A co zarlivost? - Diskuze a zkušenosti

e.s.o.rimmer Máš nízký sebevědomí...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Tatuat Fairy, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahoj Noe,nezbývá mi,než dát Esovi za pravdu,na tomhle to stojí a v tom bych hledala klíč...jsi pěkná holka,jen je třeba si to uvědomit a mít se ráda.podívej se do zrcadla,řekni si,co se ti líbí a měj se ráda,protože to,jak na sebe koukáš ovlivňuje i to,jak ne tebe bude koukat okolí.
Žárlit na každou,po které ten Tvůj chlap koukne,je o nervy,užárlíš se,protože to je normální lidská vlastnost (píšu lidská,protože to dělaj jak chlapy,tak ženský),podívat se po tom,co se nám líbí.Musíš si uvědomit,že on jen kouká,vybral si tebe a je s tebou...a s herečkama,s těma taky nic nenaděláš,jsou to nedosažitelný postavy na obrázku nebo ve filmu a jsou tam od toho,aby se líbili,na ně není třeba žárlit.Začni věřit sama sobě a pak budeš moci věřit i okolí.Je to běh na dlouhou trať,ale pokud opravdu chceš,jde to zvládnout...

Elenor Ahojky,Eso i Kačenka mají pravdu.Všechno to je o důvěře,první musíš věřit sobě a pak budeš věřit i svému okolí.Jsem štír,tak mám sklony být majetnická a taky jsem taková byla až hrůza.Když se na sebe podívám zpětně byla jsem pěknej dusič,všechny jsem svou žárlivostí dusila. Ale já měla to štěstí,že mám svou nejlepší kámošku a ta mi poradila psychologický kurz vnitřního dítěte.Musím říct,že mi to moc pomohlo.Poznala jsem samu sebe,začala jsem si věřit,neodsouvat,ale řešit problémy atd.(joo není to 100pro,ale nikdo není a nebude dokonalý). Je to běh na dlouhou trať,ale to je všechno,jen chtít a vytrvat. Udělej něco jen pro sebe,buď důležitá sama pro sebe. Kup si něco po čem toužíš,zajdi na kosmetiku,ke kadeřnici.Být důležitá sama pro sebe,totiž vede k tomu věřit si a mít se ráda.

_panenka_ Ahojky..jo tak to je pravda..máš ohromně nízké sebevědomí a o tom svědčí i ta tvá stydlivost, přitom ale vůbec nemáš proč..jsi opravdu hezká holka ale musíš si jenom víc věřit..zkus si stoupnout doma před zrcadlo a aspoň jednou denně se na sebe podívej a řekni si, že ti to sluší..že se ti dneska povedly vlasy, nebo že ses pěkně oblékla, že si pěkně namalovaná že se ti celkově líbí tvá vizáž, protože když si to o sobě budeš myslet ty, bude si to myslet i oklolí.. A když budeš vědět, že si stejně hezká jako kterákoli jiná holka, nebudeš mít důvod na ně žárlit

elaviel Hm, bud to muze pramenit z nizkyho sebevedomi, nebo treba i z toho, jaci jsou tvoji rodicove. Muj tatka mamku podvadel, ja jsem to jako dite videla (ty sceny se nedaly preslechnout ani prehlidnout)a uz od malicka mam zakodovany, ze proste chlap zenskou stejne nakonec podvede. Vim, ze to je blbost, ne vsichni jsou stejni, ale ve mne to zanechalo silenou zarlivost. Snazim se to potlacovat a svemu priteli verim, ale stejne to ve mne obcas hloda. Proste musis mit stoprocentni duveru v toho cloveka. Jasny, ze se kazdej kluk i holka obcas podiva po nekom opacnyho pohlavi. To hned ale neznamena, ze te chce podvest. Zarli, az kdyz k tomu budes mit opravdu duvod. Zarlivost muze nakonec znicit jakykoliv vztah.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele koudak, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
A co tak Tvoje nevěra, nemusíš ji provozovat, někdy si jí stačí jen tak představit, když to udělám, jako bych měl víc chuti do života.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Memphisto, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Žárlivost je socialistickej přežitek....

vydra iva Znám žárlivost ze všech stran.
Bývalí partner žárlil na mě. A dělal to s takovou dokonalostí, že žárlil, když jsem hrála na kytaru u ohně a ostatní mě poslouchali a udělali kolem mě malej kroužek. Vždy se mnou pak 14 dní nemluvil. Já zamilovaná káča mu pořád vysvětlovala, že ho miluju a nikoho jinýho nechci. Nakonec jsem to ukončila tak, že jsem ho podvela a tím se ho zbavila.
Teď mám manžela a občas zazlobí a neřekne celou pravdu, já pak zblbnu a žárlím jako tajfun. Jednou jsem byla tak blbá, že jsem ho sledovala a kontrolovala jsem mu telefon. A víš co? Nic. Miluje mě a jen prostě nemá potřebu mi hlásit vše, chce trošku soukromí a volnosti. JAKO JÁ.
Šla jsem se uvolnit a přemýšlet do přírody.
A teď. Prostě klid, na jeho telefon ani nesáhnu a jen ho prostě miluju a on mě.
Věř sama sobě a taky těm druhým.
Sama jako vodnář víš, že k životu potřebuješ svobodu a volnost, tak to vše dopřej i tvéhu partnerovi a bude to dobrý.
Hodně štěstí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Žárlivost je zbraň kterou bychom rádi uhájili svoji lásku, ale přitom ji nevědomky zabíjíme.

