Mytologie která se do astra hodí

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Astrologie > Detail diskuze

24.11.2011 - 16:40

jeho výsost žufan

Mytologie která se do astra hodí

každé osobě patří vlastnosti jedné z planet To, o čem Múzy zpívaly, Hésiodos zapsal; a „toto zpívaly Múzy, devět dcer, jež zplodil Zeus":Vpravdě nejprve zrodil se Chaos,a potom Gaia mohutných ňader...A temný Tartaros v hlubinách Země širokých cest,a Erós, nejkrásnější z nesmrtelných bohů...Z Chaosu povstali Erebos a černá Nyx;Z ní se pak zrodili Aithér a Hémerá.Tato první skupina nebeských bohů byla doplněna, když Gaia („Země") zrodila Urana („Hvězdné nebe") a potom pojala za chotě svého prvorozeného syna, aby se dostal do první dynastie bohů. Brzy po Uranově narození Gaia ještě porodila jeho půvabnou sestru Uraeu a moře - „Ponta, ne¬plodnou hlubinu zuřivě se dmoucí vlnobitím".Potom se narodila další generace bohů - potomci Gaina spojení s Uranem:Potom ležela s Uranema Oceánem hlubokých vírů;Coeus a Crius a Hyperion a Iapetus;Theia a Rhea, Themis a Mnémosyné;Se zlatou korunou Phoebe a půvabná Thetis.Po nich se zrodil Kronos lstivý,nejmladší a nejstrašnější z jejích dětí.Přestože těchto dvanáct dětí - šest chlapců a šest dívek - se narodilo ze svazku syna s vlastní matkou, dělaly sku¬tečně čest svému božskému původu. Ale Uranus byl stále chlípnější a chlípnější a další potomci - ačkoli obdařeni nevídanou silou - už byli všelijak tělesně znetvořeni. Jako první z těchto „zrůd" se narodili tři Kyklopové, Brontes („Hřmící"), Steropes („Tvůrce blesku") a Arges („Vyzařují¬cí jas"); „ve všem byli jako bohové, avšak měli pouze po jednom oku, zasazeném uprostřed čela; a dostalo se jim jména ,Kulatoocí´ (Kyklopes), protože měli uprostřed če¬la jedno kulaté oko".„A opět se zrodili další tři synové ze spojení Urana s Ga-iou, velicí a silní nad vše pomyšlení: Cottus a Briareos a Gyes, stateční potomci." Pro svůj obrovitý vzrůst dostali přízvisko Hekatoncheires („Storucí"): „Z jejich ramen vy¬růstalo sto paží, aby se k nim nikdo neodvážil přiblížit, a každý měl po padesáti hlavách."„Kronos nenáviděl svého smyslného zploditele," píše Hésiodos, avšak „Uranus se kochal svými zlými činy."Tehdy Gaia „naostřila veliký srp a řekla o svém plánu svým drahým synům", jak by mohli potrestat „svého hříš¬ného otce" za jeho „odporné násilnosti": aby Uranovi uříz¬li genitálie a učinili tak přítrž jeho sexuální bezuzdnosti. Avšak „všechny pojal strach"; pouze „velký Kronos, lstivý, si dodal odvahy".Gaia tedy dala Kronovi srp, který zrobila z šedého pa¬zourku, a ukryla syna potají ve svém příbytku u Středo¬zemního moře.A Uranus se přiblížil v noci a dychtil po lásce; a ulehl s Gaiou a položil se na ni. Tu ho syn napadl ze zálohy, natáhl levou ruku a uchopil ho a v pravé ruce drželvelký, dlouhý srp se zubatým ostřím. Hbitě uřízl vlastnímu otci jeho mužství a odhodil je za sebe... do vzedmutého moře.Čin byl dokonán, avšak ani kastrace ještě zcela neukon¬čila linii Uranová potomstva. Jak z něho vytryskla krev, ně¬kolik kapek oplodnilo Gaiu, ona počala a porodila „mocné Erínye" (Fúrie, bohyně pomsty), a „velké Giganty v zářivé zbroji, s dlouhými kopími v rukou; a Nymfy, které se zo-vou Meliae (,Nymfy z javorového stromu´)". Odříznuté ge¬nitálie zanechávaly za sebou pěnukdyž je rozbouřené moře doneslo k ostrovu Kypru, „kde se zrodila strašná a překrásná bohyně,... kterou bohové i lidé nazývají Afro¬dita (,Z pěny zrozená´)".Zneškodněný Uranus zavolal bohy-netvory, aby ho po¬mstili. Jeho vlastní děti, zvolal, se staly Titány, kteří „se vy¬pínají a drze se dopouštějí hrozných skutků"; nyní by se ostatní bohové měli postarat, „aby po těchto činech