úhel pohledu - Diskuze a zkušenosti

yocarnero Tvoj kolega sa správa ako dospelý človek, dokáže sa povzniesť nad konfliktami a aj vzájomnou antipatiou. Pochopil totiž, že svet je rôznorodý a sa neskladá len z ľudí, čo navzájom súhlasia z názormi a čo si sadnú povahovo.
Prístup " s tým sa nebavím lebo mi je nesympatický " sa mi zdá detinský, nezrelý.

Nuna Jak aktuální pro mě!

Nenávidím pokrytectví a přesto jsem nucena ho praktikovat dokonce v rámci lidí naprosto nejbližších - rodiny.
Na jednu stranu obdivuju sama sebe,že tu masku zvládám nosit // pro klid věcí,stavů a dějů// a na druhou stranu se mi ze sebe,jako z člověka,chce blejt

Takže co. Zvolím pokrytectví pouze ve chvíli,kdy není jiného zbytí. Vím,že to pokrytectví je,přiznám si to sobě sama,omluvím se za to a mám li sílu dál konám tak,abych tomu pokrytectví a té přetvářce alespoň obrousila hrany.

A jinak jsem raději pro upřímnost

Buddha/2 asi tak :
"Nesoulasím s Tvým názorem" neznamená automaticky "Nemám Tě rád".
To není pokrytectví.
Když to oddělíme,pak je možná daleko lepší komunikace ,protože odpadnou negativní emoce.

Sosna zvlčelý Život je někdy zvláštní a mezilidské vztahy složité...
Měl jsem něco podobného s jedním člověkem na pracovišti a bylo to celkem vzájemné. Copak názorová rozdílnost, to člověk pochopí, ale někdy tam bylo napadání názorů atd. Pokoušel jsem se o vstřícnost, obrousit hrany, protože jsem nestál o konflikty, ale vždy došlo k situaci, kdy jsem ztratil vůli cokoliv dělat.
Nakonec jsme dospěli oboustranně k jakýs takýs ignoraci a byl "klid".
Tady bych mohl v klidu skončit, jenže ono to mělo pokračování. Dozvěděl jsem se později o kolegovi něco, o čem jsem neměl do té doby tušení. On sám o tom nikde nemluvil. Pro mne v mých očích nesmírně stoupnul v ceně a začal mě více zajímat. A najednou se naše vztahy nesmírně zlepšily. Asi jsem dříve nebyl tak vstřícný, jak jsem si myslel, protože jsem si ho nedokázal tenkrát vážit dostatečně.
Dnes již u nás nepracuje, ale tak dvakrát do roka se vidíme a vždy báječně pokecáme, nejsou to rozhovory na 5 minut, ale na hodiny.

Něco mě to naučilo. I na lidech, které skutečně nemusím, si snažím vždy najít něco, čeho si u nich mohu vážit. A na to se pak soustředím. Většinou to pomáhá.

