Již delší dobu mám s manželkou problém. Hlavně komunikace mezi námi není zrovinka idylická, vůbec nevím jak dál. Ona tvrdí, že se rozvést nemůže protože vychováváme společně tři děti, víceméně se o ně stará sama. Já samozřejmě s něčím pomohu, ale vzhledem k náročnému povolání a hlavně zajištění rodiny mi na to nezbývá tolik času a když nějaký zbyde, tak jsem kolikrát vyřízený že není chuť. Teď tedy mám s ní žít, no žít se ani nedá, z její strany to je skoro jako psychický teror, možná nenávist, co já vím. Když jsem se jí tuhle ptal proč je taková, tak odpověď zněla, že už mi to řekla a měnit to nebude, že nadosmrti se mnou nebude a až děcka budou větší tak se rozvedeme, nebo bude sama někde v podnájmu. Když ji chci pohladit, dát pusu tak jenom slyším nech mě, sice sex s ní je velice příjemný leč ho není mnoho a sama si o něj neřekne. Už nevím kudy kam, velice mě to užírá a hlavně mi to ubírá síly. Prej jsme už každej někde jinde, já prej o koze a ona o voze, rozuměj tomu tak, že by si chtěla povídat, ale když se jí na něco zeptám, tak odsekne ať se nestarám, že ona už nechce, samožřejmě někdy něco řekne, ale málokdy.Mojí hlavní vinou je že jsem moc impulsivní a snad kvůli každý blbosti neúměrně zvyšuji hlas, což samotnému vztahu moc nepřidá, nicméně totéž předvádí ona, akorát na to máme každej jinej pohled. Co mi poradíte mám hledat jinde nebo pokračovat, v případě že jo, jak?