Divná věc.Životem mi prošla spousta mužů. Ať už jako partneři,přátelé,milenci,kamarádi...Zjistila jsem jedno: V drtivé většině to byli a jsou lidé s nějakým problémem. Chorobná žárlivost, alkoholismus, nedostatek sebevědomí,lidé bez seberealizace...až přímo patologické asociální extrémy řekla bych. Oni nejsou a nebyli všichni stejní,ale tenhle rys měli společný. Pocit,že se musí uchýlit k někomu,kdo jim "pomůže".Proč tyhle lidi přitahuju? Proč jsem jimi neustále obklopena a pořád se ke mě vracejí? Vyhledávám je podvědomě? Je to něco,co mi vrtá hlavou poslední dobou často,protože v uplynulých několika týdnech jsem poznala další takové typy a začíná mi z toho jít hlava kolem ! Přitom ve skutečnosti toužím po klidu. Po zázemí, po zajištěnosti,po tom,abych nemusela o nikoho pečovat, řešit něčí život,ale aby se pro změnu někdo staral o mě.Po pocitu jistoty, po vztahu,kde funguje vzájemný respekt a vzájemná úcta. Kde se řeší pouze běžné věci a nikoliv výše uvedené jevy.Jak z tohodle ven?
Livenaj
poviem ti prve čo ma napadlo:pôsobíš ako silna povaha-takže môžu hľadať podporu.a potom veľmi často sa sama snažíš poradiť,pomôcť ako som si všimla aj keď ťa to práve nezaujíma alebo nebaví tak odpovieš,takže asi máš v sebe nejakú potrebu vyjadriť spoluúčasť,nejaké sociálne cítenie...možno karma?
Nuna
» Livenaj
To určitě. Kde se to ve mě vzalo netuším,nevím kde to vzniklo a nakolik za to může karma. I po téhle stránce - já doufám,že někdo "zběhlejší" ve věcech duchovních mi bude schopen to nějak vysvětlit.