Mar.gita Nechtěla jsem ten problém probírat podrobně, ale je vidět, že bez podrobností si z toho vezme každý něco a vyjádří se k něčemu na co jsem se neptala. Tak pro upřesnění - nevadí mi, když má někdo jiný názor a není to pro mě důvod cítit vůči němu antipatie. Ani neberu jako správný přístup „není mi sympatický tak se nebavím“. Je pravda, že takového člověka nevyhledávám, ale když už se setkáme, komunikuju i když jen ve zdvořilostní rovině. Já se svým příspěvkem snažila zjistit něco malinko jiného. V tomto případě navíc ani tak nejde o rozdílnost názorů, ale spíš o přístup, o chování a nemožnost komunikace, protože nechce slyšet, neposlouchá… nejen mě, ale i ostatní. Ostatní vždy jen sklapnou, ponadávají si na pana X, myslí si svoje a udělají co chce, i když je to nesmysl. Tohle já neumím a proto to u mě vede ke konfliktům s ním. Nedokážu mlčet a dělat nesmysly, snažím se to probrat, říct svůj názor a z mého úhlu pohledu se tímto snažím přispět k tomu, aby se věci vyřešily. Ostatní už to asi jen vzdali, protože pochopili, že to nejde, nemá cenu. Ale to není to co jsem tady chtěla probírat.
Kdybych nedokázala pobrat lidi s jiným názorem, vadili by mi i ti, o kterých jsem psala, že jen sklapnou a panu X vyhoví. Chovají se stejně jako pslala Bublinka 71 „občas pro klid věci sklapnu a mlčím,jako že je vše v poho ,i když se mi v kapse otevírá kudla“
Tihle mi nevadí, s těmi vycházím v pohodě, vždyť jsem psala, že jsem s jedním takovým (kolegou) diskutovala o panu X. I když i u nich a jejich chování bych mohla říct, že je pokrytecké. Ale tady jde spíš o to, co opět vyjádřila hezky Bublinka 71, tedy o to, co kdo dokáže ustát „Ono těžko radit,třaké si nerada dělám problém,ale já už to nemohla ustát...“
Abych to zkrátila, já se jsem schopná bavit s panem X, udělat co je potřeba, probrat to, ale nedokážu jako on, se u toho usmívat a předstírat, že jsme úžasní přátelé, když oba víme, že naše antipatie jsou vzájemné, odmítám se s ním bavit o jiných věcech, než je potřeba řešit, přijde mi zvláštní se na sebe usmívat a mluvit o tom, jak se kdo má, o soukromí, nebo o počasí. Můj dotaz směřoval tady k tomu konci, ne k průběhu, který jste tu řešili vy. Tedy se ptám znovu - mě to přijde pokrytecké, kolega ho obdivuje za sebeovládání. Kdybych ho měla citovat, řekl, že obdivuje, že se na nás dokáže usmívat, že na jeho místě by nás všechny asi vyházel (já jen podotýkám, že na to nemá pravomoc). Jak to vidíte vy?

Mar.gita » Sosna zvlčelý "I na lidech, které skutečně nemusím, si snažím vždy najít něco, čeho si u nich mohu vážit. A na to se pak soustředím. Většinou to pomáhá."
Souhlasím, že je dobré snažit se hledat něco pozitivního a blahopřeji, pokud se ti daří.
Mě ne vždy

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele hyacintka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Asi je lepší když se chová tak jak se chová.Víš co by to bylo za peklo v práci,když s ním musíš trávit celý den a jen by jste se hádali a deptali??Takhle si myslíte každý svý a máte klid.Zavřeš za sebou dveře po práci a milej pán X...tě nemusí trápit.Třeba..

player Já nad tímhle tématem hloubám a hloubám a hloubám...

Napadlo mě pravidlo Petra Novotného:Když je někdo vůl,tak s ním nepracujte..

To je sice hezký a pravdivý,ale bohužel už ne poplatný zhoršujícím se dnešním podmínkám,notabene pro ženu.

Na druhou stranu,pokrytectví se dá léčit.Je to spíš blbě vrozená vlastnost,která ale visí na člověku pouze na suchém zipu.

Co myslíte?

