láska a náhlý pád - Diskuze a zkušenosti

je mi 25 a poznala jsem o dva roky staršího kluka ,začli jsem se scházet a jiskra tam přeskočila na první pohled,byli jsem si bližší a bližší,on měl ještě přítelkyni,se kterou věděl ,že to dřív nebo později skončí,taky že jo oba se týden na to dohodli ,že už spolu být nemohou,tak jsem k němu začla jezdit,a byla to láska jak vystřižená z pohádky,měl trošku problémy a to vystěhování asi taky nebylo nejlehší co si budem nalhávat...tak jsem mu byla oprorou a strašně ho psychicky podržela jak tvrdil,i tím jsem si vědoma...začali jsme plánovat menší věci a bavit se o budoucnosti,on byl ze mě nadšen i já z něho,pořád mě volal a psal,byli jsem jak jedno tělo jedna duše,o vánocích jsem si dali dárky a slíbili si že příští vánoce u budem trávit spolu a že si je uděláme úžasný...a ty jeho zprávy,že jsem jeho poklad ,úžasná,a že mě má rád a potřebuje mě.Druhý den jsem k němu přijela,a byl jak vyměněný.6e by jsme měli trošku zmírnit ,že se bojí se zase spálita že toho je na něj poslední dobou nějak moc,peníze škola při zaměstnání a zkoušky,at mu dám čas,že by ted potřeboval být sám a vyřešit si to.ok tak jo sice to pro mě byla jak rána z čistého nebe,když to byla taková láska,ale budiž ,stojím při něj dál,z finančních nesnázích ho ted vysekali rodiče,tak jsem si začli psát a on že mu to ted prostě nejde,ale že jsem skvělá holka a má mě rád a nechtěl by o mě přijít...at mu dám čas že to snad bude brzy dobrý...setkání se zatím pořád brání...píem si na doboru noc a tak,ale pro mě to je hrozná bolest,co si o tom myslíte.Co dělat?Dala jsem do něj už strašně moc energie do té podpory ,on je trošku cíťa,ale nevadilo mě to,když jsem věděla že ten vztah krásně kvete..ale ted mě síly ubývaj a já jsem jen v depresích,ale vím že to stojí za to ,a že by mě snad řekl že to končí ...