Je to tak, jak říkají e.s.o., Kačenka a další - nejspíš sama nevěříš moc tomu, že on tě miluje právě proto, jaká jsi a proto nechce jinou, ale tebe. Pramení to většinou z toho, že člověk o sobě nemá moc velké mínění. Už jenom ta myšlenka: Mám štěstí, že ON si všimnul právě mě, která ničím nijak extra neviniká a není nijak krásná... Měla by sis myslet: Má štěstí, že potkal právě mě, protože jiné mu nemůžou dát to, co já. A pokud si tě všiml a chtěl s tebou chodit, tak na tobě vidí něco, co se mu líbí, ikdyž ty o tom třeba vůbec nevíš.
A to, že žárlíš (a zbytečně) se jemu jeví jako výtka, že mu nevěříš, že tě miluje. A s nedůvěrou se nedá s někým žít, to lásku zabíjí. Nauč se znát, co máš v sobě dobrého a věřit tomu, že právě proto tě ten kluk chce. Pak budeš mít i menší problémy se svou žárlivostí.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele concarne, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ahojky Noe. Představ si, že na začátku vztahu s mým přítelem jsem na tom byla opačně. Byl chorobně žárlivý a vadilo mu i vyslovení jakéhokoliv mužského jména z mých úst!Dopadlo to tak, že jsem se vyhýbala situacím, které mu vadili, nechala si kontrolovat telefon apod. Začal mi věřit. Já tím ztratila klučičí přátele, sebedůvěru a samozřejmě soukromí. Nyní nežárlí, nekontroluje a věří mi. Jemomže pouze díky tomu, že mé sebevědomí bylo hodně na hraně a on to věděl. Nemám moc přátel, náplň svého volného času a žárlila jsem na každou věc, která mu imponovala (zdůrazňuji že i věc!). Byla jsem emočně závislá a jemu to začalo vadit. Jsem ale silnější než on a dostávám se z toho. Je to můj život a mám jenom jednu šanci ho prožít. Ráno se už neprobouzím se strachem, jestli jsem pro něj dost důležitá, jestli náhodou přes den nebude s nějakou ženskou a nehlídám telefon, jestli si na mě vzpomene a když ne nesesypu se. Ráno se probouzím s tím, že se těším až si oblíknu něco hezkýho, vyrazím do práce a budu úspěšná!Pak si dojdu zaplavat k bazénu, kde pracuje ten svalnatej plavčík, vyměníme si pár úsměvů a já jdu domů ke svému miláčkovi nabytá pozitivní energií a s pocitem, že jsem zajímavý člověk! To víš, že bych nedokázala vydejchat, kdyby si našel bokovku. Ale není to strach, že přijdu o něho, ale je to vlastně strach, že by byl někdo v něčem lepší než já a to mě dokopává k tomu pracovat sama na sobě. Příteli to imponuje:-)Chlapi odpuzuje ženská, která je na nich totálně závislá a to pak můžeš brečet, vyhrožovat a prosit jak chceš(to mi věř:-)) Teď mi doma funguje : Miláčku, já ti věřím, já si chci svůj život taky prožít tak jak chci já a propojit ho s tím tvým, aby mohli běžet pěkně pospolu...Lepší než: Já nežárlim, ale ty si pořád děláš co chceš a na mě vůbec nebereš ohledy, už mě vůbec nemáš rád!

