Bez partnera a přesto "optimista"...? - Diskuze a zkušenosti

Mar.gita Kdysi na netu narazila na zajímavý článek, který se týká tohoto tématu. Než abych se vlastními slovy snažila popsat co v něm psali, bude lepší, když ho rovnou vložím. Snad to nebude vadit. Pokud by to přece jen byl problém, prosím Ameliee ozvi se a smažu ho

"Do prožívání zdravých vztahů musíme dorůst. V prvním stadiu jsme všichni v tzv. vztahové závislosti. Jsme závislí na matce, na kamarádech a na první lásce. Nedovedeme si život bez nich představit. Kdyby nás nechali být, máme pocit, že život končí. Říkáme si: "Když uděláte, co já chci, budu se mít dobře". Mnozí lidé se z této závislosti nevyhrabou za celý život.
Druhým stadiem je vztahová nezávislost. V tomto stadiu si myslíme, že nám patří svět. Že k životu nikoho nepotřebujeme a že všichni kolem nás mají své životy, které ten náš nemohou nijak ovlivnit. Máme vysoké mínění o sobě a všem dáváme najevo, že jediným správným světem je ten náš. Tento, na sebe orientovaný přístup, ve kterém opět mnozí uváznou, je příčinou údělu mnohých samotářů a ve společnosti nefunkčních jedinců.
Posledním a nejvyšším stadiem vztahové inteligence je vzájemná závislost. Do ní se dostáváme pouze přes vztahovou nezávislost a tato schopnost nám dává možnost se ponořit do prožívání vztahů se zcela jiným náhledem. Umíme být nezávislí, nevyžadujeme od partnera, aby otročil našim požadavkům, a poskytujeme mu plnou svobodu. Jsme ochotni vztah kdykoliv ukončit, pokud se ukáže jako nefunkční. Silně si uvědomujeme, že můžeme sice kdykoliv jednat jako svobodný jedinec, ale tohoto práva vždy nevyužíváme, poněvadž si uvědomujeme, že společné soužití nám dává vyšší hloubku prožitků a rozvoje než předchozí formy vztahů. Cítíme, že s partnerem dokážeme společně více, než bychom dokázali sami."

Ale abych ještě odpověděla na otázku. Jsem optimista i když jsem sama. Jen si nejsem jistá, jestli ten optimismus má původ v tom, že mi to nevadí a jsem spokojená s tím, že jsem sama, nebo jestli z toho, že věřím, že jednou se ten protějšek pro mě objeví

Nuna » Mar.gita Super!
Děkuju!
Někdo moudře popsal lidské prožívání,prapůvody a prapříčiny všech vztahových potíží.
Jsem někde na konci druhé fáze.
Takže už jen krůček před tím "ideálem".

Mar.gita » Nuna Taky myslím, že jsem v druhé fázi, jen si netroufnu odhadnout jestli na začátku, uprostřed, nebo na konci

kaficko6 » Mar.gita Myslím, že pracuji na druhé fázi.. jsem asi tak uprostřed. Ač bez partnera necítím se nešťastná, prostě vím, že člověk si má něčím projít, něco pochopit, něco se naučit. V jedné knize jsem četla: Jak chceš žít s někým, když neumíš žít sama se sebou??? Tak teď žiju se sebou zvládám různá úskalí ale i si užívám výhody a i se lépe poznávám a to je vám lidičky nádhera poznat sám sebe

Najdise.cz » Mar.gita Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Jan.ina, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je jedno , hlavně že už jsi ve druhé fázi, kdyby teprve v první, čekala by Tě druhá celá (četl jste už někdy někco něco složitějšího? )

Nuna » Mar.gita Pro mě aktuální téma. Zrovna tohle jsem včera řešila se synem a jeho otcem - taková rodinná psychodebata. Tatínek se bohužel plácá v tom prvním extrému,kdy není schopen se z něj vymotat a nejen že tím ničí okolí,ale především sám sebe. No a jak je vidno,tak synek má ty samé sklony. Vyrůstá ve stejném prostředí jako jeho otec v tomtéž věku - rozvedeni rodiče kdy otec má novou partnerku,kterou to dítě vidí jako rivala. Nastupuje žárlivost,strach ze ztráty jistoty - pro 12ti leté dítě šílený psycho. Já sice vidím,v čem je zakopaný pes,dovedu pojmenovat,ale v praxi neumím vyřešit.

