Banální příběh. Jak pokračovat? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele The Experimentalist, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nazdar, Denisi. Skoro to vypada, jako by z toho Vaseho vztahu vyhorela (takovy burn-out)... A na to je opravdu nejlepsim lekem zmena "pracovniho" prostredi. Nebo na tom byla s pocitama uplne stejne, jen navic dokazala spalit mosty... Ted si ale predstav, jak to musi bolet holcinu, kdyz ji to udela kluk... Anebo uz jsi ji fakt stval...
No, je super, zes to prezil v relativnim zdravi. Nic nicit ani palit nemusis. Nech si na pamatku ty pekne vzpominky, klidne si rekni, ze to byl povedeny vztah, ale zkratka, kazdy mame svobodnou vuli delat co citime, a nikomu (krom sebe) se za to nezpovidat. A tak ucinila Tva pritelkyne. Jeden by rekl typicke muzske jednani. Ty mas ale vyhodu v tom, ze je vse jasne, a ze to neni to permanentni navraceni, a zkouseni znovu. Takze zadne negativni pocity - tim si jen prihorsis a ona naopak bude profitovat (z te energie, kterou bys vyslal - ji se dostane pozitivni, a Tobe se vrati znasobena negativni). Zhluboka se nadechni, posli ji posledni laskyplny pozdrav, predstav si pri tom, jak ji vroucne objimas a rikas ji, ze ji to vsechno odpoustis - a skutecne ji odpust a odpoustej tak dlouho, dokud Te to jeste bude bolet, a zij dal... Nikde jsi nenapsal detaily, co se mezi Vama vlastne stalo, a za co sis tenhle policek zaslouzil (at z tohoto nebo minulych zivotu), takze tezko soudit, ale to tady ani neni podstatne... Hlavu vzhuru!

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Rin, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
No jasně, nevěš hlavu. Ona měla prostě právo ukončit svobodně vztah a to už není třeba vysvětlovat, rozhodla se pro rozchod, důvody jsou zbytečné, když ti dala jasně najevo KONEC. Prostě to přijmi a jdi dál. Práci dělej, jak tě baví, pij s mírou a sirotka na dálku klidně adoptuj. Nenech si vzít radost a naději, že zase budeš někoho milovat a on tebe. Třeba se mělo uvolnit místo pro někoho dalšího, kdo tě teprve čeká. Co ty víš? Jako nevrlý mrzout budeš jen odrazovat okolí, směj se na svět, na sebe. Každý máme svoji cenu, o tom není pochyb. Jedna etapa skončila, trápil ses, a teď víš, jak moc umíš mít rád. To je krásné zjištění. Znáš lásku i její ztrátu, krásné je i to, že jsi nad tím nemávl rukou hned a neřekl sis, to je fuk. Tys skutečně miloval a to je důležité. Nikoho nemůžeme přinutit, aby cítil, co my, ani ho změnit, či mu bránit v rozhodování. Ve vztazích se může svobodně vstupovat a vystupovat, tak to je. A vsaď se, že teď - po půl roce bolesti jsi už hodně za tím nejhorším trápením. Už bude líp. Dělej si radost. Čímkoliv, co máš rád, plň si povinnosti a přijmi ten fakt, že jsi svobodný a otevřený pro další lásku. A ikdyž nevíš, kdy to bude, nesmíš propadat smutku. Vzdej se něčeho, co už stejně nebude, už je to pryč. A život je vážně potom úplně jiný. Buď hodně šťastný.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Amonath, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Já jsem tohle prožívala, když jsme se rozrešli s mým prvním klukem. Byli jsme spolu přes rok a bylo to nádherný. Lepšího kluka už jsem nikdy nepotkala...
Žádný mosty jsem nepálila. A ani jsem ho nezačala nenávidět. Je to zbytečný. Dřív jsme se vídali často a normálně spolu mluvili a občas zašli do kina, ale teďka už se ani nepotkáváme. Do dnes na něj vzpomínám. Smazat tak krásný vzpomínky je škoda. Pořád je to takovej můj ideál. A jsem ráda, že jsem ho potkala, i když to nevydrželo.

player Ano.Tohle zažilo hodně z nás ,já ve dvaceti.Vím,co to způsobuje. Obě pohlaví mají v mozku tzv. porovnávací program.My chlapy si ho aplikujem spíš na vzhled,ženy ho však mají vypracovanější a porovnávají možnosti a varianty.
Tys prohrál.Neříkám,že právem,neříkám opak.tady v diskusi se mnohokrát objevil výraz "přechozený vztah".Chlap si myslí,vše je v nejlepším rychtiku,ale žena tě přitom neustále porovnává se samci ve svém okolí.Ani třeba nemusela být už jinde zamilovaná,nýbrž však zakoukaná do někoho,kdo jí přišel z hlediska další cesty zajímavější.
Je to bolestné,přijmout tento fakt,ale přišli jsme na svět,abychom trpěli a musíme si ten svůj kříž nést dál.takže nejlepší rada je-hýčkat si ty hezké vzpomínky a stát se workoholikem.