násle¬dovala odplata". Vyděšený Kronos uvěznil Kyklopy i další nestvůrné obry tak daleko, aby žádný z nich nemohl od¬povědět na Uranovo volání.Avšak zatímco se Uranus tak pilně staral o potomstvo, i další bohové se množili; jejich děti měly jména, která vyjadřovala jejich vlastnosti - vcelku dobrotivé. Nyní, po spáchání násilných činů, bohyně Nyx zareagovala na toto volání a zrodila zlá božstva: „Porodila osud a tři nelítost¬né, mstivé sudičky, jimž byla jména: Klóthó [,předoucíl], Lachesis [,udělující´] a Atropos [.neodvratná´] ... Porodila Zhoubu a Černý osud a Smrt .. a Vinu a Bolestný zármu¬tek ... Hlad a Strast." A také přivedla na svět „Klam a Ne¬svár... stejně jako Soupeření, Bitvu, Vraždu, Zabíjení, Hád¬ku, Lež., Disputaci, Nespravedlnost a Zmar". Jako poslední Nyx porodila Nemesis („Odplatu"). Uranovo volání nezů¬stalo bez odezvy: mezi bohy vstoupily soupeření, bitvy a válka.A na tento nebezpečný svět přivedli Titáni třetí genera¬ci bohů. Jelikož se báli odplaty, drželi při sobě a pět ze šes¬ti bratrů si vzalo za ženy pět ze svých vlastních sester. Z těchto božských sourozeneckých manželských párů by¬li nejdůležitější Kronos a Rhea, neboť Kronos si díky své¬mu odvážnému činu zajistil mezi bohy vedoucí postavení. Z tohoto svazku vzešlo šest potomků. Rhea porodila tři dcery: Hestii, Deméter a Héru, a tři syny: Háda, Poseido¬na a Dia. Jakmile však děti přišly na svět, „velký Kronos každé okamžitě pozřel... neboť jeho záměrem bylo, aby se nikdo jiný z hrdých Synů Nebes nezmocnil královského postavení mezi nesmrtelnými bohy". Důvodem, proč chtěl spolykat své vlastní potomky a tím se jich zbavit, by¬la věštba, o níž se dozvěděl. Ta pravila, že „ač je velmi sil¬ný, je mu předurčeno, že bude poražen svým vlastním sy¬nem": Osud se měl opakovat, Kronovi se mělo stát totéž, co on udělal svému otci.Avšak svému osudu nikdo neujde. Rhea, která se již z předcházejících Kronových kousků poučila, ukryla své¬ho nejmladšího syna Dia na ostrově Krétě. Místo novo¬rozeněte Kronovi podstrčila „velký kámen zabalený do plenek". Kronos záměnu neprohlédl a spolkl kámen v do-mnění, že je to malý Zeus. Brzy poté začal dávit a postup¬ně vyvrhl jedno po druhém všechny děti, které předtím pozřel.,Jak roky ubíhaly, síla i ušlechtilé údy prince [Dia] rych¬le rostly." Po nějaký čas se Zeus honil za půvabnými bohy¬němi, jak se slušelo na vnuka chlípného Urana, a často se kvůli tomu dostal do nepříjemností s jejich manžely. Po¬sléze však obrátil svůj zájem ke státnickým povinnostem. Již deset let zuřila válka mezi staršími Titány, „vznešenými Titány z vysoké hory Othyres" (která byla jejich sídlem), a mladšími bohy, „které krásnovlasá Rhea porodila ze svaz¬ku s Kronem", a kteří sídlili na protější hoře Olympu. „V zuřivé zlobě neustále spolu bojovali již po celých deset let, a ten lítý boj nepolevoval na žádné straně, ani se ne-chýlil ke konci, neboť síly byly vyrovnané."Byly tyto boje jenom vyvrcholením stále se zhoršujících vztahů mezi sousedními koloniemi bohů, propuknutím řev¬nivosti mezi vzájemně spřízněnými a nevěrnými bohy a bo¬hyněmi (kde matky spaly se svými syny a strýcové oplod¬ňovali neteře), nebo to byl první případ vzpoury mladých proti starému režimu? Na to nám Theogonie neposkytuje jasnou odpověď, ale pozdější

Řazení:

24.11.2011 - 16:41 | Filtr

jeho výsost žufan

řecké legendy a dramata na¬značují, že se všechny tyto motivy spojily, až posléze vedly k dlouhodobé a „tvrdošíjné" válce mezi mladšími a staršími bohy.
V této vleklé válce spatřil Zeus příležitost, jak se zmoc¬nit nadvlády nad ostatními bohy, a tím - ať vědomě či ne¬vědomky - naplnit osud, který byl předurčen jeho otci Kronovi, totiž sesadit ho.

