ahojte vsetci...Zaujima ma ci ste vedeli uz od zaciatku ze ste stretli osudoveho partnera...ake ste mali pritom pocity?Verím takym veciam ze ked sa dvaja ludia maju stretnut tak sa stretnu a budu spolu...Dá sa to vycitit?da sa to poznat?
anyam
žádný a všichni.....každý patrner který nám jde do života nás má něco naučit o nás, posunout nás, dát nám jiný pohled na svět, až je jeho úloha splněná odchází nám ze života aby uvolnil místo dalšímu člověku,který nás posune....My lidé jen někdy lpíme na už dávno mrtvých vztazích...ze strachu, kvůli dětem, majetku, pohodlí......a tak dostáváme ránu za ranou abychom pochopili, že máme jít dál, že je tam někdo jiný, někdy nám to bohužel trvá celý život a někdy nepochopíme nikdy....jen žehráme na to, co se nám to děje....
player
» anyam
Krásně jsi to napsala. Úplně mi přejel mráz po zádech.
Jen doplním svou takovou myšlenku,která se do mé mysli vkradla.
Z hlediska solidního odchovu potomstva by asi bylo dobré po dobu 17-19 let zatnout zuby a vykašlat se na sebe,pokud máš potomstvo.Vyměnit v těch letech své potřeby za jejich.Vyšší princip mravní.
Pravda je,že nejmoudřeji o životě mluví lidé,kteří poznali hodně,hodně souputníků.
anyam
» player
Přesně vím o čem píšeš ano pokud to jen trochu jde, taky jsem pro, ale zase někde je opravdu lepší když ti dva jdou od sebe, protože jejich soužití dětem spíše škodí. Asi záleží na situaci. Nevzdávat se při prvních malých bouřkách, ale pokud to není k žití raději jít od sebe.