Zdejší aura posledních dní mě inspirovala k založení diskuse o toleranci. Předem upozorňuju, že pokud si zde budou chtít někteří jedinci rozpitvávat svoje osobní frustrace a hojit si tu svoje bebíčka zasíráním hlavního vlákna, aby se stali středobodem diskuse, když středobodem vesmíru to furt ne a ne jít, tak tyhle příspěvky smažu. Nejsem totiž moc tolerantní v tomto ohledu, zakyseluje mi to pránu a škytám pak Nabízím prostor pro sebereflexi.Otázky k zamyšlení:Jaký je (pokud je) rozdíl mezi tolerancí a respektem? (zkusme to prosím, bez vkládání odkazů na wikipedii )Kde začíná a kde končí vaše tolerance?Kde je u mě tolerance na pomyslné stupnici žebříčku hodnot?Změnilo se nějak vaše vnímání tolerance s věkem?Máte nějaký příběh ze svého života, kde tolerance sehrála významnou roli?
player
Tolerance vychází z nadhledu či empatie, respekt z charisma.
Na další otázku odpovím , že nevím. Jednou dávali ve zprávách Staromák , kde se oslavoval titul MS v hokeji. A byl tam záběr , jak vyholená lebka v kanadách kopem do hlavy kohosi napadla. Jsem klidná povaha ,ale v tu chvíli se mě zmocnil takový hněv , že bych zabíjel. Nepoznal jsem se. nesnáším násilí a ten zmrďák použil tvrdou podrážku proti hlavě bezbranného.
V žebříčku hodnot? Vysoko. Protože hraju v kapele s člověkem , kterého musím tolerovat každou vteřinu jeho existence , ale naučil jsem se to a kupodivu ,asi ho mám rád.
Změnilo. V mládí se odpouští hůř. Na základce jsem byl docela žárlivej a pomstychtivej hegemon. Ale po dlouhých peripetiích s kyčlemi mezi 13 - 17 rokem jsem se na svět začal dívat úplně jinak.