říká se...jaký si to uděláš, takový to máš....vím....ale teď si nevím rady co dál....když poradíte....řeknete svůj názor, zkušenosti, budu ráda :-) jsem rozvedená, dvě děti....měla jsem přes tři roky vztah s ženatým můžem (snad mne neodsoudíte), kterého miluju tak, jako dosud nikoho....poznali jsme se v době, kdy uvažoval nad rozvodem...byla jsem mu vrbičkou a tak i o mně..a. jak to bývá...stalo se...rozuměli jsme si ve všem...nebylo nic na čem bychom se nedokázali dohodnout...mj. vztah na pracovišti...poznala jsem jeho rodinu...zpočátku jsem nechápala, proč se chtěl rozvést...později jsem pochopila velmi dobře....místo abych "kopala za sebe" jsem mu tehdy doma zachránila manželství....takže relativně klapalo, až na to, že jsme jeden druhého stále milovali...nedokázala jsem se od něj odpoutat...ani on ode mne....nakonec jeho manželství opět dospělo k rozvodu...tvrdil, že ne kvůli mně....a pak přišel obrat během jediného dne...kdy místo rozvodu, se rozešel se mnou....klasika ... kartičky řekly, že mám čekat a vydržet....že patříme k sobě....ale já už nemám sílu....každý den je všechno jinak...vrací se ke mně a zase odchází...jsou to nervy...mám čekat?