Ahoj :-) - Diskuze a zkušenosti

Nuna Jak čtu,tak tím žárlivým je Tvůj milý.
Moje zkušenost? Jedenáct let manželství.
Nakonec jsem utekla.
Léčit se to dá,ale velmi těžce.
Najít kořeny // často jsou až v dětství //pochopit a pokusit se odstranit.
Žárlivec ovšem musí chtít sám,ale sám na to nestačí. Ideální je psychoterapie,ovšem žárlivost bývá i v lékařských kruzích dost podceňována,protože se považuje za téměř normální jev "Kdo nežárlí,nemiluje" Často pacient dostane prostě jen prášky,na to je naše psychiatrie specializovaná. Ty samozřejmě pouze utlumují stavy bolesti,které žárlivý má,ale nic neřeší.
Co můžeš udělat Ty? Pokusit se nastínit fakt,že jde o vážnou věc a pokusit se zjistit,jestli si to partner uvědomuje. Ale šance je minimální,z většiny si žárlivci nechtějí připustit,že nějaký problém mají. Záleží jaký máte jinak vztah,ale ani to není záruka - má vlastní zkušenost. Vztah jsme měli úžasný,přesto nebylo síly,která by mého drahého ex přiměla se na sebe podívat s odstupem. Ale třeba budeš mít víc štěstí.

Nuna » Sem.miš
..před nedávnem tady proběhla diskuze,ve které jsem líčila,jak moje malé dítě aspiruje na to,stát se stejným žárlivcem jako jeho otec.. Je ve stejné situaci,v jaké byl jako dítě Míla - rozvedení rodiče,závislost na otci,musí bojovat o lásku k němu,protože pojem "láska" má zatím spojen jen s neustálou přítomností a bezvýhradnou pozorností od dotyčného. Míla má teď novou přítelkyni,se kterou žije // žárlí pro změnu na ni,takže já dneska můžu říct,že my dva spolu máme konečně hezký a po všech stránkách zdravý vztah,protože z něj vymizelo tohle hrozné negativum // a Kuba to prostě nemůže skousnout. Dělá nachvály a hystericky se dožaduje svého. Vím že je v tom strach, dovedu si představit,co prožívá,ale vím,že to pro jeho další rozvoj a pro budoucnost není nic dobrého. Takže já bojuju v současnosti taky,kapku jinak. Mě asi ta žárlivost bude provázet celý život.

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No, to jsou blbý situace v životě. Mě se tohle bohudík vyhnulo. Přestože táta mých dětí se zamiloval, odešel a dokonce nutil děti, aby jeho nové ženě říkali taky mami, protože je to přece jejich druhá máma ( chtěl mi ublížit ), tak děti mají jinou povahu a naopak se zapškly a začaly říkat táto mému novému partnerovi, kterému do té doby říkaly strejdo ( dosahl přesného opaku: Kdo jinému jámu jámu sám do ní sám... mě to tak prostě funguje :-))
No a v současné situaci jsem na tom tak, že jsem pozvaná na kafe k exmanželce svého exmanžela... no a on, je sám a kamaráda má akorát tak v zrcadle, když se do něj podívá... Chtěl nad každým vyčnívat, chtěl každého snižovat, chtěl po každém respekt... až ho opustili úplně všichni.

Říkala jsi, že exmanžel se o děti dobře stará - tak snad kdybys synovi vysvětlila, že ačkoli má jinou partnerku a je do ní zamilovanej, tak jeho má pořád stejně rád a může tam naprsto kdykoli přijít ( pokud to zase nebude vadit Tobě, abys neměla pocit, že má tátu raději...) Myslím, že když se domluvíte s ex a řeknete mu to oba, tak by nemusel mít důvod bojovat o lásku a mít s tím pak do budoucna problém.

Nuna » Sem.miš Samozřejmě se snažím vysvětlovat,mluvila jsem s malým já, mluvil s ním Míla,mluvili jsme s ním oba. Bohužel pro to dítě slova " Mám Tě pořád stejně rád" nemají žádnou váhu ve chvíli,kdy vidí,že mu tatínek nevěnuje už tolika pozornosti jako dřív a že ji věnuje někomu jinému. Snažím se mu vysvětlit,že to je tak v pořádku,že všichni máme právo na své soukromé životy a že to neznamená,že přestaneme milovat jeho,ale je to tak nějak pořád houby platno. On se sice zklidní,ale jen pro nějaký moment, chvilku je jakože v pohodě,ale já to z něj cítím. Vidím na něm,co je v nepořádku. Ono to ty tři roky fungovalo bezvadně,protože Míla bydlel sám a Kuba u něj měl takovej druhej domov. Zázemí a pocit jistoty. Tu jistotu teď ztrácí,protože Míla se přestěhoval k té přítelkyni a tam Kuba chodit nechce. Často udělá i to,že se sebere a jede do toho Mílovo prázdného bytu a tam je,sám,takovej šílenej vnitřní boj aspoň o tu iluzi jistoty... To bys brečela.
Paradox je,že mi pak řekne " Ale Ty jsi nikdy žádnýmu chlapovi nedala přednost předemnou,to taťka udělal,má Blanku radši než mě" Já se totiž obávám,že tam to dítě vnímá tu Mílovo závislost na nové partnerce a je to pro něj obrázek toho,jak má ta láska vypadat. A i tohle je špatně.
Složité. Dlouhé. Prostě... život no.