První krok, který Zeus učinil, bylo, že „osvobodil ze smr¬telných pout bratry svého otce, Uranovy syny, které jeho otec ve své pošetilosti uvěznil". Tři Kyklopové mu na dů¬kaz vděčnosti darovali božské zbraně, které Gaia ukryla před Uranem: „Hrom, Zářící hromový klín a Blesk." Hádovi dali ještě zázračnou přilbici, která svého nositele činila neviditelným; Poseidón obdržel kouzelný trojzubec, který dokázal rozechvět zemi a rozbouřit moře.
Aby sc Hekatoncheires-Storucí zotavili po dlouhém za¬jetí a nabyli ztracenou sílu, Zeus těmto třem bratřím po¬skytl „nektar a ambrosii, ten pokrm velkých bohů", a takto k nim promluvil:
Poslyšte mne,
Ó jasné děti Urana a Gaii,
ať říci smím, co srdce mé si žádá.
Již dlouhý čas jsme my,
jež Kronos zplodil, s bohy Titány
bojovali po každičký den,
v touze po vítězství a vládě.
Dáte najevo teď sílu svou a moc,
s Titány utkáte se v těžkém boji?

A Cottus, jeden ze Storukých, mu odpověděl řka: „Bož¬ský, vyslovil jsi to, co dobře víme ... díky tobě jsme se na¬vrátili z temného přítmí, z nelítostného zajetí. A proto se nyní s pevným cílem a na základě svobodného rozhodnu¬tí postavíme na tvou stranu a ve strašném boji ti chceme pomáhat proti Titánům."
A tak „všichni, kteří povstali z Krona, spolu s těmi obá¬vanými siláky nevídané moci, které Zeus z temnoty vyvedl na světlo ... ti všichni, jak muži, tak ženy, rozpoutali ono¬ho dne strašlivou bitvu". Proti těmto Olympanům se se-šikovali starší Titáni, kteří rovněž „horlivě rozhojnili své
voje".
Jakmile bitva propukla, posléze se rozšířila po celé zemi i na nebesích:

Bezedné moře zahučelo vůkol, s hlasitým nářkem pukala země; Široká nebes báň se chvěla a sténala, vysoký Olymp se pohnul v základech pod vahou nesmrtelných bohů. A zvukem kročejů velikých bohů, děsivým výpadem jejich těžkých střel se rozechvěl až vzdálený Tartar.
Ve verši, který připomíná text ze Svitků od Mrtvého mo¬ře, Theogonie připomíná válečný křik bojujících bohů:

Pak takto navzájem vyrazili
na sebe s údery hromu;
Když obě armády spustily křik,
dolétl k hvězdnému nebi,
a slil se v mohutný válečný ryk.

Sám Zeus se pustil vší silou do boje a využíval přitom co možná nejlépe svých božských zbraní. „Z nebes naproti hoře Olympu se vyřítil a vrhal svůj blesk. Údery z jeho sil¬né ruky jen pršely, hromy a blesky pohromadě, a vířily ja¬ko strašlivý plamen. Úrodná země v ohni pukala a rozleh¬lé lesy hlasitě zapraskaly v mohutném ohni. Všechna země se vařila, stejně jako sladké potoky a řeky i slané moře."
Potom Zeus vrhl Hromový kámen (Obr. 13) proti hoře Othyru; jeho účinek se podobal výbuchu atomové bomby:

Horká pára se valila kolem Titánů, z Gaii zrozených; Nepopsatelný plamen vyšlehl do výše, Zářivý jas vyrazil z Hromového kamene, jeho blesk jim oslepil zrak -tak silný byl.
Strašlivý žár zachvátil Chaos... Jako by země i nebesa nad ní se slily v jedno;
Mohutný ráz, to země snad se bortí.

„Byl to neslýchaný třesk, když bohové se srazili v boji." K tomuto děsivému rachotu se ještě přidružily oslepují-ci záblesk a nesnesitelný žár a vrhání Hromového kamene způsobilo nesmírnou větrnou smršť:

Temně zaburácely vichry, zemětřesení a prachová bouře, hromy a blesky.