Bublinka71 Znovu jsem si to přečetla a asi poradit neumím,chápu ,co se snažíš vyřešit...
A ani nedokážu říct,zda se lidé mohou až tak změnit,v tom případě už bych byla dávno někdo jiný a to co popisuješ,ani nevím,jestli se dá nazvat sebeovládáním...je také otázka,jak by se chvoval,kdyby měl tu možnost rozhodovat o lidech...Navíc není ten ,aby se líbil všem...je to nepříjemné,ale je to tak...Kdysi jsem dělala pod šéfem (říkali jsme mu Krkovička,nejen že byl řezník původním povoláním,ale i tak vypadal-jako z toho večerníčku),neměla jsem s ním očividný problém,jen jsem občas nesouhlaila a prostě jsem to slušně řekla a chtěla třeba i nápravu nějakého problému, vlastně nebyl zase nějak extra záludný,ale tak trochu podobně jako tvůj šéf se někdy choval,vždy došel a řekl:"Ženský máte problém?Problémy jsou od toho,aby se řešily." My mu řekly,co nás tíží anebo co je třeba řešit,on se otočil na podpatku do ruky vzál klobásu,něco zahuhlal v tom smyslu,že jen vymýšlíme a odešel... ten zbytek nebudu dokládat ...ale nedělalo mu sebemenší problém před lidmi se zeptat na rodinu třeba až do pátýho kolene...což tuhle komunikaci jsem s ním vést nechtěla.Ale druhá kolegyně (té jsme pro změnu říkaly Áno) chodila šéfovi neustále za zadkem a přitakávala mu: "áno,pane vedoucí,áno...",jakmile se zavřely dveře změnila postoj o 180° a nemohla mu příjít na jméno a ona by to dělala tak nebo jinak...A jednou mi řekla,proč nejsem k němu přívětivější,že bych měla lepší peníze,že on to má rád ,když se mu tak pochlebuje...Odpověděla jsem asi v tom smyslu,že si za svou práci stojím a chovám se k němu slušně,jako ke každému jinému a plazit se jak had nebudu.Odešla jsem po dohodě,on potřeboval zaměstnat člověka z rodiny,ale byl natolik slušnej,že mi dohodil práci v jiném obchodě...Ale naše antipatie tam zůstali,pozdravíme se ,když se náhodou vidíme,občas prohodíme pár slov o počasí,ale tak nějak jsme to ustáli.A paní Áno není zase až tak špatná ženská,jen to je prostě v její povaze a tak se to snažím brát.Pokrytecká asi byla,no jo a co s tím? Myslím,že konkrétní rady se asi nedají udělit...Ráda bych,myslím že spousta z nás řeší podobné problémy denně...A proto hodně sil do těch dnů dalších,přeji ti ať se to aspoń srovná do únosných mezí,ono se jinak těžko pracuje...
Takže hezký den a v duši

yocarnero » Mar.gita To je ten uhol pohľadu, ja napríklad za každým chovaním človeka sa snažím prísť na to, čo ho vedie k tomu, že sa nechová podľa mojich predstáv, ... či je to tým, že svojim chovaním zraňuje moje ego ... alebo, či si on svojim chovaním zvyšuje svoje ego.
Človek, ktorý vyvoláva spory má väčšinou absenciu lásky,pozornosti,sebavedomia,...

Mar.gita » Bublinka71 díky za příspěvek,je vidět, že víš o čem píšu. Taky díky za snahu poradit, ale já to tady nepsala proto, že chci radu, mě zajímal spíš názor lidí, jak se na takové chování dívají ostatní. Zda takovou přetvářku vnímají:
a) jako pokrytectví
b) jako obdivuhodné sebeovládání
Protože jak jsem psala, b) mě vůbec nenapado a byla jsem překvapena, když to kolega řekl. Zpětně jsem pak v hlavě probírala ostatní vztahy a problémy a zkoušela se na to dívat z jeho úhlu pohledu. Prostě mě naprosto všechno rozhodil a zmátl. Tak mě zajímal názor ostatních.
Jinak když už se vyjadřujete k mé konkrétně popsané situaci, tak jen pro info, v práci jsem už skoro dala výpověď, probírala jsem to se šéfem a ještě jsem to po dohodě odložila. Tak uvidím co bude dál.

Mar.gita » player Smutné, a ještě smutnější, že se s tím nedá nic dělat.

ES » Mar.gita Ťažká odpoveď,mám pár takých ľudí okolo seba, niekedy by som diskutovala ,kričala,sťažovala sa.Vposlednej dobe sa stiahnem do svojho sveta,tvárim sa že nevnímam,absolútne s takými osobami nekomunikujem.Mám svoj svet a odosobním sa od prostredia.Nepovažujem to za správny prístup,ale žiadna komunikácia sa my neosvedčila.....Potom idem domov a nesmierne som si začala vážiť každé úprimné slovo,priateľov,porozumenie od kohokoľvek.......

Mar.gita » ES Připadá mi, že člověk je hrozně bezmocný, všude kolem vidím, jak to lidi vzdávají a raději mlčí, nejen pro svůj klid, ale protože chápou že s tím nic neudělají... než se nechat zničit, raději to nechat být. Já to chápu, ale přesto mě přepadal smutek z té příšené bezmoci.

Háňa* Ano, myslím, že by ses měla naučit chovat zdvořile. Ono je něco jiného upřímnoost mezi blízkými a upřímnost za každou cenu všude. A taky je rozdíl mezi upřímností a neomaleností.

