toho deje. Lebo veci nenaskakujú samé od seba, každý pohyb sa deje z nejakej príčiny, a za nejakých podmienok, ktoré ten pohyb umožňujú.

Ten druhý postuplát, kde si prišiel na to, že utrpenie nemožno oddeliť od človeka. K čomu tú budhovu náuku potom máme :-)))))))... Asi aj ten budha si zateoretizoval, to by si mal svoje duchovné knihy hodiť v zime do kotla, takto ťa tie knihy zbavia aspoň utrpenia zo zimy :-).

Najdise.cz » Ase Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Clovece,ty tomu buddhizmu vobec,ale vobec nerozumies

Ase » Janíčko Skútrista Radšej sa bavím o tom čo je, nie o domienkach. Tie texty obšlohne a vyloží aj človek, ktorý si prakticky v osobnom živote neoveril nič, len tomu verí, domnieva sa. Kde je to čo píšeš, podložené tvojou vlastnou skúsenosťou? :-)
Po tolkých rokoch niesi schopný uviesť jediný príklad z vlastného života. Všimol som si, že akonáhle sa diskuzia odkloní od téma čo povedal Minařík na téma čo som si sám overil z toho čo píšem vlastnou praxou, berieš roha, tvoja bežná prax, budhista :-).

Budhismus kdesi píše: "Kto vidí závislé vznikanie, ten vidí dharmu. Kto vidí dharmu, vidí závislé vznikanie." Tam bola cielená otázka, závislé vznikanie. Nech sa teda pobavíme dobre na tom čo nepoznám, vo svojej neznalosti dodávam, že aj Minařík píše o závislom vznikaní v komentároch v knihe Slovo Budhovo a je to uvedené aj pod konkrétnym heslom v jeho slovníku. Asi nevieš vysvetliť, prečo toto tebe budhistovi nič nehovorí :-).

Bosch » Janíčko Skútrista Tuzba po zivote je tak vlastne zakladna hnacia sila,ktora udrzuje vsetky zlozky podmienenych existencií.

To nemůžeš tam jednoznačně tvrdit protože neznáš všechny lidi.
nežijí všichni jako zvířátka.
je mnoho lidí co dokázali že jsou i silnější motivy než touha po životě.

Najdise.cz » Ase Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Neviem,ty asi mas problem si pospajat v suvislosti urcite pojmy uzívane v buddhovom ucení a uzívane Minarikom.

Zavisle vznikanie nevznika len tak samovolne.Musí byt niecím udrzované,niecim stále odvíjajuce sa smerom do buducnosti.To vytvara potom inkarnacny v bytostnom pojatí znovuzrodzovací proces.Tym niecim je práve uz spomínaná vôla k životu.Tá je tmeliacim cinitelom onoho zavisleho vznikania.Bez tejto vole a životneho pudu by totiz nemohlo toto zavisle vznikanie vznikat.

Buddha povedal : "tuzba po zivote alebo tuzba po smrti ženie zivot stale dalej !"

Co znamena ono "ženie život ?" neznamena to náhodou stálé udrzovanie podmienenych stavov,cize onoho zavisleho vznikania ?

Co potom znací Nirvansky stav ? Znamena vyhasnutie vôle k životu ! Inak by kolobeh zavisleho vznikania pokracoval.

To ale nie je zdaleka tak jednoduché.Preto buddhizmus hovorí o obojstrannom vykupení "samma sambodhi".Vykupení mysle a vykupení srdca(tela).Potom clovek existuje uz len ako skutocnost na zaklade minulych predpokladov onoho zavisleho vznikania a az vyprsí lehota tejto stmelenej "monády",prechadza vsetko co ju predstavovalo do stavu Dokonalej rovnovahy a to je parinirvána,ktorou buddhisti oznacuju stav po odlození tela.

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Kazde ludske snazenie od toho najprimitívnejsieho az po najinteligentnejsie je podmienene tuzbou žiť a byť.Jedine buddha uz do tejto kategorie nepatrí.Ale buddha uz nie je clovek

Bosch » Janíčko Skútrista podle mně budha není ani nikam nepatřící ani někam patřící.

Ase » Janíčko Skútrista Ako sa chceš zbaviť túžby keď nerozumieš, čo k nej vedie, ako vzniká. Túžba je sama o sebe energia. Tá sa dá previesť, napríklad do dobrých stavov, ktorými sa pri správnom uvedomení dá harmonizovať človek až na fyzickej úrovni, jeho energetika...

Najdise.cz » Ase Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Janíčko Skútrista, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Jedním z nejdokonalejších tzv. duchovních systémů je bezpochyby jóga. Je tomu tak proto, že tento systém eliminoval sporné praktiky a zaměřil se na přímé dosažení žádoucího cíle: totiž na odstranění strastí a dosažení konečného uspokojení. Redukcí irelevantních pokynů se stal plně kompatibilním s vědou a přijatelným pro každého nepředpojatého človeka.

Konečným cílem jógy je proměna lidské bytosti ve vědomí, tedy v napětí bez tendencí k diferenciaci, které fyzika nazývá "invariancí vesmíru". Smyslem jógy tedy je taková eliminace úpadkových procesů, která umožnuje změnit povšechnou degradaci, končící marasmem a smrtí, ve vzestup.

Stav přírody v tvůrčím aktu má totiž charakter přeskupujících se korpuskulí v silové nebo tvarové formace na základě
elektromagnetických sil. Tyto síly v živé přírodě budí vůli k životu.

Jestliže vůle k životu chybí, zaniká příčina soudržnosti korpuskulárních kvant, a tím přírodní praelement nabývá původní povahy, totiž rovnovážného napětí, jež se ve stavu nejideálnější
rovnováhy jeví jako potenciální vesmírná energie; její obdobou v živé přírodě je vědomí.

Vzhledem k této rovnováze je tento princip "nepohybem", klidem, transcendentním světlem prostupujícím vesmírný prostor.

Celá jóga tedy není nic jiného než systém operující s kvanty energie, která tu jsou, ale jsou stále převáděna ve vyšší členy, jejichž kvalita rozhodne o změně struktury poutající pociťování a uvědomování člověka.

Předmetem Nauky je popis metod, jež proměnu složek formální existence v univerzální invarianci navozují tím, že aktivují proces přemeny hmoty v energii. Zjednodušeně řečeno, jde o iniciaci zpětného procesu degenerace vlnění ve hmotu. Jako takové, tyto metody spadají do oboru fyziky, a protože jejich základem jsou vědomé manipulace s vlněním, stýká se zde obor fyziky s oborem psychologie a neurologie."

Jóga pro třetí tisíciletí