Viem, už to tu bolo milionkrát spomínané...ale zaujíma ma, či ste sa naučili postupom času nežiarliť, osvojili ste si nejakú teóriu, ktorá vám v tom pomáha...atď?Ja mám pocit, že sa to učím, dosť som v tom pokročila. Aj keď, možno je to len moja ilúzia, lebo som po dlhodobom vzťahu a teraz začínam spoznávať nového človeka.Skôr sa mi to strieda, že keď ho dlhšie nevidím, tak sem tam hútam o tých jeho kamoškách, ale po stretku s ním som úplne v pohode a nič a nikto mi nevadí (akoby mi dobil baterky a tým, že mi vždy venuje maximálnu pozornosť:D Vždy si predstavím, aké by to bolo, keby mňa v tom niekto obmedzoval (čo som aj zažila)a potom sa vrátim k tomu neriešeniu.ďalej ma zaujíma, čo si myslíte o tom, keď s tým druhým hráte scénku a on vyjadruje cez tú fiktívnu osobu nejaký svoj názor (na žiarlivosť, neveru). Myslíte, že ide len o fantáziu, alebo to môže byť jeho skutočný osobný názor (skrytý za nejakú postavu, ktorú hrá?)?
Žárlivost není k ničemu dobrá,protože jediné co způsobí v konečném důsledku je paranoia hřešícího.
Vysvětleme si to. Když je jeden z páru rozhodnutej,že se bude potkávat na poli vítězů a poražených i s někým jiným,rozhodně tomu žárlivý protějšek nezabrání,leda by byl ve vzduchu teror.Ale v momentě,kdy je ve vzduchu teror zase končí mezi partnery úcta.Takže k čemu je žárlivost prospěšná?
Tomu,kterej jde do pokušení narostou oči vzadu,konspirace bude na denním pořádku a strach ze svého partnera bude primárním elementem.Ale stejně to sexu nezamezí.