Začnu událostí před nějakými 15 lety. Přišel jsem na diskotéku a byla tam kamarádka - slavila tam maturitu. Byla mi celkem blízká, ale byl jsem tehdy strašně free a bránil jsem se pozérsky čemukoliv hlubšímu. Přišel jsem navíc v náladě, že jsem se nějak nechtěl připojit k oslavování. Bylo to na mně poznat. Byla tím zklamaná a možná aby mne trochu popíchla, se po nějaké půl hodině začala v rohu líbat s jedním mým bývalým spolužákem, kterého jsem jí tam představil. Nevěděl jsem, že mi to bude vnitřně tak vadit (skrze pocity). Protože rozumově mi to nevadilo, snažil jsem se to nedávat najevo. Nicméně ten pocit jsem si dobře zapamatoval. Něco se najednou jakoby nepříjemně rozlévá z těla do rukou a trochu i do nohou.Něco podobného jsem pak různě zažil vícekrát a co je podstatné, párkrát to bylo zničeho nic (když jsem s nikým zrovna nebyl, nic jsem neviděl a nic nečekal). Každopádně ten pocit jsem si celkem dobře zafixoval a identifikoval a pracovně pojmenovaný ho mám tak, že "nějaká blízká osoba se mi natruc vzdaluje".Ještě malinko podobný (ale přecejenom trochu odlišný) pocit rozeznávám, když je na mne prostě někdo naštvaný, protože jsem něco provedl (ať už doopravdy nebo doměle). Typicky šéf v práci. A opět nemusí být přítomen a nemusím tušit, že něco hrozí, může to být zničeho nic.K tomu se přidává negativní kontakt, o kterém byla předchozí diskuze a pozitivní, o kterém se také mluvilo. Možná to má všechno stejného jmenovatele, stejný mechanizmus. Nevím.Podotýkám, že počet situací, kdy by se dalo uvažovat, že je něco z toho skutečně na dálku a není to nějaký sebeklam nebo autosugesce, je výrazně v menšině.Máte někdo podobné zkušenosti? Nějaké vysvětlující teorie?Jak se s těmi pocity v sobě fyzicky srovnat? Třeba nějaký uvolňující cvik nebo tak něco?