ryba 43
» Rachelinka 5
Zdravím všechny, a něco k tématu napíši - tedy můj názor, nebo spíš víru. Věřím, vím, že smrtí nic nekončí. Jsem přesvědčena, že až zemřu, vrátím se "domů".Kdyby po smrti nic nebylo, jaký smysl by pak náš život měl? Vždyť by to nebulo spravedlivé. Někdo krásný ,šťasný aspokojený život, někdo hlad, bídu, nemoci anevím co ještě. Každý děláme chyby , naše životy jsou plny omylů, musí být šance je napravit. Navíc duše touží po znovuzrození (jak která). Vasně návraty se zdokonalujeme a duchovně rosteme, učíme se. Říkávám" kdybychom byly dokonalé bytosti, nebyly bychom tu na zemi.Navíc, musíme odčinit bolesti, které jsme způsobili, naučit se lásce a odpuštění, toleranci a mnoha dalšímu. Nedá se to napsat několika slovy. Stejně jsem nenapsala všechno, je to nadlouho.
Rachelinka 5
» ryba 43 tak kludne pis-sa to dobre čita pre mna je ale najhorsie chodit na pohreby- nemam to rada-aj ked to k tomu patri a navyse doslova som alergicka na ciernu farbu ja nosim zasadne bielu-ako symbol noveho zivota
ryba 43
» Rachelinka 5
Zdravím, také nemám moc ráda pohřby,ale v kostele si představuji mrtvého a říkám si, že je mu dobře, vrátil se tam kde je doma, kde nejsou starosti, nemusí se starat o tělo, nic ho nebolí a netrápí, žádný výhazov z práce ho nečeká, nemusí nakupovat,atd. Má jeden život za sebou, zvládl to tady na zemi. Čeho je mě moc líto, je to, že už ho nepotkám, nařeknu ahoj, nemůžu se ho nanic zeptat, prostě je jinde, ale doma zapálím svíčku když vařím, a v duchu si povykládám. Zní to divně, ale i to má své hodnoty. Někdy dokonce i závidím, že ty bolesti už má za sebou a mě čeká něco a já nevím co. A ta bílá barv, máš pravdu, je symbol života, ale někde, nevím kde, je to naopak. Pohřby jsou smutné, ale i ony jsou součástí našich životů.Nejsmutnější jsou u dětí, vlastně uvšech.Prostě, když se narodíme je smrt naše největší jistota. Asi jsem to nevystihla,v přímém kontaktu se to dá lépe vyjádřit.