Jinak když řeknu,že jsem na konci té druhé fáze,tak to cítím tak,že mám dost našlápnuto k tomu,abych se v té samotě zahnízdila a už mě z ní nikdo nedostane. Což nechci,protože to je taky extrém.
Ideální by bylo nějaký splavný přestup do fáze třetí,kdy vztah ano,ale se zachováním vnitřní vlastní svobody.

Mar.gita » Nuna Jedna z věcí kterou se teď snažím naučit, je NESNAŽIT se druhým pomáhat a něco za ně řešit. Lidi chtějí ostatním pomáhat a neuvědomují si, že to vlastně ani neumí, že je to to nejhorší co pro druhé můžou udělat. A to nemluvím ani o tom, že oni o tu „pomoc“ ani nestojí, musí si na všechno přijít sami. A když je nenecháš, mají pocit, že jim nerozumíš a naopak se to obrátí proti tobě. Nechat je ovšem jít jejich vlastní cestou, nechat je dělat chyby které si neuvědomují a ty je vidíš je velmi těžké, zvlášť pokud se jedná o lidi, na kterých ti záleží, ale jinak to asi nejde. Jak jinak se člověk věci naučí než tím, že ty chyby udělá? Např. dítě, můžeš mu stokrát říct nesahej na ty kamna protože pálí, ale dokud sám nepozná význam slova pálí, nebude si dávat pozor.

Mar.gita » Beed

už zase ocelová žena » Mar.gita Jj, i v téhle fázi, kdy dítě opouští hnízdo jsem...
Zase tak další, nová etapa života. Každá má něco do sebe

Nuna » Mar.gita Vím.
Přesto mi to v případě mého dítěte nedá.
Rodiče vždycky budou mít potřeby být těmi ochránci.
Nechci aby v životě trpěl¨,byť si uvědomuju,že to utrpení mu může být i prospěšné.
Ona spálená ruka od kamen se zahojí.
Ale zahojit srdce je těžký.

Ameliee » Mar.gita Ne e, Mar.git, prosím, nemazat, skvěle popsáno, díky
Ano, od té závislosti, k nezávislosti je třeba ujít velký kus cesty, ale je třeba v tom najít rovnováhu, což je právě to, co je kamenem úrazu, přesně tak.
Jak popisuješ ten svůj optmimismus - to je dobře, že to zmiňuješ, protože ono se to právě tříští v tomhle. Mám pocit, že ten první druh optimismu je spojený právě s tou větší mírou nezávislosti a ten druhý s větší rovnováhou. Ono věřit tomu, že potkáme toho, kdo k nám patří, a přitom být spokojený sám se sebou, to je asi to. Díky

Ameliee » Mar.gita No, tak opět, musím přitakat..ano, taky jsem dřív ve větší míře pomáhala a řešila za druhé, i co se týče vztahů..noo, když jsem si uvědomila, že to je špatně, že těm druhým upírám jejich vlastní cestu třeba aj s kotrmelci, bylo mi to líto, ale pak mi došlo, že tohle dělat nemůžu, i když to kolikrát bolí, ale takhle ne. Učím se taky druhé svobodně dýchat a rozhodovat sám za sebe, i když to třeba jsou špatná rozhodnutí, prostě jsou jejich a oni jdou svou cestou, kterou si vybrali.

Mar.gita » Janíčko Skútrista Myslím, že tohle tady nikdo nepopřel Nemyslím si, že by ženy touhle diskusí chtěly říct, že chtějí žít samy stále. Měla jsem pocit, že většina žen jen chtěla říct, že i přesto, že jsou momentálně samy, tak se z toho nehroutí a zůstávají optimistkami. Naopak si myslím, že většina žen co tu přispívaly, přiznaly, že jsou zřejmě ve druhé fázi vztahového vývoje (viz článek, který jsem na začátku vkládala) a rády by se dostaly do třetí fáze, tedy, že by rády našly muže, což jinými slovy vyjadřuje, že by chtěly s někým žít a tudíž že by nerady žily celý život sólo. Jen k tomu musí postupně dozrát a najít protějšek, který je na tom stejně... což se může zdát obtížné.

Ameliee » Mar.gita Už je to asi ohraný, ale zasejc musím opět..souhlasím, líp bych to nepodala, díky Mar.git