Odmítání po 2 letech vztahu - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý Ahoj,
běžně o tom takto veřejně nemluvím, protože pro mne jde o soukromí, tedy něco co si hájím moc. Ale možná bych dokázal nabídnout i pohled z druhé strany, protože jsem si to z druhé strany prožil přesně tak, jak popisuješ.
5 let vztahu celkem žádný problém, ale znáte to, maličkosti se přehlíží, ale když je jich moc... Člověk, který je moc zamilovaný, omlouvá a snaží se přehlížet, co mu na druhém vadí. Ale jsou věci, které se zažerou pod kůži. Jednoho dne si sami uvědomíte, že postupná nakládání gramových závaží se přeměnilo v kilogramy, ale stále to neřešíte, pak táhnete metrák... A najednou vás to připlácne k zemi. Žádná aktivita, nemůžete se hnout. A druhý vám vyčte nezájem, pasivitu atd. Jemu nedojde, že ta závaží na vás nakládal on.
Tak mi bylo vyčteno, že se nesnažím, že jí to frustruje atd.
Jenže já si ten problém uvědomil už dříve a pokusil jsem se ho řešit Došlo na otevřenou výměnu názorů, kdy odmítla jakoukoliv zodpovědnost. Vlastně jsem byl obviněn, že se málo snažím a že problém mám já, tak ať si ho koukám vyřešit, ale... blá blá blá!
Že člověk v životě chybuje, to se stává. A mojí chybou největší nebylo, že jsem problém nechal nahromadit, ale že jsem ji v tomto okamžiku neposlal k šípku. Protože při takovém nepochopení bylo naprosto marné zůstávat ve vztahu, jenže já na ní v té době ještě moc visel a nedokázal jsem to.
Samozřejmě se problém prohluboval, ale mě už to bylo tak nějak jedno, rezignoval jsem.
Nakonec to byla ona, kdo odešel. Našla si někoho, s kým tento problém nebyl. Tedy z počátku. Už jsem se doslechl, že jsme všichni chlapi prý stejní, na počátku se snažíme, abychom ženskou dostali do postele. A když se nám to podaří, tak je snaha pryč. Hmm...Že by ten problém nebyl jen v nás chlapech?
A nikdy v tom nebyla jiná ženská, v tomto směru jsem nebyl nevěrný ani myšlenkou. V závěru tedy myšlenkou, že samota je nejlepší ženská. Smutné.

Proto se domnívám, že ve vašem případě mohlo dojít i k tomu, že se někdy pokusil nějaký problém řešit, ale nenalezl pochopení. Možná se špatně vyjádřil, možná ty jsi si to vysvětlila jinak, možná jsi ho nevyslechla v okamžiku, kdy on o tom chtěl hovořit (chlap když chce mluvit, chce mluvit hned, ne až za chvilku, ješitnost pak udělá své)...
A on se stáhnul. A vlastně každá snaha o svádění ho o to více tlačí do kouta.
V takovém případě jde udělat jediné, rozhovor a pochopení. Jinak to zachránit nelze.

Ale je to jen jedna z možností, co se s tvým partnerem děje. Já mluvil o sobě.

A nezapomínej na to, že jsi si sama vybrala partnera staršího o 19 let. To mu neměj za zlé, že on je dávno za vrcholem sexuální aktivity a ty ještě pořádný kus před ním. S tím je nutno u takových rozdílů počítat. On má jistě jiné kvality. Otázkou je, jestli dobrý sex je pro tebe tak moc důležitý, aby naprosto převážil to ostatní, co ti poskytuje, ale to si musíš zodpovědět sama. Protože milovat ho můžeš sebevíc, ale pokud je pro tebe absence sexu (nebo nedostatek) ve vztahu tak zásadní, nemá cenu se trápit a bude lepší a čestnější to ukončit. Raději dříve, než déle.

Nicky_1 » Sosna zvlčelý Ahoj, chápu tvůj pohled, ale tohle ten případ bohužel asi není. Veškeré mé snahy o komunikaci a popovídání si o tomto tématu nevedly k ničemu, vždy se mi dostane jen tentýž odpovědi, že jakmile tuší že bych měla chuŤ ztratí zájem protože se cítí být nucen. Když chce on tak mu vždy nevyhovím, snažím se to dělat přirozeně a přirozené přece je dát to najevo... Vůbec netuším jak z toho ven.. Ta komunikace vázne i ve více věcech, kdykoliv něco řešíme, není s ním rozumná řeč, on musí mít vždycky pravdu a když si za něčím stojím já, jsem já ta kdo musí mít poslední slovo a přitom to tak vůbec není.. V tomhle případě proste rozhovor natož pochopení ničemu nepomůžou, právě to pochopení u něj nenalézám, ne on u mě...

íma » Sosna zvlčelý za odvahu