Banální příběh. Jak pokračovat? - Diskuze a zkušenosti

Před 2 lety láska na první pohled. Vzájemná. Období, kdy byl svět nádherný. Každý den. Stačilo, že jsme byli spolu. Narozeni jeden pro druhého. Potom ze dne na den konec. Bez vysvětlení, bez rozloučení. Pouze "Chci být pár dní sama, není to Tebou". Pak "Můžeme být kamarádi". Nakonec "Nemá smysl se dál vůbec vídat, už tě nemiluju jako dřív". To vše v průběhu jednoho týdne. Následovalo 6 nejtemnějších měsíců v mém životě. Naprostá beznaděj. Raději umřít než dál trpět. Měl jsem štěstí a překonal jsem to. Od rozchodu naprosto žádná komunikace. Velice rychle si našla někoho jiného. Chtěl jsem ji vidět, prohodit pár slov, ne o minulosti. Nepokoušet se křísit něco co už není, ale jen popřát do Nového roku člověku, který mi byl velice blízký a na kterého mám jen pěkné vzpomínky. Půl roku je snad dost, abychom se s tím oba vyrovnali. Nezájem, nevidí pro to důvod, už pro ni neexistuju. Znamená rozchod, že vymažete vzpomínky na to co bylo? Spálíte všechny mosty? Zapomenete na člověka, se kterým jste prožili část života? Roztrháte fotografie, vymažete telefonní čísla, vyhodíte všechno čeho se dotkl/a? Mám to udělat? Začít ji nenávidět? Pokud ano, tak přijdu o to nejhezčí, co jsem kdy zažil. Proč to udělala ona? A jak dál, když máte pocit (či spíše jistotu), že nikdo podobný po planetě neběhá? Co když TuPravou/TohoPravého potkáte jen jednou za život? Stát se workoholikem? Alkoholikem? Nevrlým mrzoutem? Odejít meditovat do Tibetu? Adoptovat sirotka? Děkuju za každý názor Denis