V práci máš s lidmi společnou jen práci - na tvojí upřímnost nemusí být zvědaví. Stačí se chovat korektně.

Já jsem taky upřímná, ale jen k tomu, kdo je toho hoden.

K ostatním se chovám zdvořile - ale bez opačného extrému - pochlebování, samozřejmě.
Když bude mít kolegyně hnusné šaty, neřeknu "máš hnusné šaty", neřeknu ani "máš krásné šaty" - neřeknu prostě nic.
Když se zeptá, řeknu, že to neumím zhodntit, protože mám jiný styl.

Sosna zvlčelý » Mar.gita Spolehni se, že mně taky vždy ne.

ES » Mar.gita Ja si nepripadám bezmocná ani smutná, asi som už mala veľa negatívnych zážitkov s ľuďmi čo my nepasovali.Pripadám si ako obrnený transportér nemôžem byť každému sympatická a mať spoločnú reč.Niekde som čítala,že na niektorých ľuďoch nám vadia vlastnosti čo my máme v sebe potlačené a nepáčia sa nám.Musím povedať,keď som sa nad tým zamyslela je na tom dosť pravdy...

oligopolie Zdravím,
tak přispěji i já do tohohle tématu.
Řeším totiž úplně stejný problém, dokonce v rodině, ale v rodině je to jiné, že ano.
Já byla vždy zastánce upřímnosti, až přehnaně. Pořád si za tím stojím a na nikoho se přetvařovat nebudu a nehodlám, co jsem se ale za poslední půlrok naučila je nesoudit lidi, tolerovat je. I ty co mi jsou hodně proti srsti, nechovám k nim negativní emoce.
S lidmi, kteří se takto přetvářkově chovají se prostě nebavím nějak víc, nejsou to mí přátelé, se kterýma bych chodila na kafe. Toleruju je, ale to je tak všechno. Mám právě v rodině člena (vzdušné znamení) se kterým jsem vždycky zápasila nejen kvůli tomuhle postoji..a dneska ten člověk dělá pro mě nepochopitelné věci, za které ho obdivuji. Já bych toho schopna nebyla. Všechno má své klady a zápory..podle mě nejde říct, jak je to správně, každý to prostě cítí jinak.

Najdise.cz » Mar.gita Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vůně podzimu, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
On se přece ani nemusí předtvařovat ani obdivuhodně ovládat. To, že se nemusíte je mu asi jasný. Třeba je to u něj jenom ta zmiňovaná rovina zdvořilostní komunikace a jsi mu tak volná, že se prostě předtvařovat ani ovládat nemusí. A možná mu dělá dobře,když vidí ( a cítí ), že nevíš co si o tom máš myslet. Kdo ví. Možností je vždy daleko víc, než které vymyslíš ze svého úhlu pohledu.

Jo a někdy v minulosti jsem si jednu dobu začal uvědomovat, že okolí je mým zrcadlem, že když mě někdo něčím irituje, tak většinou proto, že sám dělám podobné věci, kterými mi nesedí. Ovšem třeba odstupu a nadhledu, k těmhle tanečkům.

Mar.gita Jednou z typických vlastností panny je analyzování. Jako správná panna mám tuto vlastnost také. Mám pocit, že posledních pět let nedělám nic jiného, než všechno rozebírám, nad vším přemýšlím, zkoumám všechny možné úhly pohledu a hledám chyby právě u sebe, protože jsem taky, jak tady mnozí poznamenali, slyšela tu moudrost, že okolí nám jen zrcadlí to, co máme zpracovat u sebe. Teď jsem se už dostala do situace, že jsem měla pocit, že čím víc nad vším přemýšlím, vše rozebírám a analyzuji, tím víc jsem se do toho úplně zamotala, byla jsem zmatena, asi i neschopna už vidět absolutně nic a potřebovala jsem názor ostatních s větším odstupem. Řekla bych, že co jsem očekávala se nedostavilo, vlastně nejvíc rad co se tu vyskytlo, byly právě ty, o zkoumání toho co mi vadí u sebe, jenže díky tomu jsem se ale do všeho dostala...
No nic, nevadí, přesto děkuji všem za příspěvky.