Jospau Jako dýchání! Jen není někdy důvod. Pokud někdo tvrdí že není žárlivej, tak lže, nebo nemiluje. Potíž bude spíše s tím, jak se to projevuje a zda je vůbec důvod žárlit.
Často mám dojem, že chování žárlivce vede často k tomu, že ten na koho žárlivec žárlí dostane chuť ten důvod k žárlení skutečně vytvořit... No to se tu vlastně píše. Že je to o tom, že si někdo nevěří, nebo se podceňuje bych nemyslel (to neznamená, že to tak není!), ale rozhodně to dle mne znamená, že nemám v toho druhého důvěru (ale tak to být asi také nemusí). Další věc o které jsem přesvědčen, že žárlit bude víc někdo, kdo je v nejistotě, než ten kdo si je jist(až uvidím partnera s někým v objetí, nebudu žárlit! budu nenávidět je oba sebe litovat a rozum si může dělat co chce). Se špatnou jistotou se člověk asi dovede vypořádat lépe, než se stálehlodající nejistotou. "Informující anonymní přátelé" jsou v tomto ohledu jistou zárukou nejistoty ať už tvrdí a dokazují cokoliv - nikdy jim člověk nebude věřit ouplně, ale vždy se jim povede aspoň malého červika nasadit .
Asi řeči o ničem, ale pár pouček si dovolím poznamenat(s rezervou prosím!):
Kdo nemá parohy, má málo vápníku!
Ohledně parohů se dá pochybovat jen o tom, zda je dostáváš, nebo nasazuješ...
Žarlivost je bomba, kterou když vypustíš, vždy nakonec spadne na tvoji hlavu!

A o sobě prozradím, že já jsem strašlivě žárlivej! Ale pokud si to uvědomím, stydím se za to, neb abych žárlil, musím nejprve mít pocit, že něco-někoho "vlastním" - což je nesmysl a nejde to - někoho vlastnit prostě není možné (pokud není možné vlastnit, je tedy nemožné žárlit???)! Kéž bych si to byl schopen uvědomovat vždy, než se zachovám jako pitomec .
Snažím se, aby takové moje žárlení bylo vidět pouze tak, že nebudu toho na koho žárlím "svazovat", ale naopak ho brát výš než ta příčina žárlivosti... To mám myslím taky dobře vymyšleno až na ten moment, že to nedovedu...
A pokud už se stane, že okolnosti a vše co se děje se stane žárlivostí, pak nejlepší zřejmě bude 1:brát výš než ta příčina žárlivosti...
nebo 2:Ohledně parohů se dá pochybovat jen o tom, zda je dostáváš, nebo nasazuješ... Nelze li bod 1 použít pouč se bodem 2 a nasazuj...
Jdu se osprchovat s toho co sem tu napsal... Je mi zle...

Jospau A pak je tu ještě jeden moment se kterým se nedovedu vypořádat (moje chyba!); když ti "miláček" oznamuje do očí bijícím způsobem, že máš žárlit! Že dnes v noci ti dal důvod dvakrát a v sobotu sedumkrát... Třeba jen můj miláček volá o pomoc, provokuje, chce být vzat výš a nevidí že to nesvedu (nebo nevěřím, že bych to svedl)... Nebo už mnou absolutně pohrdá a rohožka přededveřma má větší cenu než já? Strčím hlavu do písku a nechci nic vidět? Zvažuji, zda jde o volání o pomoc? Nebo předešlé možnosti mám jen proto, abych si nemusel připustit vyšší cenu rohožky před dveřma? Mohu si vršit argumenty, ale nejsem schopen přijmout rozhodnutí (nebo prostě nechci) !
Asi se nemá hledat žádné řešení, ale políbit miláčka na čelo, sám se kopnout do prdele a odkulit se hodně daleko a už se nikdy k miláčku nevracet! Když né z jiného důvodu, tak proto abych jednou nelitoval, že jsem se strašlivě mejlil, když jsem na miláčka žárlil a on jen volal o pomoc... Nebo prostě připustit, že jistota je něco, co člověk do smrti nemůže mít a něco prostě jde mít pouze s nejistotou, s ostudou a s ponížením a je to takové, že to přesto stojí za to!
Žárlivost nebude nepřekonatelná věc. Ve své hlavě se určitě každý může s žárlivostí vypořádat, nebo prostě odejít, pomstít se... Prostě cokoliv, ale jak se vypořádat s pohledy druhých, s informacema od "přátel" to nemám vůbec ponětí...
ps: Co je ve skutečnosti důvod k žárlivosti (pokud tedy nějaký je)?
ps pro mne samotného: Pořidit si před dveře co nejdražší rohožku

Markéta 80 Ahojík Noe,nebudeš tmu věřit,ale jako bych to psala já sama :-) Jsem ráda svým způsobem že v tom nejsem sama,ale nejhorší je,že si s tím nevím rady..Sice je pravda že bych řekla že už jsem na tom zase o trochu lépe,než tomu bylo na začátku mého nového vztahu,ale ještě pořád se kvůli tomu dokážu trápit...Nevím jestli to je vážně díky nízkému sebevědomí,i když na tom asi něco taky bude,ale myslím si taky že to je tím že se na mě do jisté míry podepsaly i moje předchozí vztahy,kdy před mýma očima třeba přítel balil ženskou a nebo mě neustále chtěl někdo měnit k obrazu svému,no prostě děs..Dnes bych si to už líbit nenechala,ale to už je tím že ze sebou nenechám tolik manipulovat... Poradit jsem ti sice nedokázala,ptže kdybych to uměla tak už jsem to dávno aplikovala i na sobě