Divná věc.Životem mi prošla spousta mužů. Ať už jako partneři,přátelé,milenci,kamarádi...Zjistila jsem jedno: V drtivé většině to byli a jsou lidé s nějakým problémem. Chorobná žárlivost, alkoholismus, nedostatek sebevědomí,lidé bez seberealizace...až přímo patologické asociální extrémy řekla bych. Oni nejsou a nebyli všichni stejní,ale tenhle rys měli společný. Pocit,že se musí uchýlit k někomu,kdo jim "pomůže".Proč tyhle lidi přitahuju? Proč jsem jimi neustále obklopena a pořád se ke mě vracejí? Vyhledávám je podvědomě? Je to něco,co mi vrtá hlavou poslední dobou často,protože v uplynulých několika týdnech jsem poznala další takové typy a začíná mi z toho jít hlava kolem ! Přitom ve skutečnosti toužím po klidu. Po zázemí, po zajištěnosti,po tom,abych nemusela o nikoho pečovat, řešit něčí život,ale aby se pro změnu někdo staral o mě.Po pocitu jistoty, po vztahu,kde funguje vzájemný respekt a vzájemná úcta. Kde se řeší pouze běžné věci a nikoliv výše uvedené jevy.Jak z tohodle ven?
Naďule
Ty je podvědomě nevyhledáváš - oni vyhledávají tebe ...podvědomě cítí , že ty jsi ten pravý človíček , který jim pomůže , ke kterému se mohou uchýlit ....A ven z toho ? Zapomeń , asi to je tvé poslání tady na zemi
už zase ocelová žena
» Naďule
Jasně, Nuna je vyhledávat nemusí, oni si jí najdou sami a ona jim má zkrátka pomáhat. I když nechce, ale je to tak. Ale jednou přijde princ Jasoň z Nemanic na bílým koni (výrok mý kámošky...), se kterým dojdeš k tomu splynutí duší a bude všechno jinak. Nemyslíte?