Můj příběh - Diskuze a zkušenosti

Zdravím... ráda bych se s vámi podělila o můj příběh, protože mě zajímá, jak to asi vidí ostatní...Je mi 20 let a příteli 22S přítelem jsme byli přes dva roky, ačkoli jsme se během toho jednou rozešli, ale v podstatě i behem té doby co jsme spolu nechodili, to bylo takové neoficiální chození a po čase jsem se k sobě oficiálně vrátili... No ale po těch dvou letech to definitivně skončilo, vztah šel do háje. Byl to rozchod ve zlém a skoro rok jsme spolu nekomunikovali, prostě nic, ignorace. Pak jsme se potkali na jednom koncertě, kde, oba opilí, jsme se líbali. Brali jsme to jen tak a on to chtěl urovnat, že bychom mohli být přátelé. Ale jak jsme se začali scházet, začala mezi nám přeskakovat jiskra a my začínali randit. Znovu jsme se do sebe zamilovali, ale já se bála tomu dávat šanci, aby mi opět neublížil, takže jsem ho domítala. Nakonec se to ve mě zlomilo a chtěla jsem to zkusit, jenomže on už najednou váhal. Ale po nějaké době jsme to dali dohromady. Byli jsme šťastní. Po měsíci byl konec. Prý celou dobu váhá jestli byl dobrý nápad se k sobě vracet..a že si za ten rok, co jsme spolu nekomunikovali zvykl být sám a nevázat se. Ale to že je konec, jsem musela říct já, probírali jsme to hodně ale on se furt ptal tak co teda... nechtěla jsem to říct, ale on by to nedokázal, tak jsem řekla že to msěřuje ke konci a on souhlasil. Chce být kamarád, že mě nechce v žádném případě ztratit, ale já to odmítám, protože na to nemám. Teď ho mám ráda, ale také ho nesnáším. Vím, že mě má rád, ale je tak strašně nerozhodný... vždycky byl... Váhám, jestli se o něj nějak snažit, nebo ho poslat do háje... On nešel do toho vztahu naplno, šel tam s tím, že počítal s tím, že to někdy skončí... tvrdí že není rozdíl jestli to skončí teď, za půl roku nebo za dva... Mám z toho smíšené pocity a zamotávám se víc a víc...