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To jo, určitě vidí tátovu "závislost", protože má prostě holt tátu, co neumí mít vztah, kdy mu do lásky neleze vlastnění a strach ze ztráty. Dítě to vnímá, to je jasný. Jde o to, jaká je ta Blanka. Jestli kluka přijme a bude ho mít taky ráda, a nebo ne a bude si usurpovat tátu jen pro sebe. Míla by si měl promluvit i s ní.
Já vím, je to síla.
Ale když se to vysvětlování a hlavně chování táty s Blankou k němu podaří zkorigovat, může pochopit, že ji nemá rád víc, jen jinak.
Těžko vysvětlovat, já vím. Taky jsem vysvětlovala. Ale asi jsem to měla jednodušší, protože moje děti byly odmala zvyklý na to, že se táta o ně moc nezajímal - měla jsem je na starost já ikdyž jsme byli manželé, on byl jen sem tam na to pobavení. Jinak byl v práci či s kamarády a nebo chtěl mít doma klid, tak jsem zase odcházela já s dětma na procházky či návštěvy. On to vlastně dětem usnadnil sám a neplakaly pro něj. Vidíš - taky život. Teď by se chlubil, jaký má děti a ony už jsou velké a mají na něj svůj názor. Pochopily, že láska je něco jiného než se dětmi pochlubit ve společnosti.
Doufám, že Tvůj klučina pochopí taky.
Snad bude ta Blanka soudná a v zájmu dítěte bude hodná a vstřícná.

Nuna » Sem.miš Já nevím jaká je. Prý se snaží. Je na něj hodná. Sama jsem s ní nemluvila,vyhýbá se mi. I když jsem se chtěla vyloženě kvůli tomuto s ní sejít. Bojí se. Netuším proč. Nejspíš pohledu na realitu.

Najdise.cz » Nuna Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
hmmm... z Tebe ale musí jít strach
Kdysi, když si mého exmanžela jeho nyní již exmanželka vzala, taky se snažila. A šlo jí to. Děti jí normálně braly. Taky se při jejich návštěvě víc starala o ně, než o Petra. Myslím, že to na ně udělalo asi dojem. Nevím.
Každopádně se mnou kdysi hovořila, řekla mi, že si nepřeje, abych jí tykala ( já jí tykala, je o 7 let mladší, tenkrát vypadala jako puberťačka skoro ) a abych jí říkala paní K. Tak jsem jí natvrdo řekla, že mi může vykat, jestli to tak cejtí, ale že já jí budu tykat. Omluvila jsem se jí zat to, ale nevykala jsem jí. Dneska je ráda.... Ironie.

Dáda_22.10. » Nuna Ahoj Nuno,všechno chce svůj čas,věř že nakonec vždycky všechno dobře dopadne:-).....Já jsem se od svého exmanžela před 11 lety musela s ranečkem,pračkou a tenkrát sedmiletou dcerou Kájou odstěhovat,protože další společný bydlení nebylo možný.On se od nás odstěhovat nechtěl,tak jsem jsem se povznesla nad hmnotný statky a učinila jsem to já.Domů si totiž vodil všelijaký pochybný ženský,přicházeli vždycky v noci a opilí.Jednou když jsem šla do koupelny tak tam ležela ve vaně nahá exmanželova kolegyně a já jsem se pokoušela zabránit tomu,aby to Kája zbystřila.Podařilo se mi to,uchránila jsem ji před veškerou hrůzou kterou ex předváděl,ale za cenu že si myslela že jsem od tatínka zničeho nic odešla a náš rozchod je moje vina.To bolelo moc,kamarádka mě tenkrát řikala že jsem opravdu blbá že Káju tolik chráním,ať vidí co je její táta zač. Dnes jsem na sebe pyšná,že jsem to všechno tenkrát ustála a že to všechno dobře dopadlo :-).Já jsem si za těch 11 let zase pár kramajzlů nahrabošila,Kajda je prima holka a s taťkou vycházej moc dobře,ale ten zůstal sám a všechny jeho ženský ho opustily....takže,hlavně že jsme zdraví a všechno chce svůj čas :-)