jsme se tak bavili na semináři ve škole...jeden kluk říkal, že má vypozorovaný z vlastních zkušeností, že když je žena smutná, nešťastná nebo prostě jinak rozhozená kvůli nějakému problému, tak že jí v podstatě jako hlavní stačí, když ji nechá vypovídat se, obejme ji a řekne, že to bude dobrý...a pak dále říkal, že on tohle zase nesnáší, když se mu žena pokouší "namluvit", že to bude dobrý, když on ví, že to doprdele dobrý nebude (cituji :) a že ho to spíš naštve tenhle utěšovací přístup...no a já jsem se ho pak ptala, jak by si teda představoval ideální oporu od partnerky v nesnázích... načež mi do toho začla kecat vyučující , bo jsme hodně odbočili ... ale dotyčný stihl říct cosi o vybíjení agrese, že spíš to ze sebe potřebuje dostat ven nějak akčně (boxovací pytel, jít na pivko s klukama,...)a já se ptám (a je to otázka pro muže i pro ženy)... jakým způsobem jste zvyklí nebo byste si představovali poskytovat partnerovi/ce oporu a naopak jak on ji poskytuje / představujete si, že by poskytoval/ on/a vám
miluška medvídková
já potřebuju přivinout pod křídlo, pochovat, říct, že to bude dobrý...
Ale můžu ti říct co mě strašně zarazilo na kurzu, kde jsme brali psychologii. Řekla nám jedna paní, že neříká pacientům, klientům, že bude líp, ale že naopak jim říká - bude hůř. Protože prý oni jsou staří, takže nebude nikdy líp. Hodně jsem o tom přemýšlela a došla k názoru, že ne, že to není možné tak lidem říkat, že by se spíš úplně propadli do deprese. Nevím, nedokázala bych to.
movvin
» miluška medvídková
No to mi taky nepřipadá od paní doktorky moc profesionální. Sice tuhle větu...a bude hůř... používám ráda, ale spíš s humorem, třeba když si na něco nemůžu vzpomenout, nebo najít atp
Oporu, tak tu dodávám pořád ale ve formě dobrého nakopnutí. Jo když jde do tuhého, tak i pohlazení a pochování Sama jí ale nesnáším, raději to řeším sama v sobě někde v koutku..... to už musí bejt, když si vlezu pod křídlo (třeba když byl brácha po bouračce a rozhodovalo se jestli zranění hlavy přežije nebo ne)