Přátelé....

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Láska a vztahy > Detail diskuze

23.03.2009 - 00:05

ži.va

Přátelé....

Tak jsem si dneska uvědomila, že poslední dobou žiju tak trochu více virtuálně... :25:

...žiju v podstatě ve dvou městech, tam, kde je mé rodiště a tam, kde studuju. A v ani jednom městě se nedá říci, že bych měla přátele...takové ty spřízněné duše, se kterými bych mohla vést dlouhé rozhovory třeba i o duchovních tématech...jasně, mám pár přátel, se kterými je legrace, můžem povídat o takových těch běžných věcech, ale nejsem to s něma úplně já...mí opravdoví přátelé jsou jen čtyři a ti jsou ode mně daleko, takže se nevídáme skoro vůbec. Ale komunikujeme spolu pomocí pc. Jen prostě je mi občas líto, že nemám s kým jít posedět si do čajovny, a tak nějak bez masky se bavit třeba o tom, o čem tu vedem na najdise diskuze...nebo si sednout někam k vínku, povykládat, otevřít si srdíčka, obejmout,....(ale zároveň mi dneska ve vlaku došlo, proč to tak mám a že to tak zatím musím mít, než si v sobě vyřeším jednu věc a tím splním jeden úkol, který je nutný pro můj vývoj, takže si vlastně nestěžuju, jen občas mi to tak přijde prostě líto...)a pak mám vás tady, najdisáky, a jsem tu ráda a proto asi taky pečená vařená...jak to máte vy s přáteli??? máte těch opravdových kolem sebe hodně???nebo jste na tom podobně jak já? :17:

Řazení:

24.03.2009 - 20:03 | Filtr

Wolfinka

Zdravím Tě Ajvy...

diskusi jsem přečetla skoro do konce...

Nejdřív bych definovala pojem "přítel" - CO, KDO - vlastně přítel je???

Osoba blízká vlastnímu srdci
Věc blízká vlastnímu srdci
Stvoření blízké vlastnímu srdci

Stvoření říkám proto, protože přítelem nám může být i strom, který po léta navštěvujeme a šeptáme mu do kůry svá přání, své bolesti, radosti... když chvíli posloucháme, uslyšíme radostné šumění v korunách nebo jen zdráhavé "brrrrummm" dle rozpoložení přítele...

Mohu říct, že přítelem nám může být také určitá země... určité místo, určitý útvar, voda, moře, vítr, déšť...

stačí se zaposlouchat a slyšet...

Kdo je tedy skutečný "přítel"??? to slovo zní tak trošku "kýčovitě"...

Řekla bych, že když nasloucháme vlastnímu srdci a citu... tušíme, že nikdo a přeci všichni... nikdo a veškeré bytí kolem nás...

Tak, jak slyšíme tep vlastního srdce, slyšíme i tep srdcí ostatních... jde o souznění, soulad, jako na strunách, akord musí ladit aby mohl vykouzlit zvuk... potěšit srdce...

Jak píšeš - najít sám sebe - ano, po nalezení vlstní identity nalézáme asi také "všeobecné" přátleství... souzvuk s ostatním stvořením na Zemi... a nejen tam... tuším to, cítím to...

A jsem na tom podobně jako ty... na chvíli zastavená, abych mohla dobře poslouchat.

Přeji Ti slunce na Tvé cestě!!!
:17: