Pravá láska - Diskuze a zkušenosti

Freja » berik Dnes mi přišlo mejlem:

-----------------------

Asi proto, že jsme založením bytosti sociální, máme touhu najít toho pravého partnera, se kterým bychom spokojeně zestárli a strávili zbytek života. Osobu, se kterou máme pocit, jako bychom se znali odjakživa, a pro kterou se v angličtině objevilo označení SOULMATE. Soulmate je persona, se kterou zažíváme pocity hluboké a přirozené sounáležitosti, což zahrnuje podobnost, romantiku, přátelství, vášeň, sexuální přitažlivost, intimitu, spiritualitu a vzájemné doplnění jeden druhého.
Příběh Soulmate se vyskytoval už v historii, v Platonově Symposiu, kde Platon prezentuje verzi dle Aristofana. V tomto příběhu Aristofanes vypráví, že lidé měli původně čtyři paže, čtyři nohy, dvě pohlaví a jednu hlavu, která však byla tvořena dvěma tvářemi. Líčí, jak zde na zemi existovala tři pohlaví: muž, žena a androgyn aneb oboupohlavní bytost. Androgyn měl obě pohlaví - genitálie mužské i ženské. Muži byly dle báje syny slunce, ženy dcerami matky země a androgyni byli dětmi měsíce, který se zrodil ze slunce a země. Tradovalo se, že lidé v těch dobách disponovali velikou silou a hrozilo, že přemůžou bohy. Bozi mohli lidi jednoduše zničit, ale přišli by tak o pocty, kterých se jim od lidí dostávalo. Zeus tedy vymyslel výhodnější řešení, jak potrestat lidi za jejich pýchu. Rozdělil lidi ve dví, čímž je potrestal a zároveň zdvojnásobil počet osob, které vzdávaly bohům čest. Každý člověk měl tedy nyní dvě ruce, dvě nohy, jednu tvář a jedny genitálie a byl navždy odsouzen k toužení po své druhé polovině sebe samého. Lidem bylo řečeno, že pokud člověk najde partnera, se kterým si bude rozumět i nevyslovené, bude se s ním cítit jako jedno tělo a jedna duše, bude to forma nejvyšší radosti, kterou na zemi může prožít. Toto spojení odděleného, setkání obou polovin, bylo nazváno soulmate.

Co ale vůbec znamená, že se k nám někdo hodí? Co znamená vzájemnost, sounáležitost, tzv. kompatibilita, pokud hovoříme o vztazích? Dr. Hudson z Texaské univerzity provedl velmi zajímavý výzkum právě na toto téma. Srovnával úroveň spokojenosti a štěstí v manželstvích, která byla rodiči předem dohodnutá (např. v Indii) s euroamerickým modelem, kdy si partnera vybíráme sami. Ukázalo se, že partneři v rodiči dohodnutých manželstvích byli o něco spokojenější než partneři, kteří si vybrali manžela/ku dobrovolně. Dále studie ukázaly, že z hlediska tzv. objektivní kompatibility (testovaly se zájmy, podobnost povahy atd.) nebyl žádný rozdíl mezi páry, které žijí ve spokojeném partnerství, a mezi těmi, kdo jsou spolu nešťastní. Jinými slovy to, jak se k sobě páry hodí, nebo nehodí z objektivního hlediska, nevytváří rozdíl mezi šťastným a nešťastným párem. Rozdíl byl však v jejich přístupu. Partneři, kteří žili ve vřelých a naplněných vztazích, tvrdili, že neřeší, zda se k sobě hodí, ale vědomě vytvářejí takové prostředí, aby se jeden ke druhému hodili. Nejde tedy o jejich vzájemnou slučitelnost, spojitelnost či podobnost, ale o společnou a vědomou práci. Naopak partneři z „nešťastných“ párů často považovali právě faktor kompatibility za vysoce důležitou hodnotu. Jednoduše si mysleli, že jejich partnerství není šťastné, protože se k druhému nehodí.

Pokud tedy chcete nalézt tu správnou osobu, se kterou byste rádi strávili zbytek života, nezapomeňte, že jste to vy dva, kdo kompatibilitu ve vztahu vytváří. Ráda bych v této souvislosti připomněla slova mého oblíbeného autora Ericha Fromma: „Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat.“

144 » Freja velmi zaujimave a poucne
slovami GWBusha : mam na to svoj nazor, ale nesuhalsim s nim

americky vyskum na americkych obcanoch nesmieme prenasat na seba

jednak je to ina kultura ine tradicie ale hlavne na uzemi horneho amikova
takmer neziju ludske bytosti teda skutocna ludska dusa v ludskom tele
aspon pokial sa to tyka tej nepovodnej casti obyvatelstava (teda indianov z toho vytahujem)

cize co je to pre nas platne ako sa spravaju tamojsi obyvatelia

my sme (teda hm aspon polovica obcanov) ludia s ludskou dusou, vacsina pokracovatelia velkej cistej slovanskej duse

nase spravania a nasa skusenost nema nic spolocne s tou amickou
napriek akymkolvek snmaham zostaneme sami sebou a mozme len pozorovat aky plytky je zivot syntetickcyh dusi v hornom amikove

India, ina ale principalne podobna situacia.

Povodna staroindicka takmer vedicka civilizacia uz neexistuje

takze ich spravanie a ich system partnerstiev a precitovanie zivota je pre nas zaujimavou studiou ale nesmieme sa tym nechat ovplyvnovat.

a slovami ineho negativneho vodcu :

my nie sme ako oni !