Toto všechno způsobil Hromový kámen, který vlastnil veliký Zeus. A když dva soupeřící tábory slyšely a viděly, co se stalo, „zvedl se strašlivý ryk lítého boje; mnohé sta¬tečné skutky byly učiněny; bitva se nachylovala". Boj po¬stupně utuchal, neboť bohové měli navrch nad Titány.
„Nenasytně dychtíce po válce", tři Kyklopové vyrazili proti Titánům a přemohli je za pomoci svých ručních střel. „Spoutali je v těžké řetězy" a uvrhli je do vězení v da¬lekém Tartaru. „Tam, z úradku velkého Dia, jenž jezdí na oblacích, jsou bohové Titáni ukryti pod mlžnou clonou, ve

24.11.2011 - 16:43 | Filtr

jeho výsost žufan » jeho výsost žufan

vlhké plesnivé jeskyni na samém konci Země." Tři Kyklo-pové se tam rovněž uchýlili, coby „spolehliví Diovi stráž¬ci", aby uvězněné Titány hlídali.
Už už se Zeus chystal, že vznese nárok na „egidu", posta¬vení svrchovaného vládce nad všemi bohy, když tu se na scéně zjevil další vyzyvatel. Neboť „když Zeus vyhnal Titá¬ny nebes, velká Gaia porodila svého nejmladšího syna Typ-hoea z lásky Tartarovy, za pomoci zlaté Afrodity". Typhoe-us („Typhon") byl opravdový netvor. „Cožkoli činil, síla byla v jeho rukou, a nohy tohoto silného boha nezemdlely. Z jeho ramen vyrůstalo sto hlav hadích, hlav děsného dra¬ka s tmavými, hbitými jazyky. Zpod brv očí těch úžasných hlav zářil oheň; a oheň vyšlehl z hlav, když se zamračil. A všechny ty hlavy byly obdařeny strašnými hlasy, a ozýva¬ly se neuvěřitelnými zvuky": mluvily, jako když hovoří člo¬věk, ozývaly se hlasem býka, řevem lva i štěkáním štěněte. (Podlc Pindara a Aischyla byl Typhoeus vysoký jako obr a „jeho hlava se dotýkala hvězd".)
„Onoho dne mohla se stát neblahá věc," sdělily Múzy Hesiodovi; zdálo se neodvratné, že Typhoeus „ se zmocní

vlády nad smrtelníky i nesmrtelnými". Ale Zeus rychle roz¬poznal hrozící nebezpečí a pospíšil si, aby netvora napadl.
Celá řada bitev, které následovaly, nebyla o nic méně hrozná než předešlé boje mezi bohy a Titány, neboť hadí bůh Typhoeus měl křídla a mohl létat stejně jako Zeus (Obr. 14). „Zeus zahřměl mocně a těžce, země se roze¬chvěla strašlivým třasem, stejně tak i širá nebesa nahoře a moře i vodní toky, ba i útroby Země." Opět přišly ke slo¬vu božské zbraně - na obou stranách:

Skrze ty dvě zbraně,
skrze hromy a blesky,
velký žár zachvátil temně modré moře;
A skrze oheň netvorův
a vyprahlé větry a žhavý hromový klín
celá Země byla ve varu, i nebe a moře.
Nesmírné vlny se vzdouvaly při pobřeží...
A rozpoutalo se neutuchající chvění.

Dole v podsvětí „Hádes se chvěl v místě, kde vládl"; třás¬li se i Titáni uvěznění na konci Země. Zeus a Typhoeus se honili nad zemí i v oblacích, až se Diovi podařil přímý zá¬sah „rudým hromovým klínem". Hromoklín „sežehl všech¬ny úžasné hlavy netvorovy, všechny, které měl kolem se¬be", a Typhoeus se zřítil k zemi i se svým kouzelným létacím strojem:

Když Zeus jej porazil
a zasáhl ho mocným úderem,
Typhoeus se zřítil k zemi jako poškozený vrak.
Ohromná země zasténala.
Plamen vyšlehl z poraženého pána
v šerém, rozeklaném vzdáleném údolí Hory,
tam, kde byl sražen.
Velká část ohromné země byla sežehnuta strašlivými výpary,
tavila se, jako se taví cín zahřátý lidským umem... V žáru šlehajícího plamene se tavila zem.