omamka Ahoj.Sice nepíšeš kolik Ti je,ale připadá mi to jako první velká láska v tvém životě.Nikam nejezdi a neházej flintu do žita.Nenávid ji za to co ti provedla.Podle mého vůbec neví co v tobě měla a ani to vědět třeba nechtěla.Píšeš že si brzy někoho našla,možná už ho měla když tě nechala.Určitě je na světě někdo kdo tě bude chtít poznat.Pokud ale budeš mít v srdci tuto ránu,tak bude těžké někoho takového k sobě pustit blíže.Vzpomínky si nechej v srdci,ale nechej do něj vejít i někoho jiného.pouč se z této neštastné situace a jdi dál.Přeji ti hodně štěstí.

denis5305 » The Experimentalist Paradoxem je, že něco podobného jsem provedl jiné ženě před mnoha lety. Měli jsme se rádi, ale já po krátké době zpanikařil. Byl jsem nedospělý. Neveřil jsem, že realita může být tak pěkná a prostě jsem bez vysvětlení jednoho dne přestal zvedat telefony. Po nějaké době mi došlo co jsem provedl a pár (čti 4) let jsem trpěl a žil s tím, že milovat nedokážu a že si to především nezasloužím. To že jsem se přesto všechno zamiloval mě překvapilo. Nečekal jsem to. Ta, které jsem tehdy ublížil, byla tak velkorysá, že po letech přijala mou omluvu a dnes spolu můžeme normálně mluvit. To co jsem jí provedl mě sice hodně trápilo, ale až teprve teď, když jsem si to prožil na vlastní kůži, vím jak jí muselo být.

Důvod rozchodu? Můžu se jen domýšlet. Určitě to, že jsem černomyšlenkář a ona můj úplný opak. Život ji jednoho dne postavil před těžkou zkoušku a ona se musela rozhodnout, zda se bude celý život litovat a plakat nad nečím co nemůže změnit anebo brát život jaký je a radovat se z něj. Musím říct, že si vybrala tu druhou možnost. Kvůli tomu jsem ji nejen miloval, ale i obdivoval. Jenže já asi nejsem ze stejného těsta. Další důvod? Jsem asi příliš majetnický, mě by k životu stačila jen ona. Nezakazoval jsem jí kamarády/kamarádky/stýkat se s rodinou, ale přál jsem si ji mít co nejvíc pro sebe. I když to nedávala najevo, muselo ji trápit, že nemůže vyhovět všem.

Nenávist k ní necítím, snad víc než samotný rozchod mě mrzel ten způsob, bez rozloučení, bez slova vysvětlení. I poslední vzpomínka by měla být pěkná.

Nikdo není bez chyby. Ale i když se snažím, nemůžu na ní najít nějaký kaz nebo nedostatek. Mám ji pořád rád. Když se podívám okolo sebe na kamarády/dky, kolegy/ně, nebo do partnerské minulosti, nemůžu najít nikoho, kdo by mě tak přitahoval nebo zaujal. Byla krásná jak fyzicky, tak povahou. A i když odložím své černé brýle, tak nikoho takového nevidím.

denis5305 » omamka Je mi už/teprve 31. Ano, byla to první velká láska. Měla přijít v osmnácti, ve dvaceti, člověk si ale nevybírá. Rozhodně nelituju, že přišla. Snad to bylo až příliš dokonalé, aby to vydrželo 20let... Snad. Rozhodně nešlo o žádnou asymetrii. Měli jsme se rádi oba. S ničím, co bylo předtím se to nedá rovnat. A všechno co teď přijde budu srovnávat. Nevyhnu se tomu. A bojím se, že to srovnání ona vždy vyhraje. To je cesta do pekel.

Ameliee » denis5305 Ahoj,

tak to, co jsi popsal, tedy spíše rozepsal o vašem vztahu a sám o sobě, mi tak nějak říká, že se ti možná tohle vše stalo, abys došel sám v sobě k té pravé lásce a k té se člověk většinou dopracuje přes určité překážky a trápení, díky nimž nejednou sám sebe může změnit a více tak pochopit. Sám sebe popisuješ jako černomyšlenkáře, tvá přítelkyně ti byla tím světlem, opakem. Netuším, proč se rozhodla odejít, ale zcela určitě to tak cítila a možná jen nedokázala ten rozchod prožít tak, jak by to asi prožívala, kdyby ti vše řekla na rovinu, nevím, jen mě to tak napadlo.
Popisuji zde jen své pocity, dojmy z toho všehoí, co jsi tu napsal a opravdu, přijde mi, že ty se z toho máš nějak vnitřně poučit, snad možná i něco v sobě pochopit, a vydat se opět na cestu.
Tvá přítelkyně už žije svůj život, zkus ten svůj žít taktéž, a nejen se vzpomínkami, ale zkus žít příromností, dnešním okamžikem a příliš se do budoucna nedívej.
Víš, každý máme tu svou cestu, na které máme všichni překážky, které nás mají někam posunout, bez nich to nejde. Zkus toto vzít jako výzvu, nebo třeba důvod k zamyšlení.
Přeju ti hodně odvahy a sil, věřím, že ty se časem dokážeš přes to přenést a vše v sobě
urovnat.

