Sosna zvlčelý (* 4.1.1979)
Muž
Nevím, jek se můj příspěvek setká s tématem a rozhodně nedám odpověď na otázky, které zde pokládáš, má sestro hvězdná. Možná přidám pár otázek, ještě nevím, kam se má úvaha bude vyvíjet...
Jak jsem to četl, vzpomněl jsem si na film Vesničko má středisková, kde Rudolf Hrušínský říká Petru Čepkovi: "Škoda, že neexistuje injekce na žárlivost, dal bych ti koňskou dávku." (nevím, jestli jsem citoval přesně)
Láska je jen chemie! - říkají někteří. Znalost lidského těla a nervové soustavy (mozku zejména) skutečně potvrzuje toto rčení. Když vynechám slovíčko "jen", tak s tím souhlasím, protože láska je mimo jiné skutečně i chemie. Jak to funguje je dostatečně popsáno leckde, jen potrapte strejdu Gůgla, láska v chemické podobě na vás vybafne v tisíci podobách.
Je to s podivem, že pokud známe tak dobře lásku z fyziologického hlediska, že vlastně na ni ještě nikdo nevymyslel lék. Přece ty chemické látky v nás nemůže být tak těžké "zneutralizovat".
No netvrďte mi, hergot, že když umíme léčit (dobře, tak tedy tlumit) například schizofrenii, že si neporadíme s láskou? proti schizofrenii to musí být naprostá banalita! Myslím, že farmaceutický průmysl zde zanechal díru na trhu! A je to současně odpověď na otázku "co s tím".

Problém je vyřešen, utlumíme lásku, jeden z projevů lidství!

A s tím i slzy, smutek, radost..., všechno! Nikde žádná láska, nikde žádné trápení!

Asi bych si měl jít stoupnout taky do té fronty, abych se vůbec dočkal, půjde to na dračku... Hmmm...

Jenže se mi vůbec nechce. Se radši budu trápit. A radši si zabrečím. Protože nic není jen smutné... Buď je to i krásné, anebo to za smutek nestojí. Krasosmutnění... Se slzami v očích být šťastný z toho, že vůbec mohu plakat. Protože kdo to neumí, ten neumí ani milovat. A hlavně cítit lásku.
Co tedy s tím? Radovat se z toho. Skutečně se radovat, že takové věci můžeme vnímat. Patří to k žití, i díky tomu víme, že žijeme. Jen se možná nedozvíme, proč žijeme. Ale to je jedno, protože i bez odpovědi je život krásný.
To je jediná odpověď, kterou ti, sestro hvězdná, na tvé otázky mohu dát. Pravda, ta odpověď nic neřeší. Ne tady a ne teď. Ale tam někde ve Vesmíru, kde planeta Zem se všemi problémy pozemšťanů je možná jen pouhým atomem...
Milujme svůj život. I když někdy bolí.

(Já jsem dneska tak sentimentální, že bych sám sebe políbil

)