Navzdory tomu, že se zřítil a že prudce dopadl na zem i jeho dopravní prostředek, Typhoeus zůstal naživu. Podle Theogonie ho Zeus také uvrhl „do širého Tartaru". Po tom¬to vítězství byla jeho vláda už jistá; Zeus se rozhodl, že teď se bude věnovat důležitému úkolu plodit potomky jak s manželkami, tak s konkubínami.
Ačkoliv Theogonie popisuje pouze jednu bitvu mezi Di¬em a Typhoeem, další řecké spisy tvrdí, že toto byla po¬slední bitva, jíž předcházely jiné, v nichž byl jako první zra¬něn Zeus. Zeus původně bojoval s Typhoeem zblízka za použití speciálního srpu, který mu dala jeho matka „na zlý čin", neboť Zeus se chystal Typhoea také vykastrovat. Avšak Typhoeus chytil Dia do sítě, srp mu vytrhl

z ruky a přeřízl mu šlachy na rukou a na nohou. Potom zavřel bezmocného Dia, jeho šlachy i jeho zbraně do jeskyně.
Avšak bohové Aegipan a Hermes jeskyni našli, Dia oži¬vili, a jen co mu spojili a zhojili presekané šlachy, vráti¬li mu jeho zbraně. Zeus potom unikl a odletěl na „okříd¬leném válečném voze" na horu Olymp, kde obdržel nový příděl střel pro svůj hromoklín. S jejich pomocí znovu zaůtočil na Typhoea a zahnal ho na horu Nyssu, kde su¬dičky Typhoea lstí přiměly, aby pojedl pokrm smrtelní¬ků, který ho oslabil, místo aby po něm nabral sil. Další boj se rozpoutal na obloze nad horou Haemus v Thrákii, pokračoval nad Etnou na Sicílii a skončil nad horou Ca-sius na asijském pobřeží východní části Středozemního moře. Tam Zeus srazil Typhoea svým hromovým klínem z nebes.
Podobnost bitev, používaných zbraní, míst i příběhů o kastraci, mrzačení a zmrtvýchvstání - a to vše v průběhu boje o nástupnictví - přesvědčily Hérodota (a další klasic¬ké řecké dějepisce), že Řekové si svou theogonii vypůjčili od Egypťanů. Aegipan nahradil afrického beraního boha z Egypta, Hermes odpovídá bohu Thovtovi. Hésiodos sám vypráví, že když se Zeus vydal za pozemskou krasavicí Alk-ménou, aby mu porodila hrdinu Hérakla, vytratil se za noci z Olympu a odešel do země Typhaonion, kde si odpočinul na vrcholu Phikionu (hora Sfingy). „Smrtící Sfinga, která zničila Prastaré", vystupující v činech Héry, oficiální man¬želky Dia, byla v těchto legendách rovněž spojována s Typ-hoeem a jeho říší. A Apollodorus píše, že když se Typhoeus narodil a vyrostl do neuvěřitelné velikosti, bohové spěcha¬li do Egypta, aby si prohlédli toho děsivého netvora.
Většina badatelů se domnívá, že hora Casius, kde se ode¬hrála rozhodující bitva mezi Diem a Typhonem, leží po¬blíž ústí řeky Orontes v dnešní Sýrii. Avšak Otto Eissfeldt ve své významné studii (Baal Zaphon, Zeus Kasios und der Durchgang der Israeliten durches Meer) dokazuje, že ve starověku existovala ještě jedna hora tohoto jména -ostroh u Serbonského jezera, který vybíhá ze Sinajského poloostrova do Středozemního moře. Předpokládá, že prá¬vě toto byla ona hora, o níž se v legendách hovoří.
Znovu nám postačí, abychom se spolehli na informace, které dostal Hérodotos v Egyptě. Když popisuje pozem¬ní cestu z Foinicie do Egypta přes zemi Pelištejců (Histo¬rie, Kniha III, 5), píše, že asijské země „se táhnou až k Ser-bonskému jezeru, poblíž místa, kde do moře vybíhá hora Caslus. Egypt začíná u Serbonského jezera, kde se podle povesti ukryl Typhoeus".
A opět se řecké a egyptské příběhy shodují, tentokrát v oblasti Sinajského poloostrova.
Nehledě na množství spojujících nitek, které staří Řeko¬vé našli mezi svou a egyptskou theogonií, evropští badate¬lé devatenáctého století našli ještě pozoruhodnější parale¬ly, a to ještě mnohem dále - až v Indii.