bojka-new Ahoj na začátku ti chci říct že tvůj příběh je podobný pro mnohé z nás opuětěné a zklamané lidičky.při každém rozchodu se ptá ten opustěný PROČ.....Někdy nejde spálit mosty a tu určitou osobu nenávydět.taky proč byla to její svobodná volba.Nemůžeš nikoho přinutit aby molovala nebo setrvával ve vztahu když nechce.Vím moc dobře co cítíš a prožíváš ale ze své zkušenosti vím jednoVYDRŽ.mOŽNÁ TO BYLA TA PRAVÁ ALE MOŽNÁ TA PRAVÁ NA TEBE JEŠTĚ ČEKÁ.Alkohol ani prášky nic neřeší jen tě otupí a nebo zabijí tvoji osobnost.Věř že taková samota je dobrá i k tomu aby sis uvědomil co chceš dál od života.Bud čekat,přežívat a nebo ŽÍT.Já se rozhodla pro život a našla toho nejlepšího muže a to jsem si taky už říkala že mě nic hezkého nepotká.Tak nevěš hlavu a jdi dál.
Jedna poslední věc.vzpomínky nevymažeš ale můžeš je uložit hluboko o paměti a uvolnit místo dálším krásným vzpomínkám a přítomnosti.

omamka » denis5305 Cesta do pekel to snad ne.Měl bys brát život takový jaký je.Určitě budeš neustále srovnávát to je normální.Jen to nedělej před tvou další láskou,nebo ti uteče.Možná přijde i taková,že tě to srovnávání ani nenapadne.Bud trochu optimista.Jsi mladý a láska přijde.Nikdo neví jaká a kdy přijde.Moje první velká láska byla krásná a bolela.Ale nikdy jsem nesrovnávala a věřila jsem,že na mě někdo někde čeká.Je to můj ninější manžel a i přes všechny nástrahy co nám život připravil ho pořad miluji a nedovedu si představit že to bude jinak.

denis5305 » The Experimentalist Well, dekuji vsem za tech par slov. Mozna pozmenim trochu otazku. Lze byt prateli i po konci vztahu? A proc vlastne? Nebo zustavaji opravdu jen fotografie?
Denis

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Frezie79, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj Denisi,
asi vím, jak se cítíš. Byla jsem na tom podobně před měsícem . Prožila jsem s jedním chlapem nádherných (jen) , 14 dnů, plné lásky, zamilovanosti, něžných slov, skoro jako bychom se vrátili do "puberty". Přišlo mi, že on by mohl být ten "životní" (ve vztazích mám smůlu), ale bác. Z ničeho nic řekl, že už dál nic nechce rozvíjet, prostě už se mnou nechce být. Byl to pro mě šok, rána z čistého nebe. Tři dny jsem se utápěla, nejedla, nespala, chtěla vysvětlení proč. Než se "ničit", došla jsem k radikálnímu řešení - spálila všechny mosty, spojnice s ním (tel. číslo, icq, skype). A opravdu to pomohlo, od té bolesti, trápení .. Ne nadarmo se říká, co oči nevidí, srdce nebolí .. Ale neříkám, že na něj zapomenu, prostě jen na nějakou dobu pro mě přestane existovat, abych se ze všeho "zmátořila". To je má zkušenost, ale funguje . Přeji Ti totéž.

gastina slyšel jsi někdy že musíš ztratit abys nalezl...jsi kluk který je citlivý a podle mně pro tebe vztah znamená hodně ,né li všechno.Cokoli co povýšíš do nezměrných výšin musíš zákonitě ztratit.Je to podobné jako s penězi ale láska a vztah mezi mužem a ženou je lákavější diviza než peníze ,ale je to zkrátka stejný princip..když už to dojde daleko patologický proces .nenávidět né to je to samé jako milovat bezmezně.V bibli je todle myslím hezky popsáno ...největší část lásky přináleží bohu...cokoli povýšíš nad celek...tedy boha vesmír universum jak chceš ...musíš ztratit.já vím asi si řekneš copak je láska a někoho milovat hřích...není,jen se na tom nesmíš stát závislý.Nic netrhej miluj ji dál ve svém srdci a děkuj za to že ti byla podána sice hořká,ale ůčinná medicína jak se zbavit závislosti na vztahu a na milovaném člověku.Ještě jedno podobenství...víš jak vzniká rakovina...bunka si začne iluziorně myslet že je důležitější než celý organismus todle je to samé jen si to myslíš o milovaném člověku.člověk je stvořen aby se svých chyb učil a rostl výš a výš směrem k bohu .To co mnozí nazývají slovem láska je velmi zavádějící....a jak pokračovat ..uvědomit si to proč se to stalo jaký to má smysl a pracovat n sobě ..pochopení přináší vždy víc lásky ,ale na ničem nezávislé.. nebud ted prosím na mně zlý neumím to lépe popsat,ale opiška se snažila