Rozhodla jsem se napsat protože je mi docela smutno.Smutno ztoho když se koukám na svého syna ne vlastní vinou přišel o oko bylo mu osmnáct let zhroutil se mu celí svět řek že už ho žádná holka nebude chtít ale mi mu řekli že záleží jake má srdce a on má srdce velké je to krásný a hodný kluk ale v jednom měl pravdu dnešní holky nekoukaj jaké má srdce ale na uplně jiné věci copak nemá i on právo na lásku na to že má vedle sebe bytost která ho bude milovat i přesto že má v jednom oku tmu asi ne uzavírá se dosebe a já mám strach že měl pravdu Vilma
vrabčáček
Odpovím ti citátem,který neustále nosím u sebe v dokladech: Jsem hoden lásky. Lásku si nemusím zaslužit. Jsem hoden lásky už jenom proto,že jsem. Druzí jsou zrcadlem lásky, kterou cítím sám k sobě. ... K tomu není co dodat. Já sama žasnu, do jaké doby se mi narodili děti.U mne jsou děti na prvním místě a těžko chápu, jak někdo může své děti psychicky a fyzicky týrat - podle mého názoru j e to o rodně a výchově v ní.a až potom nastupuje škola, ... Já jsem to viděla u svého syna, kterému bude 17 let. Na ZŠ nevzpomíná v dobrém, protože byl pro druhé "jiný" - jsem s nimi 13 let po rozvodu sama,vkládám do mich hodnoty, které se asi zřejmě u dnešní mládeže nenosí.Sluníčko v duši tobě i synovi.