Tak jsem si dneska uvědomila, že poslední dobou žiju tak trochu více virtuálně... ...žiju v podstatě ve dvou městech, tam, kde je mé rodiště a tam, kde studuju. A v ani jednom městě se nedá říci, že bych měla přátele...takové ty spřízněné duše, se kterými bych mohla vést dlouhé rozhovory třeba i o duchovních tématech...jasně, mám pár přátel, se kterými je legrace, můžem povídat o takových těch běžných věcech, ale nejsem to s něma úplně já...mí opravdoví přátelé jsou jen čtyři a ti jsou ode mně daleko, takže se nevídáme skoro vůbec. Ale komunikujeme spolu pomocí pc. Jen prostě je mi občas líto, že nemám s kým jít posedět si do čajovny, a tak nějak bez masky se bavit třeba o tom, o čem tu vedem na najdise diskuze...nebo si sednout někam k vínku, povykládat, otevřít si srdíčka, obejmout,....(ale zároveň mi dneska ve vlaku došlo, proč to tak mám a že to tak zatím musím mít, než si v sobě vyřeším jednu věc a tím splním jeden úkol, který je nutný pro můj vývoj, takže si vlastně nestěžuju, jen občas mi to tak přijde prostě líto...)a pak mám vás tady, najdisáky, a jsem tu ráda a proto asi taky pečená vařená...jak to máte vy s přáteli??? máte těch opravdových kolem sebe hodně???nebo jste na tom podobně jak já?
Pernicek
Mám to stejně..řekl bych, že mám teď jen jednu kamarádku a ani tam to není úplně stoprocentní.
Uvědomuju si, že si nemám pořádně s kým co říct, že vše, co se kolem mě řeší je povrchní, pomíjívé, nezajímavé a vlastně už ani nemám chuť se s nikým bavit o hovně. Takže bývám celkem sám, ale tuším, že mi to nevadí. Snažím se bavit sám, stejně by měl člověk být šťastný sám se sebou, nemůže čekat, že ho stále někdo, něco bude bavit, ale nezakrývám, že bych byl nesmírně rád, kdybych potkal ze pár lidí, s kterými by byla legrace, našli bychom společnou řeč, mohl bych jim věřit, mohli bychom se navzájem duševně obohacovat a to vše ostatní, co s přáteli přichází.
Na druhou stranu díky samotě jsem si našel cestu k oboum rodičům a poznal jsem, že jsou skvělí, jedineční a prostě nenahraditelní, takže i v nich mám zároveň velké přátele a jsem rád za chvíle strávené s nimi i když ano, taky mi občas lezou na krk, hlavně když se chovají jako rodiče, ale to spíš máma.