Zdeňka Blechová o zamilovanosti & lásce tvrdí toto:
Zamilovanost nebo láska? Zamilovanost má za následek slepotu, hluchotu, nemohoucnost. Člověk onemocní, protože nevidí nic jiného, než partnera, neslyší sám sebe, ale jen druhého a bez druhého není schopen života. Jsi mojí součástí. Člověk v zamilovanosti jedná spíše hlavou, chce toho druhého vlastnit, bojí se o své štěstí. Takže člověk si myslí v zamilovanosti, že jedná srdcem, ale je to jen rozum. Člověk ve strachu o toho druhého zde žije utrpení. Láska naopak jedná srdcem. Chceš se mnou být, můžeš. Nechceš, nemůžu tě držet. Vím, že dokážu žít i bez tebe. Že svůj život zvládnu sama a tudíž se o tebe nemusím bát, protože si věřím. Dokážu žít s tebou, ale i bez tebe. Obojí má pro mě stejnou příchuť. Nejsi mojí součástí, jdeš jen životem vedle mne. Tudíž jsem zdravý a schopný. Zde je volnost a mizí strach. Žije se zde život bez utrpení.
Zornička
» miluška medvídková
Miluška, k tomu úvodu - to bude tým, že teóriu vždy ovládame dokonale, všetko čo pani Blechová píše chápeme, ale ked nám muž utečie s druhou, tak to je dosť často úplne inak ..A je to ok . Totiž len vlastným prežitím "problému", trpením jak zvíře, pochybnosťami o sebe, ľútosťou, hnevom, rezignáciou, osušením sĺz, predsavzatiami že už nikdy viac, popracovaním na sebe, resp. na znovodvihnutí sebavedomia si potom často povieme už aj s úľavou - a dobre sa stalo, vlastne je to tak lepšie, prajem mu v živote len to dobré, už sa nehnevám a neživím to v sebe a som otvorená (ý) novému vzťahu a prajem ho (jej) takisto .. Akosi sa roztrhol pytel s týmito teóriami o ponímaní lásky, ale prax je iná a príklady okolo nás ukazujú, že tak ďaleko mnohí nie sú - a to nemyslím tých, čo sa držia partnera jak kliešť. Normálne je za tým druhým bulit, zúrit, plakat, ľutovať sa a poučiť sa ..a potom precitnúť a posunúť sa ďalej. Takých ľudí, ktorí majú hneď vo všetkom jasno a s kamennou tvárou prehlásia - prepúšťam ťa a doprajem ťa s veľkou láskou inej - je veľmi málo, aj tu na diskusii tuším len jeden ..