Konec života. - Diskuze a zkušenosti

Antony52 Málo kdo ví kdy zemře. Takže s onou přípravou je to dost pofidérní.
Na druhé straně jsou individua která se na další - tedy, ehm posmrtný - život připravují již za tohoto. Patří mezi ně někteří mystici, jogini a asi i mnoho dalších a vypracovali k tomu mnoho různých "technik".
Obvykle např. Na východě věří že na co člověk myslí v okamžiku smrti podle toho získá jeho duše podobu v dalším životě. Proto sáhodlouhé mediatce části (ne fšech) joginů.
Pro změnu třeba adepti antických mystérií páchali vyvolávání bůžků které uctívali aby se jim viditelně projevili, věříce že v dalším životě přejdou mezi ně a ne mezi duchy obyč. smrtelníků. Podobně jako africké animistické kmeny věří že duše šamana - kouzelníka - přejde mezi bůžky na které se obrací. Případně viz praxe taoistické alchymie. Předmluva překladatele:
"na rozdíl od evropských „jogínů“, pro něž jsou tyto orientální cviky pouhým sportem — dospívali téměř vždy ke kýženému centrálnímu zážitku, takže lze říci, že tu jde o dokonale osvědčenou metodu, jak čínská mentalita (která je, jak správně ukazuje C. G. Jung, až do nejnovější doby v některých základních směrech podstatně odlišná od mentality evropské) dosahuje určitých duchovních prožitků. Nejen že se člověk vymaní z pout vnějšího zmateného světa, ale různé sekty si kladou i mnohé jiné cíle a usilují o ně. Nejvyšším stupněm je úsilí dospět tímto vysvobozením buď buddhistické nirvány (nebo Joginského paramatmau) anebo, jako např. podle spisu, kterým se zabýváme, spojením duchovního principu v člověku s přidruženými psychickými silami získat možnost žít dále po smrti ne pouze jako vágní pokleslá stínová bytost, nýbrž jako vědomý duch. Mimo to a často spolu s tím působí směry, které se snaží takovouto meditací ovlivnit jisté vegetativně animální životní procesy (po evropsku bychom tu mohli mluvit o funkci endokrinních žláz) posílením, omlazením a normalizováním životních pochodů, čímž se překoná i smrt, takže se připojí k procesu života jako jeho harmonické zakončení: Duchovní princip (schopný dále samostatně žít jako duchovní tělo vytvořené vlastními silami) opustí pozemské tělo, a to pak zbude jako vyschlá slupka, asi jako kukla po vylíhlé cikádě."

Sice materialisticky ale přezto pměrně výstižně podané.
http://jlswbs.files.wordpress.com/2…

Bosch » Antony52 a co je na tom materialistické?

Když jsme dospěli tak daleko, že zhasl každý stín i každá ozvěna, takže jsme klidní a pevní,
to jsme se ponořili do jeskyně síly, tam se všechno zázračné vrací ke svému zdroji. Neměníme
místo, ale naše místo se dělí. Je to nehmotný prostor, je tam tisíce míst a deset tisíc míst je
zároveň místem jediným. Neproměňujeme čas, ale čas se nám dělí. Je to nezměřitelný čas,
všechny eony v něm jsou jako jeden okamžik.