existence po smrti - Diskuze a zkušenosti

Nuna Netuším,co nás "nutí" věřit tomu,že i po smrti je "něco",že tu nejsme jen jednou,ale naše duše se na svět vrátí apod. Nevím,jestli je to přirozený lidský pud - strach z neznámého,strach ze smrti a z toho,co bude po ní, že si vykládáme věci tak,jak se nám hodí,abychom si sami ulevili. Nakolik to má spojitost s evolucí netuším. Myslím,že člověk se brání smrti né proto,že si myslí, že když umře,umře s ním celé lidstvo,ale právě z toho obyčejného,již zmíněného strachu. Ale může to být i úplná jiná reakce,kterou můžeme mít zakodovanou v genech, dobře, takže taky budu čekat,povíš li nám k tomu něco víc.

Tyna_Tynka » Nuna Pro mě je jako "logický" důvod to, že jeden život člověka je tak neúměrně krátký existenci Vesmíru, že by to podle mě nemělo vůbec cenu, aby žil.
Jinak už nelogický důvod, ale můj další důvod tomu věřit je, že když člověk něco dělá a je takový a makový a nějak prožije jeden život, tak by bylo strašně kruté a taky docela nesmyslné, kdyby už neměl šanci zkusit si žít zase jinak atd. Nevím, nějak cítím, že duše by si měla vyzkoušet všechno možné, tisíce kombinací a v tom vidím smysl - pouze můj názor. Třeba moje mamka tomu vůbec nevěří, myslí si, že smrt je definitivní konec. Je to její názor, takže klidně, ale kdybych já měla takový názor, tak bych snad ani nemohla žít, protože v čem by byl smysl? Na co bychom tady byli? Abychom si odžili život, nadělali chyby, které už nikdy pak nemohli odčinit, vykonali dobro, které by se nám už nikdy nevrátilo, nebo prožili úplně nevýjimečný (relativně samozřejmě) život a pak už nikdy nic? Mně osobně by prostě pak žití nedávalo žádný smysl. Vlastně ani nevím, co je mamky smysl žití - asi žít si co nejlíp. To taky není špatné, ale pro mě to prostě není, když by to nemělo hlubší smysl.
Osobně nemám pocit, že by to mělo něco společného s evolucí, jak bylo popsáno. Ale možná, jestli to bude více vysvětleno, tak změním názor. Zatím mi to nic neříká.