Pokud někdo zklame na celé čáře, dělá něco, co není správné a do očí lže a zapírá, že to tak není... Nakonec se přizná, omluví, udělá za vším tlustou čáru a chce jít dál, jakoby se nic nestalo... ale ono se stalo a nejde jen tak zapomenout. Jde vůbec zapomenout? Lze znovu člověku věřit?
..není i ona zmíněná důvěra jakýsi náš projekt,který jsme si vůči druhému vybudovali? .. ..mám dojem,že důvěra jako pojem,jako stav či fakt nebude něco,co se může hodit do jednoho pytlíčku a opatřit nálepkou. ..
Kiára..
» Nuna
Jaképak filozofování, je to prosté, důvěra se velmi lehce ztratí, ale velmi těžce získává zpět. A i když se to jakž takž povede, někde v podvědomí je ten stav, který nedůvěru vyvolal uložený a vystrkuje růžky, když to člověk čeká nejméně. Každý člověk je jiný a jinak se s těmito věcmi vypořádává, ale rozhodně bych se do ničeho nenutila, pokud to nejde samo od sebe, pouze fakt, že chci věřit, je k ničemu.
Nuna
» exit
..zatím jsou mi Tvoje slova asi nejbližší.. ..základem bude důvěra v sebe..láska k sobě.. tak jak přistupuji k sobě,přistupuji k druhým..nemýlím se? ..nevěřím li sama sobě,nikdy nebudu schopna důvěry ke svému okolí.. ..ale je to celoživotní boj..