Tak ma napadla po predchádzajúcej diskusii,otázka-čo si,ľudia, myslíte o celibáte v cirkvi?Mali by žiť kňazi bez rodiny,detí a bez všetkého,čo život obyčajného smrteľníka prináša?Evanjelickí kňazi majú možnosť založiť si rodinu,ja som vychovaná ako katolík a vždy som si myslela ,že celibát je hrozne krutý.Ale.U nás v dedine bol evanjelický farár-veľmi sympatický,rozvedený,ženatý,chodil s nami do hospody,na fušky...proste obyčajný smrteľník-povedala by som až príliž.Pre uspokojovanie potrieb svojej dosť veľkej rodiny nemal až tak čas na veci medzi nebom a zemou.Čo myslíte?
hela215
no asi tady budu jako trochu vyčnívat.zkušenosti s katolickými faráři mám jen od pohledu.a většinou to byli staří dědečkové.(myslela jsem že všichni faráři jsou staří dědečkové)mám ale zkušenosti s evangelickým prostředím.tam má třeba pan kazatel šest dětí a občas mi přišlo že žije v takovém rozporu,jak píše bea.takže víra je opravdu osobní věcí každého jednotlivého člověka.i celibát.pokud někdo tak strašně touží po tom být třeba farářem tak by si měl být vědom i toho co to povolání obnáší a podle toho se zařídit.takže s celibátem se má rozhodnout sám a pokud si řekne ano tak je to jeho věc a jeho věcí je i to sám ukončit. jinak já si teda myslím,že největší bohoslužbou je naučit se chápat ostatní a k tomu celibát nepotřebuju
hela215
» alassea
já nsama o sobě bych teda ženou kazatele být nechtěla.protože když mi bylo deset zemřel ten starý pán co byl u nás a přišli mladí manželé z prahy.ze začátku měli peklo oba a ona byla ještě víc vysmívaná,protože ráda chodila do obchodu jen tak si prohlížet,byla krásná což se také neodpouští a sebevědomá.což všichni ti ,kteří věděli jak se má správně chovat kazatelova rodina nikdy nepochopili.myslím že si zažila děsných patnáct let.