Divná věc.Životem mi prošla spousta mužů. Ať už jako partneři,přátelé,milenci,kamarádi...Zjistila jsem jedno: V drtivé většině to byli a jsou lidé s nějakým problémem. Chorobná žárlivost, alkoholismus, nedostatek sebevědomí,lidé bez seberealizace...až přímo patologické asociální extrémy řekla bych. Oni nejsou a nebyli všichni stejní,ale tenhle rys měli společný. Pocit,že se musí uchýlit k někomu,kdo jim "pomůže".Proč tyhle lidi přitahuju? Proč jsem jimi neustále obklopena a pořád se ke mě vracejí? Vyhledávám je podvědomě? Je to něco,co mi vrtá hlavou poslední dobou často,protože v uplynulých několika týdnech jsem poznala další takové typy a začíná mi z toho jít hlava kolem ! Přitom ve skutečnosti toužím po klidu. Po zázemí, po zajištěnosti,po tom,abych nemusela o nikoho pečovat, řešit něčí život,ale aby se pro změnu někdo staral o mě.Po pocitu jistoty, po vztahu,kde funguje vzájemný respekt a vzájemná úcta. Kde se řeší pouze běžné věci a nikoliv výše uvedené jevy.Jak z tohodle ven?
Nessy
Ahoj mam uplne stejny problem a z neho vyplyvajici tuzby klidu. Rika se ze stale podvedome hledas prvni lasku a me by to tak i vychazelo ale jak z toho ven to teda nevim uz jsem se smirila ze at toho soucastnyho opustim tak stejne padnu na jemu podobnyho tak si necham toho staryho toho uz znam. Asi je to muj udel za to co jsem prosvihla v minulem zivote...