Dnes jsme s kolegou diskutovali o jednom člověku, nazvěme ho třeba X. Já i kolega jsme se několikrát s X dostali do konfliktu a já se s X navíc vícekrát i pohádala. Evidentně X nemá rád mě a já nemám ráda jeho. Přesto, když se s X potkám, vždy se usmívá, tváří se jako by jsme byli nejlepšími přátely a nikdy se nic nestalo, zeptá se jak se daří, mluví o počasí apod. A teď k diskusi s kolegou:já pana X označila za pokryteckého - vnímám to tak, že se chová jinak, než co cítí, že se přetvařuje a není upřímný. A to mi děsně vadí. kolega pana X obdivoval za to, že i přesto, co k nám X cítí (nesympatie), dokáže se natolik ovládat, že to nedá najevo.Přiznávám, že tento úhel pohedu mě nenapadl. Celý den přemýšlím na tím, co je lepší? jaký úhel pohledu zvolit? co upřednostnit? Dívat se na něj jako na pokrytce, nebo ho obdivovat za sebeovládání? Já vždy upřednostňovala upřímnost, nesnáším přetvářku, je to důvod toho, že s lidmi nevycházím? Měla bych se naučit sebeovládání a vzít si příklad z X?Co volíte vy? jaký je váš přístup? prozradí někdo?