Už to bude 2 roky, co jsem se zamiloval, vim, že to co cítím, je skutečné ... Osoba, do které jsem se zamiloval, mě nikdy nedokázala odmítnout, ale také mi říct ano, zpočátku jsem doufal, že když tomu nechám čas, tak že na ni zapomenu, nezapomněl, takže asi rok jsem žil v přesvědčení, že když počkám, tak se třeba něco změní, změnilo se něco, ze začátku ke mě asi nic necítila, teď už ano tím jsem si jistý, ale teď už se do toho přidala další osoba, třetí osoba, která se do ní stejně jako já zamilovala, oba nás má ráda a ani jednoho nedokáže odmítnout a já nevím co mám dělat, nevím jak se mám chovat, jestli jí mám nechat v klidu se rozhodnout a nebo se o ni neustále snažit, jediný co v tuhle chvíli vím, že na ni jen tak nedokážu zapomenout ... Pocit beznaděje a samoty, který mám mě začíná přivádět k šílenctví ... Prosím vás o radu ...
alky
» GURURU
Někdy mám pocit, že by se Miguel Riuz měl vyučovat.. Jenže ne v současných školách, to bychom ho asi zprotivili... Jednou to ale bude součást "lidské nauky", řekla bych
alky
» miluška medvídková
Miluško, vzpomínám si, jak i mně tohle kdysi radili - jenže mladé a moc moc bolavé srdíčko na tohle zase tak příliš neslyší... Trochu to chce asi čas a zkusit přijmout, že "pro jedno kvítí slunce nesvítí.." i když je to těžké, protože někdy je člověk jako umanutý a koncentruje se jen na tu jednu jedinou(jak si myslí, že je) dušičku, že by ho měla udělat šťastným. Ale to už jsme u toho , co radí Gururu - nevkládejme SVÉ štěstí do rukou druhých... Přeju zastavení se ve svém nitru, zklidnění a s tím i přijetí, že ne vždy můžeme dosáhnout toho či onoho, po čem naše lidské srdce touží...