Už to bude 2 roky, co jsem se zamiloval, vim, že to co cítím, je skutečné ... Osoba, do které jsem se zamiloval, mě nikdy nedokázala odmítnout, ale také mi říct ano, zpočátku jsem doufal, že když tomu nechám čas, tak že na ni zapomenu, nezapomněl, takže asi rok jsem žil v přesvědčení, že když počkám, tak se třeba něco změní, změnilo se něco, ze začátku ke mě asi nic necítila, teď už ano tím jsem si jistý, ale teď už se do toho přidala další osoba, třetí osoba, která se do ní stejně jako já zamilovala, oba nás má ráda a ani jednoho nedokáže odmítnout a já nevím co mám dělat, nevím jak se mám chovat, jestli jí mám nechat v klidu se rozhodnout a nebo se o ni neustále snažit, jediný co v tuhle chvíli vím, že na ni jen tak nedokážu zapomenout ... Pocit beznaděje a samoty, který mám mě začíná přivádět k šílenctví ... Prosím vás o radu ...
GURURU
Ahoj - něco z Miguela Ruize: "Nevkládejte své štěstí do rukou druhých. Budete pak s obavami sledovat a trápit se, jak s ním naloží. Své štěstí už pak nemáte ve svých rukou... Činíte tím zodpovědým za své štěstí někoho druhého.Může se však stát,že on tu odpovědnost neunese..." G.
Najdise.cz
» GURURUSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele josefinka1, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
to je nádherné, já tu chybu bohužel udělala
alky
» GURURU
Někdy mám pocit, že by se Miguel Riuz měl vyučovat.. Jenže ne v současných školách, to bychom ho asi zprotivili... Jednou to ale bude součást "lidské nauky", řekla bych