Pokud někdo zklame na celé čáře, dělá něco, co není správné a do očí lže a zapírá, že to tak není... Nakonec se přizná, omluví, udělá za vším tlustou čáru a chce jít dál, jakoby se nic nestalo... ale ono se stalo a nejde jen tak zapomenout. Jde vůbec zapomenout? Lze znovu člověku věřit?
UreaNayal
Vypujčím si jednu hlubokou pravud od JanaP-kterou napsal v nějaké jiné diskuzi-...Všechno to,čemu přisuzujeme nějakou hodnotu-si automaticky tvoříme...=je v tom obsaženo uplně vše.. Kořen slova zKlamání-vychází z klamu/sebeklamu/-tedy-člověk si utváří představu o druhém/ o čemkoliv/ a pokud se od ní druhý odchýlí-dochází ke zKlamání-které vnímá,jako zradu-pokud toto pochopíš-bolavo to sice příliš neumenší/alespon po jistou dobu/-ale máš jedinečnou příležitost-uchopit "problém" celé témy odjinud a pokusit se přijít na to-proč se skutečně událost XY stala a kde ve vašem vzájemnu není něco v rovnováze a harmonii-a pokud na to přijdeš/te/-otázky,které tu kladeš se stanou bezpředmětné.../osobní zkušenost/
seven
» UreaNayal
Myslím, že tohle souvisí se schopností odpustit/pochopit druhého - což samozřejmně neumí každý . Ale i když v tomto člověk může být přeborník, existuje něco jako funkce zkušeností daná člověku k tomu , aby přežil na tomto světě. A změna jakékoliv i špatné zkušenosti vyžaduje čas. Důvěra k člověku který vědomně zklamal je narušena a ... Ne nadarmo se říká, že je lehčí důvěru si udržet než ji znova získat. Pak už jde jen o to, jestli obě strany vidí smysl v tom dát věci do pořádku, byť to může trvat dlouhé roky.